VYSOKÉ ŠKOLY V ZAHRANIČÍ: Rozhovor: Co dělat a čemu se vyhnout při studiu na Cambridge

Navštěvovala Gymnázium Jana Nerudy v Praze, kde šest let chodila do třídy s humanitním zaměřením. Účastnila se mnoha dobrovolnických projektů, pracovala pro nadaci Forum 2000. Na debatních turnajích se seznámila s lidmi, kteří ji přesvědčili, že dostat se na prestižní školu v zahraničí není nemožné. Podala přihlášku a byla přijata. Se čtenáři The Student Times se o své zkušenosti podělila Barbora Goláňová, která právě dokončila studium prvního ročníku (Undergraduate) oboru Politologie, psychologie a sociologie na University of Cambridge. 

Když jste se rozhodla, že se budete hlásit na University of Cambridge, přemýšlela jste i nad jinými univerzitami?

Kromě Cambridge jsem podávala přihlášky na další čtyři školy. Vybrala jsem si univerzitu Warwick, University College London (UCL), univerzitu v Edinburghu a univerzitu v St. Andrews. Do Skotska jsem přijatá nebyla, do Anglie ano.

Je běžnou praxí, že zahraniční univerzity požadují po studentovi oficiálně doloženou znalost angličtiny. Jaké požadavky na Vás kladly výše zmíněné univerzity ohledně znalosti jazyka?

Obyčejně je jazykový certifikát z anglického jazyka k přijetí na univerzitu nezbytný. Já ale žádný certifikát neměla, tak jsem napsala na Cambridge email, jestli si ho musím dělat. Dostalo se mi té odpovědi, že v případě úspěchu v prvním kole přijímacího procesu, mě škola pozve na pohovor, kde se ukáže, jak dobře mluvím. Ostatní univerzity, na které jsem byla přijatá, po mně jako podmínku požadovaly, abych si certifikát dodělala.

Vy jste se tedy dostala až k pohovoru na Cambridge. Je známé, že nikdy nelze přesně vědět, na jaké otázky se bude přijímací komise studenta u pohovoru ptát. Jaká byla Vaše zkušenost?

Při mém pohovoru šlo spíše o otázky, které se soustředily na způsob přemýšlení a argumentace než na hloubku znalostí. Profesoři, kteří se studenta ptají, se na pohovor pečlivě připravují. Jedna profesorka se mě zeptala, co říkám na to, že političky z Věcí Veřejných nafotily kalendář, nebo jak si vysvětluji fakt, že v České republice existuje velká propast mezi zdravými a nemocnými lidmi (tj. že ti nemocní jsou opravdu nemocní a ti zdraví naopak velice zdraví, což je informace, kterou jsem v životě neslyšela). Mezi otázkami týkajícími se sociologie se mě ptali na to, jakým způsobem je politický flegmatismus spojen s extremismem, což byl názor, který jsem vyslovila ve svém „personal statement“. V návaznosti na to se mě také ptali, zda se dá politická ignorace na Západě spojit s extremismem na Blízkém východě.

Během studia na střední škole jste se věnovala tanci, hře na příčnou flétnu, dále jste navštěvovala školní sbor, účastnila se divadelních představení v anglickém jazyce a turnajů v debatování. Máte čas věnovat se svým zájmům i během náročného studia?

Není pravda, že studium na Cambridge je tak časově náročné. Celý den jen neležíte nad knížkami. Naopak - univerzita vás podporuje v tom, abyste se účastnili různých mimoškolních aktivit, jejichž nabídka je opravdu velká. Někdy sice máte pocit, že jediné, co se vám po hodinách čtení a psaní chce, je se rozvalit na posteli a nedělat vůbec nic, natož se věnovat nějakým kroužkům. Člověk se v takových chvílích musí přemluvit, aby šel něco dělat, protože jinak by asi upadl do těžkých depresí. Proto se věnuji tanci, na flétnu hraji v kolejním orchestru, recenzuji divadelní představení, jsem aktivní v Československém spolku a s kamarádkami si jdu občas zaběhat nebo hrát squash. Nyní jsem se také stala redaktorkou univerzitních novin. Všechny tyto aktivity nezaberou více než dvě hodiny denně, pomůžou člověku být aktivním a přinesou dobrou náladu.

Ohledně vašich dalších mimoškolních aktivit, na Facebooku jste založila stránku ,,Studuj v zahraničí“. Pokusila byste se nastínit, jaký je její účel?

Účel stránky „Studuj v zahraničí“ je ten, aby studenti středních a vysokých škol v České republice měli snazší přístup k informacím o studiu na zahraničních školách, a aby vůbec byli o této možnosti informováni. Na stránce si můžete vyhledat studenta oboru, který Vás zajímá, nebo školy, kam byste chtěli jít. Stačí pak studenta zkontaktovat a ptát se na věci, které by Vám pomohly třeba ve výběru profese.

Co byste doporučila budoucím studentům Cambridge nebo jiných prestižních zahraničních univerzit?

Budoucím studentům Cambridge i těm, kteří míří na méně známé prestižní univerzity, bych doporučila, aby využili všech možností, které jim univerzita poskytuje. Aby využili svůj kreativní a myšlenkový potenciál, se kterým je na tuto školu přijali a nezůstali u pasivního přijímání informací z knih. Aby se nebáli vyvolávat diskuze o kontroverzních tématech a nesouhlasit s vyučujícími, protože právě to jim dá autentickou zkušenost a myšlenkově je to posune dál. Doporučila bych jim také, aby měli ve svém volném čase stále co dělat, a aby si našli lidi, se kterými rádi tráví čas. To je nejlepším lékem na stesk po domově, který se u většiny studentů dříve nebo později dostaví.

Čeho by se naopak měli vyvarovat?

Měli by vždy „dělat“ dost na to, aby nemuseli prožívat zkouškové období v neustálém stresu, jak jsem to viděla u některých spolužáků. Také by se měli vyvarovat toho, aby je prostředí semlelo. Například na Cambridgi studují lidé, u nichž je na hodnotovém žebříčku nejvýše dobré místo v prestižní konzultantské firmě a vysoký plat. Přestože tyto lidi nijak neodsuzuji, nemyslím, že je dobré, aby se ostatní studenti nechali tímto relativně silným proudem strhnout. Pokud toto není také jejich snem, doporučila bych jim, aby si zachovali vlastní žebříček hodnot a ideály, se kterými do studia na začátku šli.

Děkujeme Vám za rozhovor. Ale ještě než skončíme - prozraďte nám, jaké jsou Vaše plány do budoucna?

Přesné plány do budoucna ještě nemám. Zajímá mě žurnalistika a publicistika, a tak bych se v budoucnu možná chtěla věnovat těmto oborům. Zároveň bych chtěla pokračovat v iniciativě, která by podporovala středoškoláky a vysokoškoláky v tom, aby se hlásili na zahraniční univerzity, a poté se vraceli zpět do Čech.