Média mají možnost vendety

Je zvláštní, s jakou rychlostí se většina ekonomických analytiků adaptovala na další vlnu ekonomické paniky. A tak se ještě donedávna celkem optimisticky naladění analytici (dříve prognostici) vrátili zpět k líčení dramatických událostí. Oč jednodušší to měla řada lidí z marketingu, médií a reklamy, k nimž optimismus dorazit prostě nestačil. A to se ještě nyní tato branže musí vyrovnat i s tím, že již neplatí, že se výše reklamních investic dává do souvislosti s vývojem hrubého domácího produktu.
V posledních dvou letech se totiž situace změnila a řada velkých společností zvažuje své reklamní investice v kontextu spotřeby domácností. Není to však zdaleka jediná změna, kterou první vlna ekonomické krize přinesla. Druhou velmi zásadní je tlak na změnu obchodních modelů médií (především pak prosazování výkonnostních kritérií u médií). O tom, jak ošemetné to může být, se nedávno přesvědčil na Slovensku Lidl (více v rubrice Média). Je však také pravda, že tento tlak nyní již zčásti povoluje. Především díky tomu, že zadavatelé zjišťují skutečnou reklamní sílu internetu a pokorně se vracejí ke klasickým mediálním typům. A to je přesně čas na zaznamenání ještě jedné změny.
Totiž faktu, že stále více zadavatelů řeší problém netransparentního chování některých mediálních agentur tím, že z nich vyčleňují nákup. Tento trend, který svého času u nás startovala Telefónica O2 v čele s Reginou Sehnalovou, postupně přebírají i další firmy. Tlak, jenž vyvíjejí některé mediální agentury na ceny reklamního prostoru v médiích, se může postupně obrátit proti nim samotným. Pokud podobný model zvolí více zadavatelů (již nyní o tom uvažují minimálně tři velcí hráči na trhu), tak se klidně také může stát, že se k zadavatelům dostanou informace o skutečné výši bonusů, provizí nebo jiných forem odměn pro mediální agentury od médií. A tak panika okolo další vlny ekonomické krize může paradoxně pomoci celé mediální branži. Stejně jako před médii, tak i před agenturami totiž nyní stojí otázka hledání nových forem financování, které budou transparentní. Kouzelné na celém tomto případu je pouze to, že vlastně stačí málo - vrátit se zpět k obchodním modelům používaným před dvaceti lety. Do doby, kdy celá reklamní branže ještě neznala jméno Martin Sorrell. Do časů, kdy se lidi nestyděli dát své jméno komunikačním agenturám.