Změny v náhradě mzdy při platební neschopnosti

"Pomocí" může být zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele.

NÁVRH NA ZAHÁJENÍ INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ

Zaměstnanec může dostat nevyplacenou mzdu od úřadu práce, jestliže je zaměstnavatel v platební neschopnosti. To nastává podle zákona o úpadku č. 182/2006 Sb.,(dále "insolvenční zákon") tehdy, když zaměstnavatel neuspokojil splatné mzdové nároky zaměstnanců. Je to následující den poté, kdy na něj byl podán insolvenční návrh u příslušného soudu v České republice. Podmínkou pro poskytnutí mzdy od úřadu práce je tedy podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení u příslušného Krajského soudu na zaměstnavatele, který mzdu nevyplatil.

Insolvenční návrh je možné podat, jestliže je zaměstnavatel v úpadku. Je to tehdy, jestliže má více věřitelů, má peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.

V pracovněprávních vztazích se může zaměstnavatel nejčastěji dostat do platební neschopnosti např., jestliže nevyplatí zaměstnancům mzdu. Je to tehdy, jestliže zaměstnavatel:

- zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo je

- neplní po dobu delší než tři měsíce po lhůtě splatnosti.

V prvním případě by se muselo jednat o neplnění peněžitých závazků v rozsahu, který s přihlédnutím k ekonomické situaci dlužníka nelze vyhodnotit jako nepodstatný. Vždy bude nutno tento rozsah posuzovat v konkrétním insolvenčním řízení s ohledem na charakter podnikatelské činnosti dlužníka.

Neplnění závazku po dobu delší než tři měsíce znamená, že teprve po uplynutí této lhůty se může věřitel, např. zaměstnanec, domáhat úspěšně svým insolvenčním návrhem rozhodnutí soudu o úpadku.

Například - jestliže zaměstnavatel nevyplatil zaměstnancům splatnou mzdu, třeba jen za jeden měsíc práce, dostal se do úpadku (je dlužníkem), neboť zastavil své platby. Jestliže nevyplatil mzdu více zaměstnancům, jedná se zastavení plateb podstatné části svých peněžitých závazků. Zaměstnanec, kterému tento zaměstnavatel dluží mzdu, má možnost přihlásit se podle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele o svůj nárok na úřadu práce a současně může podat - třeba i s ostatními zaměstnanci - návrh na zahájení insolvenčního řízení.

ZAMĚSTNANEC MŮŽE PODAT NÁVRH

Řízení o úpadku (insolvenční řízení) lze zahájit jen na návrh. Je to dnem, kdy tento návrh dojde věcně příslušnému soudu. Návrh je oprávněn podat dlužník (např. zaměstnavatel) nebo jeho věřitel (např. zaměstnanec).

Návrh může podat zaměstnanec. Např. v případě, kdy mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu. Návrh musí obsahovat označení insolvenčního navrhovatele (zaměstnance) a označení dlužníka (zaměstnavatele), kterého se týká, případně označení jejich zástupců. Právnická osoba (firma) musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. V návrhu musejí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozicí úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li navrhovatelem dlužník. Je samozřejmé, že v návrhu musejí být označeny důkazy, kterých se navrhovatel, např. zaměstnanec, dovolává.

Uvede se např., že zaměstnanec vykonal pro zaměstnavatele práce, za které mu měla být vyplacena mzda ve sjednané částce. Zaměstnavatel však po splatnosti této mzdy částku neproplatil nebo oznámil, že tak učiní dodatečně nebo že v současné době nemá prostředky na účtu.

ZÁLOHA NA NÁKLADY

Insolvenční soud může před rozhodnutím o návrhu uložit navrhovateli, aby složil zálohu na náklady insolvenčního řízení a to až do částky padesát tisíc korun. Vzhledem k tomu, že zaměstnanci dlužníka jsou významnými a častými věřiteli, zejména při nevyplacení mezd zaměstnavatelem, navazuje § 108 insolvenčního zákona na zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Věřitelé-zaměstnanci, kteří insolvenční návrh podali, jsou proto na rozdíl od ostatních navrhovatelů zproštěni povinnosti platit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Je-li insolvenční řízení zahájeno, mohou věřitelé podávat přihlášky svých pohledávek u insolvenčního soudu. Přihláška musí kromě obecných náležitostí obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky a věřitel (zaměstnanec) ji vyčíslí v penězích. Zaměstnanec např. uplatní svou pohledávku, která představuje nevyplacenou mzdu. Přihlášku může podat každý věřitel jen sám za sebe. Nepřipouštějí se hromadné nebo skupinové přihlášky, což platí zejména v případě věřitelů-zaměstnanců dlužníka.

V insolvenčním řízení se nejprve uspokojí tzv. pohledávky za podstatou. Mezi ně patří pracovněprávní pohledávky (např. mzdy) dlužníkových zaměstnanců, které vznikly v posledních třech letech před rozhodnutím o úpadku nebo po něm. Neuplatní-li zaměstnanec svou pohledávku v jiné výši, vychází se pak z účetnictví dlužníka nebo z jeho evidence. Např. zaměstnanec uplatní nárok na nevyplacené mzdy v částce 40 tisíc korun, ale dlužníkův účetní stav prokazuje 30 tisíc korun. Insolvenční soud bude vycházet z částky 40 tisíc korun.

NEVYPLACENÉ MZDOVÉ NÁROKY

Mzdové nároky může u úřadu práce uplatnit zaměstnanec, který má sjednán se zaměstnavatelem pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti na základě kterých mu vznikly mzdové nároky v rozhodném období. Existenci pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti musí prokázat zaměstnanec.

Rozhodným obdobím je kalendářní měsíc, ve kterém bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo ve kterém byl podán insolvenční návrh, jakož i tři kalendářní měsíce předcházející tomuto měsíci a tři kalendářní měsíce následující po tomto měsíci. To umožňuje lépe a spravedlivěji uspokojit mzdové nároky. Celková délka rozhodného období je šest měsíců.

Bude-li rozhodné období zahrnovat tři měsíce následující po měsíci, ve kterém byl podán návrh na zahájení insolvenčního řízení nebo na vyhlášení moratoria, mají zaměstnanci možnost podat žádost nejen po celé rozhodné období, ale i patnáct dnů po uplynutí splatnosti mzdy za poslední měsíc, za který mzdové nároky uplatňují. To se vztahuje i na zaměstnance, kteří pracovněprávní vztah ukončili v době šesti měsíců před podáním návrhu na prohlášení konkursu a u zaměstnavatele již nepracují, pokud nevyplacené mzdové nároky spadají do rozhodného období.

Je-li např. podán návrh na zahájení insolvenčního řízení 10. června 2011, je rozhodné období (včetně června 2011) od 1. března 2011 do 30. září 2011. Prokáže-li se, že v tomto období zaměstnavatel neuspokojoval mzdové nároky svých zaměstnanců (např. vůbec nebo částečně), jsou splněny podmínky pro uspokojení nároků zaměstnanců podle tohoto zákona.

Zaměstnanec má možnost sám se rozhodnout, za které tři měsíce rozhodného období bude uplatňovat mzdové nároky. Tuto skutečnost musí uvést úřadu práce v žádosti o uspokojení mzdového nároku.

Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit u úřadu práce nejpozději do pěti měsíců a patnácti kalendářních dnů následujících po dni, kdy úřad práce zveřejnil informace o zahájení insolvenčního řízení proti zaměstnavateli, který nevyplatil mzdu. Jestliže v této lhůtě zaniklo moratorium vyhlášené před zahájením tohoto řízení nebo soud rozhodl o insolvenčním návrhu jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, může zaměstnanec mzdové nároky uplatnit nejpozději v den zániku moratoria nebo v den právní moci soudního rozhodnutí.

Jelikož po vydání rozhodnutí soudu o úpadku nakládá s majetkovou podstatou určený správce, je nutné, aby si úřad práce vyžádal od správce nové seznamy dlužných mzdových nároků zaměstnavatele-dlužníka. V souvislosti se zavedením institutu předběžného moratoria může tato povinnost přejít též na předběžného správce.

Podle § 2 odst. 3 zákona č. 118/2000 Sb., nemůže nevyplacené nároky uplatňovat zaměstnanec zaměstnavatele, který je v platební neschopnosti, a současně byl v rozhodném období statutárním orgánem nebo členem jeho statutárního orgánu a měl u tohoto zaměstnavatele nejméně poloviční majetkovou účast. Vychází se z toho, že mohl nést vinu za úpadek.

VYŠŠÍ MZDOVÝ LIMIT

Zákon vychází z praxe, kdy jsou zaměstnavatelem poskytovány výplaty nepravidelně, v některých měsících buď vůbec, jindy pouze částečně apod. Jestliže bude návrh na konkurs podán např. 2. září 2011 a zaměstnavatel nevyplatil mzdu za červenec a srpen 2011 a za říjen 2011, může je zaměstnanec uplatnit, neboť mu mzda nebyla vyplacena v rozhodném období, to je v posledních třech měsících před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení a tři měsíce po jeho podání.

Je ovšem stanoven limit, nejvýše jeden a půl násobek průměrné mzdy platné v národním hospodářství v době podání návrhu na konkurs. Maximální limit se týká nejen částek, které budou vypláceny jednorázově za měsíční období, ale i částek, které budou rozděleny do delšího, např. několikaměsíčního období, např. částka ve výši minimální mzdy a následující doplatek.

Celková výše mzdových nároků za jeden měsíc nesmí překročit jeden a půl násobek rozhodné částky. Průměrná měsíční mzda je pro období od 1. května 2011 do 30. dubna 2012 stanovena pro tyto účely v částce 23 951 Kč (dříve 23 598 Kč). Jeden a půl násobek této mzdy je 35 926 Kč. Maximální částka za období tří měsíců, kterou může zaměstnanec dostat od úřadu práce od 1. května 2011, činí 107 780 Kč (dříve 106 190 Kč).

POSTUP ZAMĚSTNANCE

Podle nového zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce ČR (účinný od 1. dubna 2011), zveřejňují krajské pobočky tohoto úřadu na svých úředních deskách informace soudů o zaměstnavatelích, s nimiž bylo zahájeno insolvenční řízení a jejichž zaměstnanci mohou uplatnit své splatné mzdové nároky u úřadu práce, jakož i informace o lhůtách, ve kterých tak mohou učinit. U těchto krajských poboček podávají zaměstnanci žádosti o uspokojení mzdových nároků a pokud nejsou místně příslušné, zašlou žádost místně příslušné krajské pobočce.

Své žádosti o uspokojení mzdových nároků mohou zaměstnanci podávat rovněž na kontaktní pracoviště krajské pobočky. Kontaktní pracoviště pak zasílají tyto žádosti zaměstnanců příslušným krajským pobočkám k dalšímu řízení. Tím je zachován princip zákona č. 118/2000 Sb. Kontaktní pracoviště rovněž (obdobně jako krajské pobočky) zveřejňují na svých úředních deskách informace soudu o zaměstnavatelích, s nimiž bylo zahájeno insolvenční řízení a jejichž zaměstnanci mohou požádat úřad práce o uspokojení mzdových nároků, jakož i informace o lhůtách, ve kterých tak mohou učinit.

V případě, že zaměstnanec uplatňuje nárok na mzdu, úřad práce zjistí, zda na zaměstnavatele, který mzdu neposkytl, byl podán návrh na zahájení insolvenčního řízení. V opačném případě musí zaměstnanec podat návrh na zahájení tohoto řízení.

Má-li zaměstnanec k disposici doklady nebo důkazy, kterými může být prokázána výše jeho uplatňovaných nároků, může je přiložit k žádosti. Jde např. o pracovní smlouvu, o mzdové vyúčtování, mzdový výměr, zápočtový list, potvrzení zaměstnavatele apod. Tento postup může urychlit rozhodování úřadu práce a přinést zaměstnanci dřívější poskytnutí mzdy.

POZOR NA LHŮTY

Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejpozději do pěti měsíců a patnácti kalendářních dnů ode dne, kdy úřad práce zveřejnil informace o podání insolvenčního návrhu na určitý podnik na úřední desce. Jestliže v této lhůtě soud rozhodl o insolvenčním návrhu jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku nebo zaniklo moratorium, lze mzdové nároky uplatnit nejpozději do dne, kdy o tom soud pravomocně rozhodl nebo i v den zániku moratoria.

Jestliže úřad práce zveřejní tyto informace např. dne 2. 5., může zaměstnanec uplatnit mzdové nároky do 2. 10. Může se však stát, že insolvenční návrh bude v této lhůtě zamítnut (např. pro nedostatek majetku dlužníka) nebo odmítnut, zrušen nebo řízení bude zastaveno.

Také o této skutečnosti bude úřad práce informován, neboť podle § 139 insolvenčního zákona má soud za povinnost vyrozumět o vydání rozhodnutí o úpadku příslušný úřad práce. Pak lze mzdové nároky uplatnit nejpozději do dne, kdy o tom soud pravomocně rozhodl. Pokud tedy soud takto rozhodne např. 10. 7., musí zaměstnanec uplatnit mzdové nároky nejdéle do tohoto dne.

Zaměstnanec může uplatnit nárok na vyplacení mzdy v období jednoho roku pouze jednou u téhož zaměstnavatele. Tím se nevylučují případy, kdy bude uplatňovat mzdu ve stejném časovém období u jiného zaměstnavatele.

Ladislav Jouza
právník, Praha