Problémem voličů nicméně nebylo to, že by byla žena (a v Dánsku tak najednou vládla královna a předsedkyně vlády). O tom, že to je žena, vlastně nepadlo za celou předvolební kampaň ani slovo.
Hořkosladké vítězství Liberálů
Červený blok, středo-levicový blok, získal v těchto volbách 92 mandátů, středo-pravicový modrý blok získal 87 mandátů (ze 179 v dánském parlamentu). O půlnoci, kdy už bylo sečteno 99 % hlasů tak stávající premiér premiér Lars Løkke Rasmussen uznal porážku. A to přesto, že jeho strana Liberálové (Venstre) získala v Parlamentu (Folketinget) nejvíc hlasů a dokonce si o jeden hlas polepšila oproti posledním volbám, zatímco sociální demokraté jeden hlas ztratili. Jenže v Dánsku se při sestavování vlády hraje na koalice, a modří ve volbách neobstáli. A tak se novou předsedkyní vlády stane předsedkyně sociálních demokratů, Helle Thorning-Schmidt.
Ve srovnání s Českou republikou je zajímavé, že zatímco Praha je tradičně baštou pravice, v Kodani, hlavním městě Dánska, vyhrál červený, levicový blok, poměrem 2:1.
Tři hlavní témata dánských voleb: ekonomika, ekonomika a ekonomika
Jak to shrnuli autoři v místním anglicky psaném zpravodaji The Copenhagen Post, tyto volby měly tři základní témata. Ekonomika, ekonomika a ekonomika. Dánský státní rozpočet se totiž od roku 2006, kdy vykázal přebytek 82 miliard dánských korun, propadl pod taktovkou modré (liberální) vlády do schodku 121 miliard dánských korun. A Dány samozřejmě zajímá, co s tím politici hodlají dělat. Neradi by totiž dopadli jako „rozežraní“ Řekové. Jenže ještě méně rádi by si nechali šáhnout na svůj sociální systém.
A tak strany musely obhajovat především své ekonomické plány. Liberálové slibovali snížení daní a utažení opasku, sociální demokraté zvýšení daní prodloužení pracovní doby z 37 na 38 hodin týdně (neboli, podle rétoriky sociálních demokratů je potřeba pracovat o 12 minut déle každý den).
Jenže přesto, že je podle místních novin tradičně strana Venstre (Liberálové) v ekonomických tématech silnější, a přesto, že ekonomika byla hlavním tématem, koaliční systém v Dánsku podrazil dosavadnímu premiérovi Lars Løkke Rasmussenovi nohy. Zatímco jeho strana si ve volbách polepšila, jejich koaliční partneři si pohoršili a modrý blok tak nemůže sestavit vládu.
Kořeny prohry modrého bloku
Ale kořeny prohry už deset let vládnoucího modrého bloku leží i jinde. Uplynulá dekáda pod taktovkou pravicové vlády totiž znamenala změny v principech sociálního státu v Dánsku, a to především díky úsporám v oblasti školství, důchodové politiky a podpory rodin s dětmi. A Dánové jsou na svůj sociální systém zvyklí. Volby tedy byly referendem o tom, zda se jim líbí, jakým směrem se sociální politika ubírala. A evidentně se jim to nelíbí.
Nehledě na to, že už v roce 2001, kdy modrá vláda začala pracovat, opustila dlouho fungující nepsané pravidlo konsensuální politiky. Bývalo totiž zvykem, že zákony a opatření byly schvalovány širokou většinou na základě kompromisu vládnoucích i opozičních stran. Jenže v posledních deseti letech procházely zákony parlamentem víceméně těsnou většinou vládní koalice. A to je pro Dány, kteří nemají rádi autoritativní jednání, zřejmě těžko zkousnutelný oříšek.
Předvolební kampaň a volební účast
V Dánsku netrvá předvolební kampaň moc dlouho. Všichni sice ví, že se volby budou konat na podzim, ale nikdo neví, kdy přesně. A tak se v médiích už od léta spekulovalo o tom, kdy dosavadní premiér Lars Løkke Rasmussen volby vyhlásí. Stalo se tak 27. srpna 2011 a volby byly vyhlášeny na 15. září 2011. Strany tak měly zhruba tři týdny na to, aby voliče přesvědčily. A voliči měli tři týdny na to, aby se rozhodli.
Během zhruba hodiny se proto celá Kodaň potopila do záplavy předvolebních plakátů. S tak krátkou oznamovací dobou je těžké plánovat sofistikovanou mediální kampaň, a tak nejviditelnějším nosičem byly A2 plakáty kolem chodníků a cest. A že mě ty plakáty překvapily. Na většině z nich totiž nenajdete nic z programu strany nebo kandidáta, ale jenom jeho obličej, jméno a jméno a zkratku strany. Nic víc, nic míň. Žádné „Myslím to upřímně“, „Víc peněz zdravotním sestrám“… nic. Obličej, jméno. Všechny plakáty tak vypadají jako přes kopírák.

A tak se o politice stran dalo dozvědět z televizních debat, noviny, internetu a letáků, musím říct, že jsem neviděla ani moc předvolebních mítínků.
Přes krátkou oznamovací dobu odvolilo v Dánsku 88 % voličů. Účast ve volbách přitom není povinná, ale pokud někdo nemůže volit v den D, může volit i dříve.
Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace



