UWC Mahindra College: Mezinárodní maturita a humanitární práce v jednom

Studentka UWC v Indii Alžběta Nováková se s námi podělila o své zážitky z indické Mahindra College. Každá škola UWC se nachází v jiné zemi, a proto s sebou studium pokaždé přináší něco nového. Přečtěte si tedy, jaké to je v Indii, čemu všemu zde studenti musí věnovat pozornost v rámci studia a s čím se musí takzvaně „poprat“.

Ovál mě velmi vlhký, teplý vzduch. Jsem na letišti v Bombaji, ve městě, o kterém jsem dosud slyšela jen z cestopisných knížek a pořadů. Teď tady stojím se dvěmi budoucími spolužačkami, s kterými se osobně znám víceméně jen jeden den, a čekám na džíp, který mě zaveze do končin v Západním Ghátu, do UWC Mahindra College, kde strávím nadcházející dva roky svého života.

Takové byly mé dojmy po překonání přibližně 6000 km vzdálenosti Praha-Bombaj. Cesta do Bombaje byla ovšem mnohem delší a začala přednáškou o norské Red Cross Nordic, jedné z třinácti škol United World Colleges (UWC). Přednáška mě nadchla stejně tak jako možnost studovat dva roky na jedné z těchto škol spolu s lidmi z celého světa. Přihlásila jsem se do výběrového řízení o stipendium na jednu z pěti škol UWC, které byly tehdy v nabídce. Úspěšně jsem prošla všemi třemi koly výběrového řízení a začala si shánět vízum do Indie!

Brzy jsem si na život ve velmi rozmanité Indii zvykla a dnes bych ji už nazvala svým druhým domovem. Pomohlo k tomu určitě mé nezměrné nadšení, s kterým jsem odjížděla, také moji noví spolužáci a velmi přátelští učitelé.

Jak se žije ve "wadě"

Mými spolubydlícími se v prvním ročníku studia staly Brenda z Keni a dvě Indky, Shalmali a Kanak. Spolu s dalšími čtyřmi spolužačkami jsme obývaly jeden domek. Každý domek v Mahindra College sestává ze dvou pokojů po čtyřech lidech, sociálních zařízeních, úložného prostoru a malé terasy. V areálu školy se nachází prakticky vše, co student primárně potřebuje ke studiu a životu.

Obytná část je členěná do čtyř „wad“ (v překladu „seskupení domů“), přičemž v jedné „wadě“ žije přibližně 50 lidí. Ve „wadě“ je k dispozici „common room“, což je takový společenský dům, kde si můžete něco uvařit, vyprat nebo jen tak posedět a popovídat si. Dalšími částmi kampusu jsou studijní budova „AQ“, jídelna, knihovna, tělocvična, administrativní budovy, fotbalové a basketbalové hřiště, malé bistro a pak také domky pro hosty. Ač se škola nachází izolovaně mezi kopci a je obklopena jen několika menšími vesničkami, život zde je velmi pestrý.

IB jako prostředek pomoci slabším

Součástí studijního programu International Baccalaureate (IB), podle něhož se na UWC školách učí, je CAS, což jsou v podstatě mimoškolní aktivity, od sportu přes různé kreativní činnosti až po aktivity prospěšné pro komunitu nacházející se v blízkosti školy. Podle principů UWC škol by student neměl být jen akademicky zaměřen, ale měl by mít sociální cítění a být schopen vnímat a pomoci svému okolí.

Právě v rámci aktivit zaměřených na pomoc místní komunitě máme bohaté možnosti poznat indickou kulturu a každodenní život na indickém venkově. Já jsem se minulý rok zapojila mimo jiné do Health CE, projektu, ve kterém jsme mapovali zdravotní situaci obyvatel okolních vesnic a následně jsme se snažili ji zlepšit. Skrze tento projekt jsme se dostali do mnoha indických domácností a viděli, jak se v Indii na venkově například vaří. Vaření samotné totiž může být velkým problémem.

V mnoha venkovských domácnostech se totiž běžně vaří na kamnech roztápěných dřívím, která ve většině případů nemají komín. Kouř se nemá kudy dostat ven a zůstává ve stavení. To negativně ovlivňuje zdraví především žen, které jsou těmi, kdo vaří, a malých dětí, jež se pohybují v jejich blízkosti. Dalším problémem, se kterým se Indie ve velkém potýká, jsou povalující se odpadky na okrajích silnic. Také to, že Indové často žijí v domácnostech spolu se skotem, můžeme označit za další faktor negativně ovlivňující zdraví.

Ve volném čase se vydáváme na výpravy do okolní přírody. Velmi oblíbenou lokalitou je Mount Willkinson, nedaleká hora, odkud se naskýtá nádherný pohled do údolí řeky Mula. Nádherné výhledy se nám dostanou také na „Internet hillu“, na kopci, který je styčným bodem v údolí a vždy pomůže najít cestu zpět do školy. Před očima mám špičatící se kopec vyčnívající z narůžovělého až oranžového údolí, večerní paprsky hrající si na hladině řeky Mula a děti vášnivě hrající kriket. Pohled, který mě doprovází, když jedu na kole z Paudu, nedaleké vesnice, nebo když se vydáme se spolužačkou běhat do Khubavali a pak se vracíme zpět do školy.

Na cestách po Indii

Bezpochyby velkým zážitkem v Indii je cestování. Tím nemyslím velmi rozšířený dopravní prostředek „rikšu“, jednoduché motorové vozidlo, ani posvátné krávy, které si neohroženě kráčí středem silnice a napomáhají k celkovému zmatku na silnicích. Mám na mysli cestování vlakem! Můžete si být jisti, že v indickém vlaku bude vždy aspoň třikrát více lidí, než je jeho kapacita, a v noci pak uvidíte Indy polehávající, kde se dá. Ve vlaku také potkáte pestrou směsici lidí od těch, kteří cestují na bratrovu svatbu, přes obchodníky až po sikhy se svými turbany. Každou chvíli chodbičkou projde někdo nabízející buď „masala chai“, „coffee“ nebo také všelijaké indické svačinky jako „samosa“.

Nějaké občerstvení se přece jenom hodí, indické vlaky většinou slouží k dopravování se do vzdálenějších míst, třeba z Bombaje do Dillí, což zabere téměř celé dva dny. Velmi rychle si osvojíte fráze jako „Kitna?“ („Kolik?“) či „Theek hai.“ („Dobře.“), jelikož služby jsou pro cizince většinou předražené. Na druhou stranu ze své zkušenosti můžu říct, že Indové si svých hostů velmi váží a já jsem vděčná, že UWC mi umožňuje načerpat vědomosti a prožít něco nového právě v Indii.