Naposledy měli Britové svého zástupce ve finále Wimbledonu v roce 1938. Do domácího oblíbence Andyho Murrayho se tak v Londýně vkládaly všechny naděje.

Po senzačním vyřazení Rafaela Nadala, Murrayho noční můry, měl navíc pětadvacetiletý Skot nezvykle usnadněnou cestu. Do finále se nakonec i přes urputně bojujícího Tsongu skutečně probojoval a pro Brity se stal v tu ránu národním hrdinou. Fandili mu v hospodách, na stadionu i před velkoplošnými obrazovkami mimo něj. Na ostrovech byl svěřenec Ivana Lendla skutečně modlou.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit
za 80 Kč s mobilní aplikací
a bez reklam nebo za 40 Kč bez mobilní aplikace
a s reklamou
Máte již předplatné? Přihlásit se