Peschkeová se Srebotnikovou postoupily do finále Turnaje mistryň

Tenistka Květa Peschkeová si potřetí zahraje o deblový titul na Turnaji mistryň. Česká hráčka si účast ve finále v Istanbulu zajistila společně se Slovinkou Katarinou Srebotnikovou dnešní výhrou nad Jaroslavou Švedovovou z Kazachstánu a Vaniou Kingovou z USA 6:3 a 6:4.

"Pokud se nám podaří vyhrát i finále, tak by to bylo fantastické," řekla Pesckeová, která smečí využila po hodině a 24 minutách první mečbol. "Od začátku jsme se do toho dostaly, nechybovaly jsme a jsme rády, že si můžeme zahrát finále," radovala se.

Srebotniková i Peschkeová usilují o premiérový titul na Masters. Letošní wimbledonské vítězky už v minulosti dvakrát ve finále neuspěly. Loni společně a předtím každá s jinou partnerkou; Peschkeová s Rennae Stubbsovbou z Austrálie v roce 2008 a Srebotniková o rok dříve s Japonkou Ai Sugijamaovou.

"Tfuj tfuj, tfuj," uvedla se smíchem Peschkeová. "Doufejme, že do třetice všeho dobrého to vyjde. Bude to určitě těžké, ale půjdeme si to užít," prohlásila.

Klidná hra na síti

Šestatřicetiletá česká hráčka dominovala na síti a s lehkostí "uklízela" voleje mimo dosah soupeřek. Přesným returnem podání Kingové se postarala i o první brejk utkání, který rozhodl o zisku první sady pro česko-slovinskou dvojici.

I ve druhé sadě začaly Peschkeová a Srebotniková dobře a rychle vedly 3:0, ale pak obě přišly o podání a najednou prohrávaly 3:4. Ve zbytku utkání opět dominovalo deblovější pojetí turnajových jedniček, které se co nejdříve tlačily k síti a vytvářely tlak na soupeřky. Hlavně proto získaly zbylé tři hry a suverénně postoupily.

Je jedno, kdo proti nám nastoupí

Peschkeové a Srebotniková se ve finále střetnou buď s obhájkyněmi titulu Giselou Dulkovou z Argentiny a Italkou Flavií Pennettaovou, s kterými loni duel o titul prohrály, nebo s Američankami Liezel Huberovou a Lisou Raymondovou. "Je jedno, kdo proti nám postoupí, nechám se překvapit. Pak zvolíme taktiku," řekla Peschkeová.

Diváci v hale oslavovali i dnešní Den republiky, který připomíná pád Osmanské říše a vyhlášení republiky Kemalem Atatürkem v roce 1923. Proto se město i hala Sinana Erdema oděly do červené vlajky s bílým půlměsícem.