Místopředseda Věcí veřejných Tomáš Jarolím chce být v televizi. A moc. V pátek si kvůli tomu uspořádal tiskovou konferenci, pozval novináře, hlavně ty z televizí, mluvčího nechal říct, že padnou zásadní informace, ty nepadly, tiskovka skončila, štáby odjely a nic nenatočily. Pochopitelně. Nic důležitého nezaznělo. Jen cosi už známého o tom, že stát, ale ne Věci veřejné, to ne, zanedbal případ Mostecké uhelné. Známé věci.

Pointa historky je ovšem v tom, že mladý politik Jarolím to považuje za ohromnou křivdu. Myslí si dokonce, že Česká televize, Nova a Prima jednaly "v rozporu s povinností provozovatelů poskytovat objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů". Protože přesně takhle si písemně stěžoval u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a také u Rady České televize. Roztomilé.

Tohle ale není ta typická nákaza českých politiků, kteří, když se dozví, že mají tu moc skrytě si vybrat a zvolit vlastní ochočené členy Rady české televize, snadno podlehnou dojmu, že jim Česká televize patří a slouží.

Tohle je jiná nemoc. Je to ryzí narcismus nebezpečně zkombinovaný s příslušenstvím k parlamentní politické straně, která, byť to není úplně pochopitelné, má nemalý vliv. Je to nepříjemné papalášství, velmi podobné tomu, které předváděli komunističtí potentáti za dob své totality. Je to pocit, že ne jen ta veřejnoprávní, ale všechny televize, vlastně vůbec všichni mají povinnost hlásat názory pana Jarolíma, protože on je místopředseda vládní strany.

Domyslel místopředseda VV Jarolím, jinak člen skupiny Motorband a majitel jakési reklamní agentury z Teplic, co by se asi tak stalo, kdyby platila jeho logika? Že by televize asi ani nevysílaly nic jiného, než záběry z tiskovek, na kterých padají ty pro tvorbu názorů lidu důležité informace? (Už dnes je to problém, to, co na nich obvykle padá, vydá sotva na těch několik málo půlminutových šotů za týden.)

Nedomyslel. Zkusme ale domyslet my, jak by asi vypadaly večerní zprávy na ČT, aby se líbily i místopředsedovi Jarolímovi. Tedy, kdyby odvysílaly to, co na svých stránkách samy Věci veřejné vydávají jako tiskové zprávy.

Takže otvírák: "Soutěž o oběd s Karolínou Peake má svého výherce", následuje pochopitelně investigativní bomba "Tomáš Jarolím podal stížnost k mediálním radám", pak přichází důležité objektivní a vyvážené sdělení: "Poslanec Radim Vysloužil popřál ženám k Valentýnu", pak je tu klíčový a strhující rozhovor s předsedou VV Radkem Johnem "Jde nám o lidské životy, ne o něčí byznys" (mimochodem, je pozoruhodné, že o tomhle musí John přesvědčovat i rok a půl po volbách), a na konec něco lehčího, něco jako oblíbené reportáže o zvířátkách na Nově, něco o ministru školství Josefu Dobešovi. Cokoli.