ROZHOVOR: S českou vědkyní Kateřinou Falk o studiu v Británii a práci v USA či Japonsku.

Kateřina Falk pochází ze Zlína, kde chodila na osmileté gymnázium. Nadace Open Society Fund jí skrze stipendijní program umožnila dokončit středoškolské studium ve Skotsku. Po roce plném cestování a pracovních zkušeností začala studovat fyziku na prestižní Imperial College London. Dostala se na stáž do Spojených států, kde pracovala v laserové laboratoři.  Láska ke vědě ji poté přivedla až na Oxford. Nyní pracuje v USA ve slavné Los Alamos National Laboratory.

Už v dětství jste se zajímala o fyziku a chtěla jste se stát vědkyní.  Měla jste nějaký vzor?

Ano, mezi mé vzory patřily osobnosti jako Jocelyn Bell Burnell, kterou jsem později měla tu čest poznat osobně, Carl Sagan, Vera Rubin, Rosalind Franklin, Marie Curie, Richard Feynman nebo také náš Jiří Grygar. Tehdy mě nejvíce fascinovala astronomie.

Dětské sny se často s dospíváním vypaří, protože se člověk seznámí s různými lidmi, kteří ovlivňují jeho zájmy a pohled na svět. Mezi ně nesporně patří učitelé. Měla jste dobré učitele fyziky? Myslíte si, že dobrý pedagog může žáka navést na tu správnou cestu a naopak špatný učitel ho může od ní úplně odradit? Nebo spíše záleží na přístupu samotného studenta?

Správné vzory, rodina a především učitelé, mají na každého studenta naprosto zásadní vliv. Já měla vždy velmi dobré a schopné učitele, ale mnohdy i z jejich řad  - hlavně v Česku - jsem cítila velmi malou podporu až nedůvěru, protože jsem se zajímala o předměty jako fyzika, které jsou pro holky netradiční. Naštěstí jsem byla vždy tvrdohlavá a vzala jsem za osobní misi jim ukázat, že holkám fyzika jde. Dokonce jsem za čokoládu začala doučovat i další děvčata ve třídě a nakonec měly holky lepší průměrné výsledky ve fyzice než kluci! Toto bylo jiné na St Leonards School v St Andrews ve Skotsku, kde jsem dokončila svá středoškolská studia. Měla jsem tam od vyučujících obrovskou podporu. Především má učitelka "Further Maths" byla úžasná a díky ní jsem našla lásku k vysoké matematice. Měla jsem to štěstí najít mentory i mimo školu. Od dvanácti let jsem chodila na kurzy astronomie a matematiky na hvězdárně ve Zlíně a také jsem docházela na přednášky na St Andrews University během studií ve Skotsku.

Zastavme se u vaší zkušenosti se studiem na střední škole ve Skotsku. Jak se výuka na této škole liší od výuky na českých gymnáziích?

Protože se jedná o přední soukromou školu v Británii, měli jsme velmi malé třídy a velmi dobře vybavené učebny, knihovnu, laboratoře i soukromé sportoviště včetně bazénu. Výuka bývala často daleko interaktivnější než v českých školách. Dokonce i v přírodních vědách se hodně debatovalo, kladl se velký důraz na logické myšlení místo memorizace. Jak jsem již naznačila, také přístup vyučujících v St Leonards byl úplně jiný. Rádi odpovídali na jakoukoliv otázku a vždy šlo poznat, že svou profesi milují a jsou za ni dobře oceněni. Státní školy v Británii mají ovšem mnohdy nižší úroveň než průměrná česká gymnázia.

Po druhém ročníku na prestižní Imperial College London jste skrze Undergraduate Research Opportunities Programme (UROP) získala pozici laboratorní asistentky a zabývala jste se výzkumem jaderné fúze.

Ano, jednalo se o letní projekt ve výzkumu na Imperialu. Byla to plně placená brigáda, která mi bez problému pokryla životní náklady. Na podobnou placenou stáž jsem pak také jela do USA o rok později. Tyto projekty mi tehdy otevřely dveře do výzkumu a hodně pomohly, když jsem se hlásila na doktorát.

Během léta jste tedy finančně nestrádala. Jak jste řešila otázku peněz v průběhu školního roku?

Během školního roku jsem si přivydělávala jako barmanka. Dokonce i v Londýně se dá vyžít poměrně levně, bydlela jsem v levnější čtvrti na jihu od Temže, nakupovala levné potraviny a jezdila do školy na kole. Tehdy jsem v Anglii nemusela platit školné, tak jsem vystudovala prakticky bez dluhu a rodiče mi přispívali jen na jízdenky či letenky do Česka.

Školné v Anglii se vyšplhalo na 9000 liber za rok studia. Co byste doporučila talentovaným českým studentům, kteří sní o studiu na prestižních univerzitách ve Velké Británii?

Kdyby po mně chtěli 9000 liber školného, určitě bych do Británie studovat nešla. Je sice pravda, že britská vláda nabízí studentům EU bezúročnou půjčku na školné, ale až na pár výjimek prestižních univerzit a speciálních oborů se takový dluh jednoduše nevyplatí. Po finanční krizi spadly nástupní platy v Evropě i v USA na neuvěřitelně nízkou úroveň a vidím nezaměstnanost i mezi absolventy Imperialu nebo Oxfordu. Prestižní vzdělání s vysokou kvalitou se dá daleko levněji získat třeba ve Skotsku, Skandinávii (kde je výuka často v angličtině), Holandsku, Německu nebo Francii, kde se školné neplatí. V Česku i na Slovensku se v posledních letech také objevila celá řada nadací nabízejících stipendia pro naše studenty v zahraničí. Šance získat finanční podporu v Evropě i v USA je o hodně vyšší na postgraduálním studiu (master, PhD), proto se často vyplatí studovat nejdřív zadarmo/levně doma a vyjet až po bakaláři.

Vraťme se k vašemu studiu. Nejen, že jste na Oxfordu působila jako doktorand, ale také jste učila studenty druhého a třetího ročníku v laboratorních praktikách optiky, elektromagnetizmu a atomové fyziky. Jaké to je působit na Oxfordu v kůži vyučujícího?

Oxford a Imperial College se svým přístupem k výuce a akademickou kulturou hodně liší. Zatímco Imperial dává velký důraz na praktickou vědu, technické schopnosti a aplikace, ať už ve výzkumu či v komerční sféře, Oxford se specializuje na teoretičtější studium a oplývá nesčetnými knihovnami. Oxford je špičkové místo na humanitní a sociální vědy, ale osobně jsem si všimla, že když přijde na přírodní vědy, techniku a laboratoře, tak neefektivně využívá potenciálu svých studentů. Proto jsem se rozhodla učit v laboratořích. Snažila jsem se studenty vést podle svých návyků z Imperialu, a tak jim dát šanci naučit se kreativně myslet i v laboratořích - nejen u tabule. Práce se studenty mě velmi naplňovala a sama jsem se toho hodně naučila. Moji studenti reagovali velmi pozitivně a často se ke mně vraceli s dalšími otázkami a nápady, což mě velice těšilo. Působit jako vyučující na této instituci byla opravdu úžasná zkušenost, kterou každému velmi doporučuju.

Výzkum vám umožnil hodně cestovat. Některé čtenáře by jistě zajímaly vaše největší zážitky z japonské laboratoře a Japonska vůbec.

Japonsko je úplně jiný svět. Pracovali jsme tam na laseru Gekko na univerzitě v Osace. Japonci jsou neuvěřitelně pracovití, efektivní, zdvořilí lidé a vynikající hostitelé, ale občas taky trochu zmatkáři. Nejsložitější byla komunikace, nejen kvůli jazyku, ale i na základě kulturních rozdílů. Kromě výzkumu jsem taky hodně cestovala, zajímala mě především historická a kulturní místa jako Nara, Kyoto, Koyasan, atd., která oplývají neuvěřitelnou krásou a atmosférou. Taky jsem byla nadšená z japonského jídla, které překvapivě není jen o syrových rybách. Především mi chutnalo jejich oblíbené Katsu Kari, což je vepřový řízek s gulášem a rýží. Japonsko je určitě krásná země plná překvapení a moc ráda bych se tam zase podívala.

Nyní pracujete v Los Alamos National Laboratory. Vaší skupině se podařilo sestrojit nejsilnější neutronový paprsek na světě vytvořený vysokoenergetickým laserem Trident. Gratuluji! Prozradila byste, na čem momentálně pracujete?

Můj hlavní projekt se zabývá studiem hmoty v extrémních podmínkách vysokých tlaků a teplot, které existují v nitru hvězd nebo velkých planet jako Jupiter. Tyto podmínky vytváříme pomocí těch největších laserů na světě, které ve studovaném vzorku vytvoří silnou tlakovou vlnu, která ho stlačí a zahřeje. Výsledný stav pak studujeme pomocí rentgenového záření, které nám umožní změřit teplotu a hustotu dané hmoty. Výsledek pak porovnáváme s teoretickými modely stavových rovnic, které se pak používají ve výzkumu jaderné fúze, která je jednou z nejefektivnějších reakcí ve vesmíru a jednou může znamenat revoluci v energetice. Výkonné lasery také používáme k urychlování elektronů a protonů. Tyto protony se pomocí konverze přes jaderné reakce dají použít k vytvoření neutronových paprsků, jak se nám nedávno podařilo dokázat na Tridentu. Jedná se o revoluční výsledek, protože se podařilo nahradit podobné zdroje neutronů dosud existující jen na obřích urychlovačích částic a jaderných reaktorech, které jsou velmi nákladné na provoz. Tyto laserové zdroje jsou menší a levnější, a tudíž i přístupnější všem vědcům a inženýrům, kteří je používají v oborech jako biologie, archeologie, materiálové inženýrství, fyzika, či detekce pašovaného jaderného materiálu.

Sen stát se vědkyní se vám splnil. Máte i teď nějakou tužbu - ať už se jedná o vědecký poznatek nebo něco jiného?

Dnes jsem opravdu spokojená jak v profesním, tak v osobním životě a samozřejmě si přeji, aby tomu tak bylo i nadále. V dnešní době mnoho zemí systematicky snižuje  financování vědy. Doufám, že se tento trend brzy změní, a tím se snad odvrátí i nevyhnutelný úpadek vývoje technologií a ekonomiky. Moc bych si přála, aby se nám v tomto století podařilo postavit první fúzní elektrárny, které by nám mohly dodat čistou a bezpečnou energii. Ovšem mile mě překvapilo, že se začíná dařit české vědě. Především mě nadchl projekt výstavby laseru ELI, který je ve světě opravdu revoluční, a přeji jeho účastníkům hodně úspěchů a podporu vlády i společnosti.