BLOG: Oxfordský časoprostor očima doktorandky

Oxfordská univerzita je studenty označována jako “bublina”, kde se mění vnímání času i prostoru. Možná proto, že do neúprosných čtyřiadvaceti hodin se zde překvapivě daří vměstnat vše ze studentského hesla „work hard, play hard“.

Při noční procházce středověkými uličkami na člověka dýchne poklidná atmosféra kaplí, parků s vodními kanály a romantickými uličkami. Krátký pohled do prosklené budovy odhalí desítky doktorandů pracujících na komplikovaných experimentech, zatímco hned vedle se návštěvníky nadýmají útulné hospůdky. Ulice jsou neustále plné rozjařených studentů ve všemožných převlecích, mířících na večírky na Oxfordských “colleges”.

Oxford si za celá staletí nastřádal velké množství tradic, které se zde pečlivě udržují – zejména za účelem udržení „blaha“ v místním časoprostoru. Například každoročně prvního Máje se po probdělé noci sejde celé město pod věží Magdalen College a brzy ráno za poslechu místního sboru zahájí středověký pohanský festival plný folkových muzikantů a tanečníků.

Nebo když Británie poprvé přestoupila na zimní čas, přišli místní fyzikové s “Time Ceremony“. Základem této komplikované procedury jsou studenti oblečení do akademické róby a portské víno. V této kombinaci se potom vydají do hlavního nádvoří v Merton Fellows Quad, kde po celou přechodnou hodinu chodí v závěsu svých kolegů pozpátku kolem dokola. Oxfordský časoprostor je kouzelný.

Život v Oxfordu

V Oxfordu jsem strávila tři velmi krásné roky jako doktorandka na fakultě fyziky. Zabývala jsem se studiem stavové rovnice husté plasmy vodíku a deuteria s aplikací na strukturu velkých plynných planet a inerciální fúze pod vedením Dr. G. Gregoriho.

Ovšem výzkum a akademie nejsou jedinou stránkou této nevídané “bubliny”. Univerzita zprostředkovává celou řadu sportovních aktivit – nejpopulárnější je slavné veslování s pravidelnými turnaji mezi kolejemi a také proti rivalům z Cambridge. Mnoho studentů hraje rugby, kriket, fotbal nebo i překvapivě lední hokej, který je převážně zastoupen Kanaďany a Rusy. Oxford má i družstvo společenských a latinskoamerických tanců.

Díky slavné univerzitě a dlouhé kulturní tradici do Oxfordu přijíždějí slavní hudebníci z celého světa. Ačkoli převažuje klasická hudba, Oxford nabízí i obrovské množství moderních scén. Během tří let, které jsem v Oxfordu strávila, jsme s přáteli navštívili nejen klasické koncerty a opery, ale i populární DJ'e, rockové a jazzové kapely nebo třeba i národní Bulharský sbor z Londýna. Studenti i veřejnost mají přístup na pravidelné koncerty pořádané kolejemi nebo na mše slavných oxfordských sborů z Magdalen, New College nebo Mertonu.

S několika přáteli jsme založili Česko-Slovenskou společnost (Oxford Czech and Slovak Society) pod záštitou univerzity, přes kterou jsme organizovali sportovní turnaje, přednášky slavných osobností nebo každoroční večeře na památku sametové revoluce, které se pravidelně zúčastňovali velvyslanci obou zemí. Podobných spolků je v Oxfordu nespočet a nabízejí studentům a ostatním členům univerzity možnost potkat velké množství zajímavých lidí a zapojit se do všemožných aktivit, ať se jedná o kulturu, horolezectví, ochutnávání vína nebo zájem o středověkou jazykovědu.

Oxford je nejstarší univerzitou anglosaského světa a s tím také souvisí několik ojedinělých struktur a zvyklostí. Studentský život se v Oxfordu soustředí kolem tzv. “colleges”, což lze volně přeložit jako “koleje”. S tradičními českými kolejemi mají společného snad jen to, že zde bydlí studenti. Každý student na Oxfordu je asociován s jednou ze 40 kolejí. Každá kolej se liší velikostí, stářím, kulturou a posláním. Od počátků se koleje vyvíjely jako neoddělitelná součást univerzity a místo, kde se po vzoru klášterů sdružovali učenci a jejich studenti pod jednou střechou.

Historicky byly koleje rozdělené na mužské a ženské, ale poslední ženská kolej St. Hilda's přijala první studenty silnějšího pohlaví v roce 2008. Některé  koleje mají překrásné parky nebo sportoviště, jiné mají přístavy a loděnice. Christchurch se pyšní historickou katedrálou, Magdalen College zase jelení oborou. Díky těmto rozdílům má každá kolej jedinečný charakter. „Colleges“ nejsou spojeny s fakultami  – ty soustřeďují jednotlivé předměty, studenty i akademiky napříč všemi kolejemi.

Jedním ze zpestření každého dne jsou tzv. “formal hall”. Jedná se o slavnostní večeře, podobné těm vyobrazeným ve filmech Harry Potter (v realitě chybí snad jen létající košťata). Studenti se při této události oblečou do akademické róby a společně večeří v historických jídelnách při světle svíček nebo historických lampiček. Než se usedne ke stolu, jeden ze studentů přednese modlitbu v latině, někdy dokonce zazpívá i malý sbor.

Dalším z velmi populárních letních aktivit studentů v Oxfordu je ježdění na lodičkách v Benátském stupu aneb “punting”. Podobné výlety se většinou dělají ve skupinkách s posílením ve formě slavného britského vermutu Pimms, limonády a ovoce. Populární jsou i nesčetné plesy a “garden parties”.

Výzkum a studium v Oxfordu

Na úrovni doktorského studia studenti docházejí na přednášky jen první rok, na zkoušky nechodí. Doktorát je koncipován především jako výzkum a předpokládá se, že základní učivo bylo zvládnuto na úrovni magisterského studia. Ve vědeckých oborech se většinou nepředpokládá, že by student měl vypracovat vlastní návrh výzkumu.

Každého mladého studenta, který je čerstvě ve výzkumu, zajisté ohromí slavné osobnosti a kapacity, které Oxford nesmírně přitahuje. Je neuvěřitelnou ctí pracovat vedle držitelů Nobelových cen. Jak Sir Isaac Newton sám řekl: “Stojíme na ramenech gigantu.”

Vědci spojeni s Oxfordskou univerzitou dohromady nasbírali více než 40 Nobelových cen a tři Fieldovy medaile. Působila zde jména jako Erwin Schrödinger, Henry Moseley, Jocelyn Bell Burnell, Albert Einstein nebo Stephen Hawking.

V dnešní době se fyzikální výzkum v Oxfordu specializuje například na astrofyziku, výzkum plasmy, biofyziky nebo atmosférické fyziky. V neposlední řadě je zde také teoretická fyzika, která je sdružena s výpočetní technikou a vývojem počítačových modelů.

Nejrozsáhlejším oborem je pravděpodobně částicová fyzika, která má velmi silnou vazbu s CERN. Všichni studenti, kteří se zabývají výzkumem částicové fyziky, tráví celý druhý rok doktorátu přímo na Large Hardron Collideru. Astrofyzikové v Oxfordu pravidelně vedou pozorování na největších teleskopech a radioteleskopech na světě, např. W. M. Keck Observatory na Hawaii nebo Hubble Space Telescope. Přímo v Oxfordu můžeme najít Nicholas Kurti Magnetic Field Laboratory.

Já jsem na Oxfordu začala výzkum v roce 2008, kdy Dr. Gianluca Gregori zakládal svou skupinu. Naše práce se specializovala na studium stavové rovnice vodíku a deuteria v extrémních teplotách a tlacích v nitru Jupitera. Ve spolupráci s Prof. Andrewem Jephcoatem jsme také provedli podobná měření vodíku a deuteria. Mnoho experimentů jsme organizovali na světových laboratořích jako Gekko laser (univerzita v Osace, Japonsko) nebo Titan laser (LLNL, Kalifornie).

Z mého pohledu mají doktorandi v Oxfordu dokonalý život. Ve valné většině případů získají plné granty, které jim platí školné, a k tomu poměrně slušný plat, ze kterého se dá pohodlně vyžít bez nutnosti dalšího přivýdělku. Kulturní a sportovní akce jsou navíc většinou zadarmo nebo za snížený poplatek.

V posledním roce bohužel britská vláda snížila podporu doktorandů ze zemí EU na britských univerzitách. Školné je sice stále plně hrazeno, snížil se ale počet grantů uhrazujících plat a životní náklady pro studenty. Naštěstí se dají sehnat granty odjinud. Dnes dokonce existuje i několik nadací v České republice a na Slovensku, které dávají stipendia našim studentům na studium v zahraničí, především ve Velké Británii a USA.

I když to na Oxfordu není nutností (a v některých případech se to i nedoporučuje), mají doktorandi hodně příležitostí k výuce. Mohou například učit ve výukových laboratořích nebo vést praktická cvičení příkladů. Sama jsem přes dva roky vyučovala studenty druhých a třetích ročníků v laboratorních praktikách optiky, elektromagnetizmu a atomové fyziky. Musím říct, že to byla úžasná zkušenost. 

Na Oxfordu a všeobecně v Británii je komunikace se studenty daleko osobnější a častější. Doktorandi mohou také vést semináře nebo tutoriály na kolejích, které ovšem vyžadují hodně příprav. Ty s sebou ovšem nesou další výhody, například pozice tutora na některé z koleji dává právo doktorandovi sdílet tzv. “high table”, stůl, u kterého při slavnostních večeřích jedí profesoři, a členství v “senior common room”. Výuka bývá také velmi dobře placena.

Občas mi lide říkají, že Oxford je takový akademický “lunapark” a musím uznat, že do určité míry mají pravdu! Oxford je opravdu rozmanité místo s mnoha lákadly, příležitostmi, ale i povinnostmi, které se v žádném běžném místě nedají skloubit, jak bylo řečeno v úvodu, do normálního dne s pouhými 24 hodinami. Ovšem v naší unikátní časoprostorové “bublině” se stává nemožné normálním.

Převzato z http://katjafalk.blogspot.cz/