Před pár dny se objevila v médiích zpráva, že Evropská unie schválila převzetí společnosti Skype Microsoftem. Již v červnu přinesla agentura Bloomberg zprávu, že Skype ale propustí ještě před dokončením převzetí řadu svých topmanažerů, aby ušetřil peníze za placení jejich odstupného a aby pak kupec náhodou nechtěl zaplatit méně s odkazem na "budoucí náklady konsolidace", jak se tomu někdy eufemisticky říká.
To chápe snad každý na světě, tedy s výjimkou těch pár postižených, kteří svou pílí a talentem pomohli přivést firmu do situace, že na ní její majitelé mohli provést krásný "exit", jak se také odborně říká.
Musím být loajální, ona není loajální, myslí jen na sebe, on má neloajální postoje, loajalita našich zaměstnanců je narušena nemístnou poznámkou pana X. Všichni jsme to už mockrát slyšeli, protože nějak myslíme, že být loajální je správné. Máme to v podobné kategorii jako věrnost, pravdomluvnost, slušnost a nejspíš tam patří i ta tetka konformita a koneckonců i zarudlý strýc konzervatismus.
Tak tedy loajalita zaměstnance k vlastní firmě je bez komentáře. Což ale loajalita firmy k vlastním zaměstnancům?
Dobře, tak jinak. Manažeři spousty firem jsou odměňovaní za zvýšení tržní hodnoty firmy, kde pracují. To je správné. Je to motivující. Jenže čeho je moc, toho je příliš, a tak vám to nedají, tak jako těm ve společnosti Skype, přestože mohou.
Před lety jsem zažil situaci, když ředitel firmy řešil případ člověka, který byl příliš úspěšný a bral prý nemravně vysoké provize. Kdysi mu totiž nabídli poměrně velký zahraniční trh, kde v té době vůbec nic nedokázali prodat. Obchodníkovi se nechtělo, měl doma malé děti. Tak mu naslibovali hory doly. Sedl si s manželkou, počítali a zjistili, že se jim to vyplatí. Chlapík šel, myslel, makal a měl k tomu ještě značnou dávku štěstí. Cestoval, vysvětloval, komunikoval, nespal doma, jezdil od čerta k ďáblu a za dva roky vybudoval největší firemní trh.
Firemní radost a pochvaly ale záhy skončily, protože si ve firmě uvědomili, kolik mu za to budou muset zaplatit. Vždyť tam teď prodávají desetkrát více, než si mysleli v těch nejdivočejších odhadech. A tak budou muset obchodníkovi každý měsíc dát tolik peněz, kolik bere generální ředitel za celý kvartál... Jasně že mu záviděli, ale hlavně se zalekli svého slibu, protože procento z ničeho se snadno slíbí, procento z něčeho je ale už něco jiného.
Buďte tak loajální ke svému zaměstnavateli, jak je a může v budoucnu být váš zaměstnavatel k vám. Myslete na sebe tak, jak myslíte na něj. Je možné, že váš dnešní šéf si vás opravdu cení, ten příští bude jiný a mít jiné hodnoty, tak pozor.
Dohodněte si dnes lepší podmínky odchodu, lepší smlouvu. Budete ve větším bezpečí než v současné době. Proč? Protože bude příliš drahé vás vyhodit. Tak zůstanete a budete moci být konečně zase loajální.
Článek vyšel v rubrice Leaders Voice Hospodářských novin
