RECENZE: Marley - pes, který i v pochmurném podzimu dokáže vykouzlit úsměv na vašich tvářích

Podívejte se ven z okna. Co vidíte? Většinou je to chladné počasí, po polích se válí mlha a na okno dopadají kapky deště. Hledáte-li v těchto podzimních dnech film, který by vás zahřál u srdce, neprohloupíte, když sáhnete po příběhu o „nejhorším psovi na světě“ – Marleym.

V roce 2005 napsal John Grogan, rodák z Michiganu, bestseller o svém životě, v němž hraje dominantní roli jeho pes. Kniha se jmenuje Marley a já. O tři roky později usedl na režisérskou židli David Frankel, spolutvůrce známého desetidílného válečného eposu Bratrstvo neohrožených, a život Johna Grogana a Marleyho zfilmoval.

Vítejte na prosluněné Floridě, kde spokojeně žijí John a Jennifer Groganovi. Pracují jako úspěšní novináři v místních novinách, mají velký dům a dostatek peněz. A jak tomu v životě bývá, touží po děťátku. Chtějí si být ale opravdu jisti, že budou příkladní rodičové svým potomkům, a proto se rozhodnou si „nanečisto“ pořídit nejprve psa. To se však trochu přepočítali. Marley je přerostlý, hyperaktivní labradorský retrívr, pojmenovaný po slavné jamajské ikoně reggae hudby Bobu Marleym. A jak John a Jennifer zakrátko poznají, je naprosto nezvladatelný. Spolu s Marleym tak zažijí spoustu vtipných i smutných událostí v životě, od narození Groganovic potomků až po objevení prvních šedin jak v Johnově kštici, tak i na Marleyho čenichu. Tuto celou životní etapu pak John průběžně zaznamenává do svých sloupků v novinách.

Zpočátku se film ubírá velmi komediální cestou, kdy je divák svědky Marleyho kousků, které se totálně odlišují od chování cvičeného, klidného psa. Nechybí tedy roztrhané polštáře na sedací soupravě, pomočený koberec či spolknuté... cokoliv. Sledujeme marné snažení Johna uklidnit psa dlouhými vycházkami či podáváním sedativ.

Nenechme se však zmást úvodní lehkou formou, kterou nám Frankel servíruje. Jakmile přijdou do života Groganových první potomci, dorazí i první problémy – a divák poznává, že tento film není tak úplně o Marleym, ale hlavně o každodenním životě každého z nás. Marley ve filmu figuruje v několika pojetích - jednak jako komická figurka, ale také jako jakýsi průvodce 14 lety Johna a Jennifer. Není to jen film o psím buldozeru, který likviduje vše, co mu stojí v cestě, ale i pohodová jízda životem dvou třicátníků. Velice pak potěší, že John promlouvá k Marleymu v určitých částech filmu ne jako k psovi a domácímu mazlíčkovi, bere ho hlavně jako rovnocenného parťáka a dobrého kamaráda.

Divák si tak má šanci vytvořit k Marleymu silné pouto, vnímá ho jako osobnost. O to více pak film brnká na city diváků v závěru, kdy dojdeme s Johnem do jeho čtyřicítky, s Marleym však na konec jeho psího života. Zde mám však podezření, že tvůrci až příliš zatlačili na pilu a jakoby se snažili z diváka vymačkat i poslední kapky vody, které mu zbyly. Závěr je velmi natahovaným, až mučednicky srdceryvným loučením. V tomto případě může být sledujícímu člověku až nepříjemné sedět v kině a dvacet minut cítit ten obrovský tlak žalu. Přece jenom byl divák všemožnými plakáty a trailery navnaděn na pohodovou a legrační komedii o labradorovi. Tím ovšem nechci říci, že je závěr špatný, ba naopak. Je natočen velmi vkusně, pohled do Marleyho očí si budu ještě dlouho pamatovat.

David Frankel měl do jisté míry zlehčenou výchozí pozici, protože kniha od Johna Grogana je velice čtivá a zábavná, nicméně něco ze svého talentu ukázat musel. Snaží se balancovat na hraně rodinného filmu a ztřeštěné komedie, což mu náramně vychází. Dílo tak nepůsobí dojmem, že jsou scény uměle slepené za sebou, jak tomu leckdy u rodinných komedií bývá. Vezmeme-li v potaz, že nám před očima proběhne více než 10 let života, Frankel mistrně rozmístil důležité okamžiky Groganovic rodinky napříč celým filmem a divák tak nemá potřebu podívat se během téměř dvouhodinové stopáže na hodinky. Navíc velmi dobře vystihl okamžiky kde je třeba přitlačit, a kde naopak vložit nějakou rozpustilou Marleyho scénku.

Johna a Jennifer si střihli texaský herec Owen Wilson a rodačka z Kalifornie Jennifer Aniston. Musím říci, že jejich výkon se dá nazvat hereckým koncertem. Aniston už po několikáté dokazuje, že není jen ta Rachel ze sitcomu Přátelé. Její stejnojmennou postavu zahrála velice přesvědčivě, filmové Jennifer věříte jak její radost, tak i totálně vyčerpanou matku, starající se o tři potomky, a samozřejmě taky o nezbedu Marleyho. Wilson pak jako pohodový John podává velmi vyspělý výkon, možná nejpřesvědčivější v jeho dosavadní herecké kariéře. Za zmínku stojí také postava Alana Arkina, který si střihl Johnova prostořekého, ale zásadového šéfa Arnieho Kleina v místních floridských novinách. Eric Dane, známá tvář ze seriálu Chirurgové, dává Johnovi přátelské rady do života coby kamarád Sebastian Tunney.

Suma sumárum, pokud se podíváte na všechny americké filmy, kde hlavní úlohu hrají psi, ať už je to komediální Beethoven či příběh o kolii Lassie, Marley v této kategorii patří ke klenotům. Tím, že nespadl do bezbřehého amerického patosu a drží si střízlivý nadhled ho zařazuji mezi nejpovedenější.

To, že patří na výsluní ostatně dobře dokumentují poslední slova Johna jak v knize, tak ve filmu: „Psům nic neříkají luxusní auta, velké domy nebo značkové oblečení. Zašpiněný kus dřeva bude úplně stačit. Psovi nezáleží na tom, jestli jste bohatí nebo chudí, šikovní nebo nemotorní, moudří nebo hloupí. Věnujte mu svoje srdce a on vám dá to svoje. O kolika lidech se dá říci to samé?“ Po těchto větách možná zase budete mít své čtyřnohé miláčky o něco raději.

_____________________________________________________________________________
Bottom line: Pořád je venku to podzimní počasí? Nevadí, zalezte si pod peřinu a pusťte si Marleyho – zahřeje vás u srdíčka.

Stránka filmu na CSFD.cz