18.12.2012: První rok bez Havla zakončily velkolepé akce i niterní vzpomínání.

Voskové srdce. Ohrnuté kalhoty. Divadlo. Kino. Mše. Václavák. Brusel. Řím. Na mnoha místech po celé republice, ale i v jiných zemích Evropské unie si připomínáme smutné výročí. Je tomu právě rok co nás opustil náš první prezident, spisovatel, dramatik a posel míru Václav Havel. Jeho odchod minulý rok mnohými z nás pohnul a na čas nás vyvrhl z vánočního šílení. Zastavili jsme se.Vzpomínali. Možná i plakali. Ve stylu VH se však s pomocí nás všech může podařit přetavit pro mnohé bolestné vzpomínky na jakousi pozitivní energii, která snad přinese nutné pozastavení a reflexi.

A jaké akce tedy v den výročí proběhly? Po celé republice se hrály Havlovy hry. Promítal se nový film polské režisérky Krystyny Krauzeové Náš Vašek, který se na osobnost VH zaměřuje polskou optikou a v kontextu vztahu prezidenta k našim sousedům. Snímek Krauzeová zkomponovala z archivních záznamů i ze zcela nových rozhovorů s Havlovými přáteli z obou zemí. Havel měl údajně k Polsku silný vztah a on sám byl u polských sousedů velice populární. O tom nakonec svědčí i jejich vzpomínkové akce, stejně jako spousta polských vyhrnutých kalhot.

Ty se vztahují k jiné akci připomínající osobnost pana prezidenta – ke Dnu pro Václava Havla. Jeho organizátoři totiž přišli s velice vtipnou myšlenkou uctění Havlovy památky pomocí ohrnutí kalhot. Je totiž známou historií, že prezident při své inauguraci kráčel v rytmu vojenské přehlídky s kalhotami poněkud kratšími než bývá zvykem. Od té doby se z tohoto malého faux paux stala celá tradice. Jak ale sám Havel vysvětloval, kalhoty nebyly krátké, nýbrž povytažené. Když se ale tento „prohřešek“ stal všeobecně známým, vzal si ho sám prezident k srdci a kalhoty „povytahoval“ pravidelně na každou významnější dramatickou událost.

Docela něžný způsob posměchu

“Musím říct, že se z toho víceméně raduji. Říkám si, že je to docela něžný způsob posměchu vůči mojí osobě.” Tato Havlova slova si tedy organizátoři vzali k srdci a na facebooku i na svých nově vzniklých stránkách informovali téměř celý národ a k akci vyzvali i mezinárodně. Když se o jejich podniku začala zmiňovat i televize, již nebylo pochyby, že by se neuchytila.

Pokud jste ale přesto o ohrnutých kalhotách ještě neslyšeli, nevadí. Stále to můžete napravit, připnout připínáčkem kalhotové „manžety“ a vyrazit třeba na náměstí vašeho města zapálit na počest Havla svíčku. Nebo vyhrnout kalhoty doma. Nejde totiž o to, kolik lidí vás v takovémto modelu zahlédne, ale o vaše osobní zamyšlení nad významem Havlovy osobnosti a jeho myšlenkami.

Česká láska v centru Evropy

Pokud jste nevěděli o akcích výše zmíněných, určitě jste alespoň zaznamenali velké neonové srdce výtvarníka Jiřího Davida, od včerejška vyvěšené na budově parlamentu EU. I ta se rozhodla připomenout si Havlovy zásluhy o dění v Evropě. Instalace se tak zasloužila o paradoxní jev – do Bruselu přišel symbol lásky právě z České republiky. Zde se v souvislosti s Havlem nabízí další motiv k zamyšlení. Havel – Evropan. Češi – Evropané. Láska v mozku EU setrvá nejméně do ledna a poté poputuje do dalších světových i českých měst, na řadě je teď pravděpodobně Kábul.

Jiné srdce bylo dnes odhaleno v prostorech alžbětinské scény brněnského divadla Husa na provázku. Bylo zhotoveno ze svíček zapalovaných po celé republice ve dnech po Havlově smrti.

Havla si připomněli také v Římě. Studenti tří italských univerzit ve spolupráci s velvyslanectvím České republiky v Římě přichystali mezinárodní vědeckou konferenci o Václavu Havlovi. "Vystoupí především italští vědci, intelektuálové a také zástupci České republiky a podívají se na dílo a osobnost Václava Havla ze všech různých pohledů jako na politika, tvůrce zahraniční politiky České republiky a Československa, na dramatika, na spisovatele i na disidenta," řekl pro Český rozhlas velvyslanec České republiky v Římě Petr Buriánek. 

Láska a pravda...

Prezident měl také mnohé chyby a jak kdysi poznamenal jeho tehdejší kancléř Karel Schwarzenberg, „Havel se mýlil v detailech, ale v těch opravdu důležitých věcech měl vždy pravdu.“ A proto - zatímco se z Hradu ozývá, že „Havel byl v satanových službách a byl nástrojem lži a nenávisti,“ - měli bychom se my ostatní zamyslet.

Havel byl důležitou osobností právě pro nás – studenty. My bychom měli nadále pokračovat v šíření jeho odkazu a využívat své moci bezmocných. Ta totiž, jak je známo, často hýbe světem.