Naposledy měli Britové svého zástupce ve finále Wimbledonu v roce 1938. Do domácího oblíbence Andyho Murrayho se tak v Londýně vkládaly všechny naděje.

Po senzačním vyřazení Rafaela Nadala, Murrayho noční můry, měl navíc pětadvacetiletý Skot nezvykle usnadněnou cestu. Do finále se nakonec i přes urputně bojujícího Tsongu skutečně probojoval a pro Brity se stal v tu ránu národním hrdinou. Fandili mu v hospodách, na stadionu i před velkoplošnými obrazovkami mimo něj. Na ostrovech byl svěřenec Ivana Lendla skutečně modlou.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se