Jak pomoci státním zástupcům? Omezením jejich pravomocí

Připouštím, že toto tvrzení může působit jako protimluv, je jím ale jen zdánlivě.

Skutečnou pohromou pro nezávislost státních zástupců se stala jejich procesní pravomoc zastavit trestní stíhání ještě dříve, než dospěje k soudu (viz § 172 tr.ř.). I zde (tedy alespoň doufám), zafungoval zákon nezamýšlených důsledků. Tato pravomoc měla původně chránit nevinné občany před zvůlí policie, a odbřemeňovat trestní soudy od projednávání beznadějných obžalob.

Život si ale našel cestu a z pravomoci státních zástupců chránit před policií nevinné občany vykoval pravomoc chránit před spravedlností vinné politiky a na ně napojený zločin. V kombinaci s personální závislostí státních zástupců na výkonné moci vytvořil § 172 tr.ř. snad nejošklivější vřed na tváři polistopadové justice.

Pokud se současné vedení resortu spravedlnosti chce skutečně odhodlat k zásadnímu kroku směrem k ukončení faktické beztrestnosti vysoké politické korupce, musí vedle ostatních navrhovaných opatření trvat na tom, aby státnímu zastupitelství byla odňata pravomoc zastavit trestní stíhání právě v těch věcech, pro něž nejvyšší státní zástupce Zeman navrhuje zřízení elitního odboru žalobců (viz HN z úterý 18.10.). A pochopitelně: už vůbec se na tuto kategorii obviněných a trestných činů nemůže vztahovat nově navrhovaná pravomoc státního zástupce uzavřít dohodu o vině a trestu.

Tím se pochopitelně problém nevyřeší - v nejlepším případě se ale přesune před trestní soudce. To by mělo dvě výhody. Zaprvé, řízení zde je veřejné a manipulace justice ve prospěch obžalovaných bude nesrovnatelně složitější (jakkoli jistě ne nemožná). A za druhé, v tom horším případě možná alespoň nová procesní úprava otevře oči těm, kdo soudí, že hlavním problémem zdejší justice je členství části soudců v Komunistické straně Československa.