RECENZE: Bond boduje i v klasičtějším hávu. Do kin vtrhla třiadvacátá bondovka Skyfall

Muž, zhroucený na barové stoličce, společnost mu dělá prázdná lahev. Podlité, roztěkané oči, protkané rudými žilkami. A jeho jméno zní Bond. James Bond. Že vám tohle nejde dohromady? Seznamte se s nejnovější bondovkou, nesoucí název Skyfall.

Sam Mendes, režisér oscarového snímku Americká krása, pojal pokračování příběhu o anglickém špiónovi v duchu naprosto odlišném a nepodobném předcházejícím dílům. Jde totiž zcela novou cestou, tou, kde je Bond také zranitelný člověk s mnoha slabinami.

Mendes také natočil kormidlo jiným směrem, než tím, kterým se ubíraly předchozí dva díly, Casino Royale a Quantum of Solace. Zatímco tyto dva filmy útočili na „mainstreamového“ diváka osvědčenými moderními prvky, tvůrce Skyfallu šel cestou opačnou. Mendes jako by před začátkem natáčení zhlédl legendární špiónské filmy s Rogerem Moorem či Seanem Connerym, přičemž se snažil vměstnat něco málo prvků i do svého nového díla. A kupodivu se mu to podařilo nenásilnou, přitom ale velice přitažlivou formou.

Postavu nejlepšího špióna ve službách Jejího Veličenstva si znovu vystřihl britský herec Daniel Craig, a pokud do této chvíle diváka nepřesvědčil, že je plnohodnotný nástupce po Pierce Brosnanovi, teď už bude mít v hlavě jasno. Craig předvádí, že už není jen hora svalů v obleku. Skyfall mu přináší příležitost, jak zobrazit Bondovy emoce mnohem agresivnější a efektivnější cestou, než tomu bylo ve dvou předchozích filmech.

Craig ale není jediný, jehož herectví září. Javier Bardem ztvárnil dost možná jednoho z nejlepších padouchů, kteří kdy znepříjemňovali agentu 007 život. Jeho lehce homosexuální, roztěkaný a nervově labilní Silva, bývalý agent MI6, je dokonalou ukázkou hereckého koncertu. Ani kdyby Le Chiffre, elegantní záporák z Casino Royale, vyronil moře krvavých slz, nesahal by Silvovi ani po kotníky. Nejeden divák se tak přistihne, že zlosynovi tak trochu fandí. Za zmínku rovněž stojí výkon Judy Dench, Jamesovy šéfky „M“, které jde Silva po krku.

Mendes zřejmě pochopil, že přerod v moderního Bonda, čili mnohem silnějšího a přímočařejšího, musí přicházet postupně. Dává proto mnohem větší prostor odkazům na starší bondovky a zarytým letitým fanouškům se tak může zavděčit – a jejich srdce plesá. Ve filmu tedy nechybí staré dobré vychytávky či legendární bondovské auto Aston Martin. Mendes už také nevyužívá příliš mnoho exotických míst, a i když okrajově zavítáme do Istambulu či Šanghaje, dává přednost britské metropoli – Londýnu.

A přece je na co se dívat. Díky kameramanovi Rogerovi Deakinsovi se podařilo vytvořit tak úžasné záběry, kde exceluje hra světel a stínů i smysl pro detail. Šanghaj tak například rozsvítí milióny lampiónů a divák žasne. Vyzdvihnout musím také velmi netradiční, mistrně nasnímaný artový úvod, jakousi zmatenou cestu do Bondovy duše, navozující již na začátku pocit, že tento Bond bude jiný.

Nesmíme zapomenout ani na výbornou hudbu filmového skladatele Thomase Newmana, nabízející typický motiv z bondovek v kombinaci s pomalými, temně laděnými smyčci či pianem. Vrcholem je pak skladba „Skyfall“ od Adele znějící v úvodu. Hravě se může zařadit vedle takového hitu, jako je „Goldeneye“ Tiny Turner.

Do této chvíle vypadá Skyfall jako úžasné pokračování bondovské ságy, není však bez vady. Divák může být lehce deprimován faktem, že ač má film 143 minut, odehraje se v něm jen velmi málo akčních scén a je laděn velmi konverzačně, což u fanoušků může vzbudit lehké rozpaky s přihlédnutím na to, že původní dva filmy akcí jen překypovaly. Rozvleklou první část už pak nezachrání ani dobrá akce ze staré školy v závěru filmu. Mendesův záměrem bylo navrátit Skyfall do klasičtějšího hávu, nejsem si však jist, zda ubral na tom správném místě. Ke Craigovi se konverzační schéma jednoduše nehodí.

Příběh stojí a padá na klasické šabloně, a tak divák nemá šanci být překvapením přikován do křesla kinosálu. Postavy jednají tak, jak se očekává, někdy i dost hloupě, což se u filmu a režiséra takového formátu jen těžko promíjí. Když už mluvíme o postavách, co by to bylo za bondovku bez pořádné bondgirl? A hle, tvůrce jako kdyby považoval tuto věc za zbytečnou, a i když se filmem mihne Naomie Harris, není to bondgirl, kterou bychom očekávali. A žádnou jinou ve filmu nenajdeme.

Skyfall nám tak nabízí skvělý krůček zpět ke kořenům klasických filmů s Jamesem Bondem, i když Sam Mendes na té cestě sem tam zaškobrtnul. Zatím se oficiálně neví, kdo usedne na režisérskou židli u čtyřiadvacátého pokračování ságy o Bondovi, špitá se ovšem, že by to mohl být opět Mendes. Věřme, že další pokus posune příběh agenta 007 zase více k dokonalosti. Nicméně pokud máte však pro agenta 007 jen trochu slabost, Skyfall vás nemá proč zklamat.

__________________________________________________________________
Bottom line: Takže – chcete vidět Jamese Bonda v něčem klasičtějším? Je libo v teplácích? Nebojte, pořád to bude děsně cool.

Stránka filmu na CSFD.cz