Florencie jako maloměsto a hodnotová chudoba mocných

Zastávám názor, že příčiny současné ekonomické krize se mají hledat v selhání vládnoucích elit, a to ať již politických, nebo ekonomických, přičemž hranice mezi těmito dvěma mocnými okruhy se čím dál více tenčí.

Toto historicky katastrofální selhání má různé podoby, od odvádění obrovské části národních bohatství do daňových rájů, volání po škrtání státních výdajů a soustavné demolice sociálního státu přes podporu větší nerovnosti až k odpornému fenoménu korupce a propletení kmotrů z obou sfér: politické a ekonomické.

Myslím si, že mezi těmito různými hříchy představitelů nejmocnějších elit můžeme najít hlavní důvod opovrženíhodného stavu dnešní ekonomiky, a to především v zanedbání, lhostejnosti a zahanbení kultury. Současný stav kultury je v mnoha smyslech poměrně spolehlivým měřítkem zdravotního stavu společnosti jako takové.

A to z jednoho velmi prostého důvodu: ačkoliv se to mnoha lidem může zdát nemožné nebo jako nesmysl, v kultuře a v kulturních hodnotách – což už vladaři ve starověku věděli velmi dobře –, se skrývá jádro veškeré společenské moci. V kultuře, a ne v surovinách nebo v penězích, leží skrytá duše pravidel, která hýbou společností, a kdo ovládá tato pravidla, má moc nad celou společností.

O jeden smutný příklad tohoto selhání se právě před několika dny postaral hlavní šéf italského koncernu FIAT, Sergio Marchionne, který se při debatě s Matteo Renzim, florentským starostou, nechal slyšet, že Renzi je „starostou malého a chudého města". Toto nešťastné prohlášení spustilo obrovskou vlnu nesouhlasu z různých vrstev mediálního a informačního světa. Na sociálních sítích se množily posty lidí, kteří připomínali nejkrásnější skvosty světového umění, které právě ve Florencii spatřily světlo světa. K početným hlasům protestu se přidal i tamní arcibiskup.

A zde je jádro celého problému: člověku, který vydělává ročně desítky miliony eur, který má moc rozhodovat o životech tisíců dělníků, který místo investice do nových kvalitních modelů sází svou strategii na to, že vyhrožuje italské vládě tím, že odstěhuje závody, pokud mu nebude vyhověno, který sám přesunul své bydliště do Švýcarska, aby mohl ušetřit na daních a tím ještě více ochudit Itálii, se město, které podle údajů UNESCO hostí zhruba 10% světového uměleckého dědictví, zdá malé a chudé. To zřejmě proto, že takový člověk je schopen měřit vše jen čísly a penězi.

Jeho hodnotová chudoba a duševní malichernost se projevily právě ve městě, které v minulosti dalo světu velké mecenáše z rodů Medici. Tito podporovali umění a investovali do umělců, díky kterým dnes máme unikátní díla Michelangela, Botticelliho atd. Není čemu se divit, Marchionne není znalec umění a ani se to od něho neočekává vzhledem k jeho profesi, ale přece by nebylo na škodě mu připomenout, že tito mecenáši nejen neschovávali své obrovské bohatství do daňových rájů a neochuzovali společnost, jak to dělá on a jeho byznysoví kumpáni, ale naopak vraceli značné částky do společnosti, kterou obohacovali investováním do umění a do kultury, protože se za tu společnost, kterou ovládali, cítili zodpovědní. Tímto způsobem vytvořili díla a hodnoty, za kterými ještě dnes, po více než polovině tisíciletí, každoročně cestují za poznáním (a ovšem i utrácejí) miliony zvědavých turistů. I Američané navštěvují rádi Florencii, kdežto málokterý Evropan touží po tom, aby viděl Detroit, město, které si tolik oblíbil Marchionne.

Ani nás by neměl udivit fakt, že Marchionne prohlásil, že by si přál, aby Mario Monti zůstal na věky premiérem. Přesně tak: tito „super" manažeři nerespektují politiku, jako přirozený prostor debaty a vyhledávání co nejširšího konsensu, pro ně je politika jen zbytečný zádrhel na cestě k jejich zisku. A proto si přejí u moci jen technokraty: ty, kteří nikomu nezodpovídají za své činy, a tak se mohou v klidu pustit do nepopulárních drastických opatření. Že si je lidé nepřejí a že by demokracie měla znamenat vládnout podle přání většiny obyvatelstva, to již je nezajímá.

Nikdo z nás to neuvidí na vlastní oči, ale mohu se sázet, že za dalších 500 let bude o Florencii ještě velký zájem, což asi nebude platit pro auta Fiat, Detroit a jméno Marchionne bude dávno zapomenuto, a pokud bude přece jen jeho jméno ještě někdo zapsáno, tak asi spíše s vysvětlením, že to byl „malý a (vnitřně) chudý muž". A to zcela právem.