Izrael a íránský jaderný program: mezi přípravami k útoku, akceptací a hledáním spojenců

Dříve monolitický izraelský postoj se však začíná drolit a ukazuje se, že izraelské elity nejsou ve svých postojích zdaleka jednotné. Íránská jaderná hrozba by navíc mohla mít vliv i na vztahy Izraele s dalšími blízkovýchodními státy.   

Útok! Útok?

Izrael je spolu s USA nejčastějším terčem rétorických výpadů íránských představitelů, kteří již po desetiletí slibují „zahnat Židy do moře“. Panuje obava, že atomové bomby v rukou Teheránu by mohla tato slova naplnit reálným obsahem. Izraelské tajné služby proto v Íránu s největší pravděpodobností vedou diverzní operace, které mají za cíl případnou výrobu jaderných zbraní ochromit.

Dlouhou dobu panovala ve vedení izraelského státu shoda, že v úsilí o zastavení íránských jaderných ambicí není vyloučena žádná možnost, tedy včetně přímého vojenského úderu. K tomu se ostatně Izrael v minulosti už dvakrát uchýlil v případě iráckého a syrského reaktoru. Podle zpráv izraelských médií nyní tento postup v kabinetních jednáních otevřeně prosazuje ministr obrany Ehud Barak a nakloněn je mu i premiér Benjamin Netanjahu.

Řada vojáků i zpravodajských důstojníků však nyní podobným plánům tvrdě oponuje. Argumentují rozmístěním íránských jaderných zařízení po celé zemi, což vylučuje jediný rychlý, nečekaný úder. Íránští spojenci v oblasti, hnutí Hizballáh v Libanonu a Hamás v pásmu Gazy, navíc podle zpravodajských informací disponují tisíci raket, kterými by zasypaly izraelské území v případě napadení jejich štědrého patrona. Meir Dagan, bývalého šéfa Mossadu, proto v nezvykle otevřeném rozhovoru označil možný útok na Írán za „nejhloupější nápad“, jaký zná.

Zpátky do budoucnosti: jaderné odstrašení na Blízkém východě

Většina představitelů izraelských bezpečnostních složek však zatím souhlasí, že Írán představuje zásadní nebezpečí, které je nutno zastavit. Začíná však sílit i názor, že je třeba zcela odvrhnout dogma, podle něhož Izrael nemůže připustit existenci nepřátelské země s jadernými zbraněmi. Proponenti tohoto tábora označují riziko, že teheránská vláda případné jaderné zbraně skutečně použije, za minimální. Nenávistné protiizraelské projevy íránských špiček jsou podle nich pouhé populistické kroky. Teheránský režim není ochoten riskovat své vlastní zničení – k čemuž by v případě napadení Izraele takřka nevyhnutelně došlo, jelikož Izrael disponuje několika stovkami jaderných hlavic.

Dost možná jsme tedy v současné době svědky hlubokých změn v izraelské strategické kultuře. Veřejně prezentovaný rozkol mezi izraelskými politickými a bezpečnostními elitami, je takřka bezprecedentní. I když v Izraeli stály bezpečnostní otázky vždy na prvním místě a debaty o nich byly často bouřlivé, diskuze doposud probíhaly za zavřenými dveřmi a veřejnosti byl následně prezentován jednotný vedení státu. Dnes se zdá, že tato tichá dohoda již neplatí.

Všechno zlé je (možná) k něčemu dobré

Íránské snahy získat jadernou zbraň pro Izrael nemusí znamenat jen vzrůstající nebezpečí. Do izraelských médií nedávno prosákly zprávy o opatrných kontaktech izraelského kabinetu s dalšími zeměmi v regionu, které oponují plánům Teheránu. Halasné protiizraelské postoje tamních vlád jsou výsledkem spíše veřejného tlaku než racionálních úvah. Zejména arabské státy Perského zálivu jsou si vědomy toho, že pro ně íránský stát s arzenálem jaderných raket představuje na rozdíl od Izraele bezprostřední hrozbu.

Izrael s Egyptem a Jordánskem dokázaly v minulosti překonat vzájemnou nedůvěřivost a nepřátelství a uzavřít mírovou smlouvu. Nelze samozřejmě očekávat okamžité navázání zcela korektních vztahů s dalšími arabskými státy, ale existence sdíleného nebezpečí by mohla být impulsem pro další dohody (byť třeba neoficiální) mezi Izraelem a jeho dlouholetými nepřáteli. Nynější íránská jaderná hrozba tak může mít potenciálně dalekosáhlé důsledky pro další izraelsko-arabské vztahy. Byť je na definitivní soudy příliš brzy, zdá se, že íránský jaderný program neodhaluje jen transformaci izraelské bezpečnostní kultury. Může vést i k dalšímu prohloubení zásadních změn mezinárodních vztahů, kterými současný Blízký východ prochází v důsledku událostí tzv. „arabského jara“.

Jakub Záhora

Autor je juniorním analytikem AMO