RECENZE: Bilbo Pytlík vyráží na svou neočekávanou cestu. A oprávněně kráčí s hlavou hrdě vztyčenou

A je to tady! Hobit před několika dny dorazil do českých kin a sály praskají ve švech. Každý, kdo je jen trochu fanouškem ságy o mocném prstenu se přišel podívat na to, jak si Peter Jackson poradil s tím, co předcházelo této legendární trilogii. Pojďme se podívat na zoubek příběhu o Bilbovi Pytlíkovi, které stál na začátku všech událostí.

Nebudeme si zde navzájem tajit, o čem že to Hobit vlastně je. Trailer vám v podstatě příběh poví, navíc knihu četlo tolik lidí, že ten, kdo donedávna nevěděl, ho už jistě od někoho slyšel. Příběh pojednává o usedlém hobitovi Bilbu Pytlíkovi, který si spokojeně žije ve své noře s příznačným názvem Dno pytle.

Z klidného monotónního života je vyrušen až Gandalfem Šedým, který shání někoho, s kým by mohl podniknout nějaké to dobrodružství.

Společnost jim bude dělat dalších 13 trpaslíků v čele s Thorinem Pavézou. Společně mají dobýt své dávno ztracené skalné město Erebor, obsazené před dávnou dobou drakem Šmakem. A jak už napovídají slova Gandalfa v traileru, pokud se vůbec Bilbo z výpravy vrátí, už nebude takový, jako předtím.

Jackson si velmi dobře uvědomil, že knižního Hobita od J. R. R. Tolkiena četlo obrovské množství lidí, takže také věděl, že divák dějovou linku bude znát. Nesnaží ho proto překvapovat něčím novým. Naopak jde cestou naprosto opačnou – drží se knihy zuby nehty, v určitých částech dokonce cituje některé úryvky. Běžný divák nic nepozná, čtenáře zahřeje u srdce.

Nostalgie pak padne na každého při leteckých přeletech nad známým místem – Krajem. Jackson nechává diváka kochat se znovu krásami Nového Zélandu, zelenými loukami a poletujícími ptáky, švitořícími na modré obloze bez mráčku. Vsází na fakt, že divák bude zase unesen. Nutno podotknout, že má pravdu.

Vizuální stránce filmu obrovskou měrou přispěl 3D formát. Osobně si myslím, že od doby, kdy byl v kině vizuálně dech beroucí Avatar, je Hobit nejzdařilejším filmem využívající tuto technologii. Jackson velmi citlivě servíruje okamžiky, kdy budete chtít uhnout před švihem meče nebo naopak nastavit prst motýlovi, který se před vámi třepotá ve větru. Při tom všem však diváka neotravuje přílišným digitálním obrazem. V tomto bodu Jackson zasluhuje potlesk.

Ten kdo si však potlesk diváků naopak nezaslouží, je Howard Shore, který má na svědomí geniální hudební doprovod pro Pána Prstenů. U této trilogie byl divák nadšen z hudebních variací, kterými překypovala. Otázkou však zůstává, zda by se měly tyto melodie, ať už stejné nebo jen lehce recyklované, objevit i v Hobitovi. Jackson se zřejmě bál, aby se divák nelekl nových melodií.

Na druhou stranu chápu úvahy tvůrců, kteří argumentují tím, že se Středozemí je spjatá hudba z Pána Prstenů. Nicméně si myslím, že tvůrci v tomto ohledu zůstali až moc při zdi. Jediným plusem pak vidím temně laděnou píseň Misty Mountains, která zazní z úst trpaslíků již v traileru. Při této skladbě nebo variacích na ni přejíždí mráz po zádech.

Co se týče postav ve filmu, lepšího představitele Bilba by si divák v dnešní době jen těžko mohl představit. Martin Freeman jako by byl pro tuto roli zrozený. Dokonce zastíní výkon Elijaha Wooda, jehož Frodo nás provázel celou trilogií o prstenu. Přítomnost Iana McKellena, moudrého Gandalfa Šedého, pak potěší snad každého, i když už v Hobitovi nepůsobí tak dominantně. Naopak Thorin, vůdce trpaslíků, dominancí a charismatem jen přetéká.

Částečně za to může jeho představitel, Richard Armitage, jehož zjev ve filmu sám o sobě vzbuzuje úctu. Thorin je však z trpaslíků jako vůdce nejlépe vykreslen; postupně se divák dozvídá jeho příběh a chtě nechtě mu fandí skoro více, než samotnému Bilbovi.

Je zde tendence přirovnávat Thorina k Aragornovi, hraničáři z Pána Prstenů, nicméně každý hrdina, ač má na první pohled podobné rysy, nám postupně nabídne jiný zážitek. Kapitolou samou o sobě pak zůstává výkon Andyho Serkise, který vdechl po čtvrté život Smeagolovi, alias Glumovi.

Tu chvíli, kterou stráví s Bilbem na plátně, bude divák hltat se zatajeným dechem. Scéna s hádankami patří k tomu nejlepšímu, na co se v tomto díle těšit.

Velkou škodou je fakt, že ač má film skoro tři hodiny, je rozdělen na tři díly a Jackson se drží knižní předlohy jako klíště, příběhy ostatních trpaslíků dostávají žalostně málo prostoru. V knize měl čtenář velký prostor si najít cestu ke každému z trpasličí družiny, ve filmu divák tuto možnost nemá. Matně si tak pamatuje maximálně to, že Fili je „ten s mečem“ a „Kili je ten s lukem“. A Bombur je „ten tlustý“. Víc nic.

A to je známo, že Jackson má jinak velký smysl pro detail. Co je pak ale úplný omyl tvůrců, je vykreslení Radagasta Hnědého, lesního čaroděje. Hobit je pohádkovější než Pán Prstenů, nicméně jeho zjev a zaječí spřežení působí v dospělém světě Středozemě velmi kýčovitě.

Aby toho nebylo málo - tam, kde v prstenové trilogii vtipy fungovaly, zde působí jako pěst na oko a divák se směje spíše jen ze slušnosti.

Hobit je tak velmi slušný prequel k trilogii o Prstenu, nicméně má své neduhy, které jsou z velké míry způsobeny hlavně Jacksonovou snahou o pohádkovost celé hobití trilogie. Jde vidět, že Jackson však film točil s láskou. Otázkou zůstává, jaký je skutečný důvod k rozdělení filmu na tři tříhodinové bloky. Někdy je totiž méně více.

Mám obavu, že společnost a fanoušci jsou lehce rozladěni faktem, že tak krátký příběh Bilba Pytlíka bude rozdělen na tři části. Člověk je tvor nedočkavý a čas, který stráví čekáním na další díl, mu je jistě proti srsti.

Hobit: Neočekávaná cesta je důstojným filmem, který dosahuje kvalit svého předchůdce, nicméně nikdy nebude tak opěvován, jako právě on. Fanoušek si už tak nějak zvykl na Jacksonův standard, který nastavil Společenstvem. Přesto budete z kina odcházet s blaženým výrazem a se zážitky, které vám může poskytnout jen kouzelný svět Středozemě.

___________________________________________________________________
Bottom line: Počtvrté před vámi stojí cesta do nejkrásnějšího fantasy světa. Tak na co ještě čekáte?

Stránka filmu na CSFD.cz