Největší úspěch Roku jinak: vytvořili jsme tým

Jak jste se dostala k projektu Rok jinak?

Shodou několika náhod. Ten příběh začal v lednu 2009, kdy jsem si po 15 letech práce v cestovní kanceláři jednoznačně uvědomila, že bych měla udělat v profesním životě nějakou změnu. Cítila jsem, že si po těch letech s cestovním ruchem toho navzájem už moc nedáváme a že nazrál čas něco nového zkusit, něčemu dalšímu se naučit a přitom zužitkovat to, co jsem se naučila doposud. Takže jsem dala v cestovce výpověď a začala hledat svou další cestu.

Bylo to něco jako vyhoření, pocit ze stereotypnosti pracovní kariéry?

Ne. Prostě jsem zatoužila pustit se do něčeho jiného. Dospěla jsem k tomu rozhodnutí sama, nikdo mě nepřemlouval, nic mě nenutilo. Určitě bych ještě nějakou dobu vydržela dělat to, co jsem dělala, a touhu po změně v sobě tlumit. Ale tušila jsem, že to vnitřní napětí by se dříve či později negativně projevilo na práci, kterou odvádím. A to mě děsilo. Umění odejít včas je opravdu umění. Proto jsem se rozhodla, že odkráčím a něco změním.

Co se pak tedy změnilo?

Pomohla náhoda. Už v době mé práce v cestovním ruchu jsem udržovala kontakt s Nadací Jedličkova ústavu, od níž jsme každoročně odebírali novoročenky s obrázky, jejichž autory jsou žáci a studenti škol Jedličkova ústavu. Byla jsem ve výpovědi a shodou okolností mě tehdejší ředitelka Nadace Jedličkova ústavu požádala, abych napsala za naši cestovní kancelář krátký text do výroční zprávy nadace. Přitom jsem se jí svěřila, že cestovku opouštím a hledám další uplatnění. Po dvou měsících mě paní ředitelka oslovila s nabídkou zapojit se s Nadací Jedličkova ústavu do programu Nadace Vodafone "Rok jinak". Principem programu je přenos know-how především z byznys sektoru do sektoru neziskového. Vítězům hradí Nadace Vodafone po dobu jednoho roku náklady na jejich mzdu, zatímco oni realizují u vybrané neziskové organizace konkrétní projekt, s kterým se do programu přihlásili. O programu už jsem dříve slyšela, líbil se mi a Nadace Jedličkova ústavu měla konkrétní nápad na projekt - založení sociální firmy, jež by převzala agendu novoročenek, zaměstnala lidi s postižením a dále nabídla praxi dalším mladým lidem s postižením, zejména absolventům škol Jedličkova ústavu. Ta myšlenka a představa, že bych měla možnost projekt realizovat, mě nadchly. A tak jsme se do programu společně přihlásili.

Jak to dopadlo?

V roce 2009 se sešlo celkem 98 projektů, jež se ucházely o vítězství ve 2. ročníku programu, tedy o realizaci v roce 2010. S naším projektem "Sociální podnikání a zaměstnávání lidí s postižením" jsme se na základě posouzení odbornou porotou dostali mezi deset finalistů. Novinkou 2. ročníku bylo, že jednoho ze čtyř vítězů vybírala svým hlasováním formou sms veřejnost. Náš projekt veřejnost oslovil, hlasování jsme vyhráli. Dodnes to vnímám jako velkou odpovědnost a cítím vděčnost za každý jeden hlas.

Jak nyní hodnotíte svou účast v programu Rok jinak?

Mám za sebou rok nabitý událostmi. Mým úkolem bylo na základě mých zkušeností z komerční sféry založit a rozjet neziskovou organizaci, konkrétně obecně prospěšnou společnost. Podařilo se nám dostát všem požadavkům rejstříkového soudu a o.p.s. založit, podařilo se ji personálně obsadit, materiálně vybavit a podařilo se nám vyrobit a prodat první ročník novoročenek pod hlavičkou Maturu. Tím se nám také povedlo získat pěkný finanční obnos, s nímž Maturus hospodaří. Zároveň je vybavení a personální obsazení společnosti řešeno tak, aby kromě novoročenek mohla nabídnout další výrobky a služby. V červnu plánuje Maturus otevřít tranzitní program, do kterého nastoupí absolventi škol Jedličkova ústavu, aby si v reálné firmě nacvičili reálné dovednosti. A já sama mám tu čest působit ve funkci předsedkyně správní rady společnosti, do které jsem byla zvolena. Vnímám to jako možnost udržet si s projektem spojení a věnovat Maturu i nadále svůj díl společenské odpovědnosti.

Co bylo při realizaci projektu nejkomplikovanější?

Bylo toho poměrně hodně, nebylo třeba snadné "přeprat" rejstříkový soud, rozjet celou agendu spojenou se založením sociální firmy. Jako velmi důležité se přitom ukázalo, že je třeba kromě ideálů myslet na všechny záležitosti spojené s chodem každé firmy, jako nastavit rozpočet, procesy, tréninkové plány, držet ten ekonomický měšec, účetnictví atd. Mohu potvrdit, a snad by se mnou kolegové souhlasili, že v tom zkušenosti z byznysu skutečně pomohou a jisté know-how se podařilo přenést.

Asi největší překážka byla na samém začátku, když jsem vstupovala do naprosto nového prostředí. Získat si důvěru lidí, kteří mě neznali, aby mě přijali a aby mi věřili. Chvíli to trvalo, než jsem je přesvědčila, že to myslím vážně. To byl asi největší úspěch mého Roku jinak, že jsme vytvořili tým a podařilo se navázat vztah důvěry a přátelství. A pak také, že jsme našli skvělou ředitelku, plnou elánu a nápadů, které jsem mohla projekt předat.

Jaký program a služby sociální firma Maturus nabízí?

Maturus sleduje dvě hlavní linie. Jednak, jak jsem už uvedla, nabízí širokou škálu grafických a polygrafických služeb, tiskové práce všeho druhu - od kalendářů, přání, novoročenek apod. Vydělané peníze za tyto služby pak investuje do druhé linie: do tranzitního programu pro mladé lidi s postižením, ve snaze zvýšit jejich šance na otevřeném pracovním trhu. Samozřejmě čím větší ten měšec z prodeje výrobků bude, tím více lidí bude moci nastoupit do programu. V tomto roce předpokládáme, že by do programu mohl vstoupit jeden až dva absolventi.

Jak ty lidi vyberete?

Jak už bylo řečeno, program je zaměřen na mladé lidi s postižením, zejména pak na absolventy škol Jedličkova ústavu.

To hlavní kritérium ovšem je, že ten dotyčný zájemce o program musí chtít. Mít chuť a motivaci se vzdělávat a pracovat v oboru, který nabízíme. Výběr probíhá ve spolupráci s občanským sdružením Asistence, které monitoruje už během školní docházky studenty škol Jedličkova ústavu a pomáhá vytipovat ty nejvhodnější kandidáty. V případě našeho programu nejde o chráněnou dílnu, ale o konkrétní a reálné zaměstnání v konkrétní a reálné firmě. V průběhu tréninku si absolventi osvojí nejen grafické dovednosti, ale naučí se zvládat běžný chod firmy. Zvonící telefony, vyřizování e-mailů a konkrétních zakázek, kontakt s dodavateli a odběrateli, vztahy s kolegy atd.

Prací v Maturu získají tito absolventi zároveň i praxi, kterou dnes zaměstnavatelé vesměs všude požadují, a s ní i vyšší šanci uplatnit se na běžném pracovním trhu.

Kdo je trenérem mladých absolventů v programu?

Je to skvělá žena, zkušená grafička a trenérka zároveň, která má praxi v předávání zkušeností ze svého oboru lidem s handicapem. V současné době připravuje náplň i metodiku tranzitního programu. Placená je prozatím z toho, co Maturus vydělá, nicméně intenzivně hledáme způsoby, jak náklady na její mzdu pokrýt pomocí grantů či darů. Přece jen doba, kdy třeba budeme zcela finančně soběstační, ještě nenastala.

Jaká je odezva vašich zákazníků?

Komunikaci Maturusu se zákazníky, především s firmami vidím jakou užitečnou a inspirativní nadstavbu. Mohou v reálném prostředí sociální firmy vidět, že i lidé s handicapem normálně pracují a nabízejí reálné služby a to ve stejné kvalitě jako tzv. zdraví lidé. Často jsme totiž my tzv. zdraví zatížení stereotypy o životě a možnostech těch "méně zdravých" a podceňujeme jejich schopnosti.

Maturus vytváří prostor, jak přivést zdravé lidi k těm, kteří takové štěstí na zdraví neměli, jak jim ukázat, že to u nás funguje jako v jakékoliv jiné firmě. Že mnohdy je to opravdu jen o drobné stavební úpravě, která zajistí bezbariérovost. Chceme firmy konkrétně inspirovat, že lze a že je přínosné lidi s handicapem zaměstnávat, že není potřeba splnit legislativní požadavek na zaměstnávání lidí s handicapem vždy jen náhradním plněním nebo pokutou. Samozřejmě že ideální by pak byl i další krok tohoto projektu - a sice, že by absolventi, kteří u nás pracují, našli uplatnění u našich zákazníků.

Nicméně některé firmy preferují náhradní plnění před zaměstnávání lidí se ZPS.

Je to naprosto legitimní a my to v Maturu respektujeme. Koneckonců mohou se stát odběrateli výrobků a služeb právě naší firmy, která nabízí náhradní plnění férové a spravedlivé, neboť lidi s postižením skutečně zaměstnává. Nejedná se tedy o žádné neblaze proslulé přefakturovávání. Tímto nákupem nám pomáhají získat více prostředků, které pak investujeme do rozvoje firmy a do tranzitního programu. Náhradní plnění je jistě lepší než pokuta do státního rozpočtu, z které nikdo nic nemá.

Jak mohou sociálním firmám pomáhat ostatní - jednotlivci i firmy?

Nejčastější a nejznámější formy pomoci jsou finanční dary a bylo by falešné tvrdit, že se bez nich chceme zcela obejít, není to možné. Nicméně jako ideální vnímám spolupráci, tj. variantu, kdy se firma stane odběratelem výrobků a služeb sociální firmy, jak jsme o tom hovořili v předchozí otázce. V neposlední řadě je to také nefinanční pomoc. Velmi cenné je, když pomáhají lidé jako dobrovolníci svou vlastní odbornou profesní zkušeností a znalostmi, know-how určitého oboru, který nezisková organizace nebo sociální firma potřebuje. Tak třeba když nám právník pomůže řešit konkrétní právnické otázky, které nás pálí, nebo účetní nám pomůže s finančním vykazováním či IT specialista nám zprovozní síť anebo architekt nám připraví projekt bezbariérové kanceláře. Příkladů, jak pomoci odborným know-how či poskytnutím konkrétní služby, by se našla spousta. Inspiraci, jak pomoci, určitě najdou zájemci o spolupráci s naší společností na webových stránkách: www.maturus.cz

Jak je to se mzdami v sociální firmě a konkrétně v Maturu?

Kmenoví zaměstnanci dostávají mzdu z prostředků, jež si Maturus vydělá, nebo které se nám, jak doufám, podaří získat z grantů. Rovněž spolupracujeme s úřadem práce, který přispívá lidem s handicapem v rámci sociální politiky státu, čehož využijeme při úhradách mzdy pro zaměstnance v tranzitním programu. Náklady na mou mzdu minulý rok hradila v rámci Roku jinak Nadace Vodafone. Členové správní a dozorčí rady společnosti pracují bez nároku na honorář.

Co vám zkušenost z Roku jinak a práce v Maturu dává?

Pro mě je to unikátní zkušenost, studnice neobyčejných zážitků i přátelství. V každém případě jsem si potvrdila, že bychom neměli striktně oddělovat svět byznysu a svět neziskovek. Často se tak děje a staví se proti sobě svět dřiny a zisku a svět ideálů, hodnot a dobrovolných aktivit. Je to škoda. Během práce v Maturu jsem si uvědomila, že ty hranice lze prolomit, že je to skutečně náš jeden svět a můžeme se vzájemně obohacovat. Svou misi tedy vidím v propojování a v boření bariér na obou stranách. Věřím, že se mi podařilo tímto projektem inspirovat další lidi.

Projekt mi umožnil poznat mnoho nových lidí, setkat s řadou neuvěřitelných osudů a obdivovat sílu a odvahu mladých i jejich rodičů, kteří denně překonávají překážky, jež jim handicap přináší. Zároveň jsem přitom objevila mnoho témat, která by naplnila řadu dalších projektů. Například jen pomoc rodinám a hlavně maminkám, které obětavě i 24 hodin denně pečují o své handicapované děti a přitom nemají čas na sebe a vlastní život.

Fungují v Roku jinak i kontakty s dalšími vítězi? Udržujete nějakou komunikaci?

Ano, je to i jeden z cílů Nadace Vodafone vytvářet síť lidí se zkušenostmi z obou břehů řeky. Ti se stávají šiřiteli inspirace i know-how vůči veřejnosti, ale i mezi sebou. My jsme všichni čtyři výherci z 2. ročníku byli kontaktu; ne snad, že bychom si denně volali, ale věděli jsme o sobě. Byla to dobrá čtveřice. Aleš Jeník, který založil dárcovský portál, se po roce vrátil ke své profesi, režisérka Linda Jablonská lektorovala tým filmařů s mentálním postižením a tu zkušenost určitě zužitkuje ve své další tvorbě, Jana Švardalová realizovala velmi zajímavý projekt v Havířově, který se zaměřil na zaměstnávání lidí s duševním onemocněním. Bohužel, v Janině případě to přes všechnu vynaloženou snahu a energii z finančních důvodů nevyšlo. I to se může v reálném životě stát. Přesto věřím, že zasela semínko, na které třeba někdo další, nebo dokonce ona sama, naváže.

Hodně se mluví o společenské odpovědnosti firem, jak to chápete vy?

Čím dál více se úspěch a prestiž firmy hodnotí nejen podle tvrdých dat, ale i podle činů vůči okolí a veřejnosti. Myslím si ale, že nejde jen o to, co dělá ta či ona firma, jak si buduje pověst. Každý z nás je součástí společnosti a nese tak svůj díl odpovědnosti. Vnímám to jako přirozenou součást života, je třeba se podělit o vše dobré, čeho se mi dostává, s těmi, kteří momentálně nemají tolik štěstí. Ostatně nikdy nevíte, kdy pomoc ostatních budete potřebovat zrovna vy sám.

TEREZA VAJTOVÁ

Po studiu gymnázia si vyjela do Londýna jako au pair. Poté 15 let pracovala v cestovní kanceláři Kentaurus, z toho 10 let jako její ředitelka. V roce 2009 společně s Nadací Jedličkova ústavu zvítězila s projektem "Sociální podnikání a zaměstnávání lidí s postižením" v programu Nadace Vodafone "Rok jinak". Rok 2010 strávila jako manažerka projektu, jehož výstupem je sociální firma Maturus. Absolvovala výcvik mediátorů, je akreditovanou mediátorkou.

Co je sociální firma

Sociální firma je konkurenceschopný podnikatelský subjekt působící na běžném trhu, jehož účelem je vytvářet pracovní příležitosti pro osoby znevýhodněné na trhu práce a k tomu jim poskytovat přiměřenou pracovní a psychosociální podporu.
(Zdroj: Standardy sociálním firmy - definice sociální firmy, www.socialnifirmy.cz)

Pojem sociální ekonomika se stává trendem v oblasti neziskového sektoru. Jde o aktivity, které ekonomicky podporují sociální projekty a veřejně prospěšné činnosti. Sociální firmy v ČR se sdružují v Platformě sociálních firem.

Alena Kazdová

foto: archiv HR Management