O českém profesorovi, kterého láska k jazyku přivedla až na Oxford

K angličtině se dostal již jako malý kluk, když jej rodiče dali do anglické školky, což byla na konci 40. let poměrně velká zvláštnost.

Od mládí také četl spoustu anglických knih. Otec byl architektem a matka vystudovala anglistiku a později se ve Švédsku, kde žila se svým dřívějším přítelem, stala japanoložkou. Těsně před válkou sama cestovala po Japonsku, kde napsala několik knih o japonském divadle a literatuře.

Martin Hilský tedy neměl ke své profesi daleko. V sedmnácti letech odmaturoval a začal studovat na filosofické fakultě Karlovy university angličtinu a španělštinu. Když v roce 1964 přijel do Prahy newyorský soubor moderního tance Modern Dance Copany, Martin Hilský jim byl přidělen jako tlumočník. Se souborem však srostl tak, že byl o rok později pozván do New Yorku šedesátých let a měl tak báječnou možnost žít nějakou dobu v Greenwich Village, v době její největší slávy, kdy byla centrem newyorské bohémy.

V roce 1968 pak nastoupil na roční stipendijní pobyt na anglickém Oxfordu, kde se setkal s mnoha světovými kapacitami v oboru.

Překládat angloamerickou moderní literaturu začal v redakci nakladatelství Odeon. Překládal Johna Steinbecka, T.S. Eliota či D.H. Lawrence a na starší literaturu ještě nepomýšlel. Až v roce jeho čtyřicátých narozenin se mu naskytla životní příležitost, když jej režisér Karel Kříž požádal o překlad Snu noci svatojánské pro svou připravovanou divadelní hru.

Ač Martin Hilský z počátku velmi váhal, jelikož si uvědomoval míru zodpovědnosti při takovéto práci, jež je nepochybně větší než při překladech moderních autorů.

Nakonec však nabídku přijal a udělal jistě správně. Od té doby se Shakespearovi věnuje již skoro třicet let, je jedním z největších specialistů na jeho dílo a jeho překlady opatřené krátkými eseji, které velmi pomáhají pochopení a vstřebání těchto velkých děl, jsou považovány za jedny z nejlepších.

Vydal několik edicí Shakespearových děl, mimo jiné edici dvojjazyčnou a v poslední době vyšel jeho překlad celého Shakespearova díla, což je počin velmi vzácný i v mezinárodním měřítku.

Martin Hilský svou skrytou prací dělá velké činy nejen pro český národ, ale i pro světovou kulturu a Shakespeara samotného. Dosvědčuje to i celá řada ocenění, které již získal, z těch nejvýznamnějších například Cenu Toma Stopparda, Cenu Josefa Jungmana, od prezidenta Klause obdržel Medaili Za zásluhy a britskou královnou Alžbětou II. byl pasován do Řádu britského impéria za šíření a popularizaci Shakespearova díla.

Není však pouze překladatelem, ale stále zůstává skvělým anglistou a publikuje knihy věnující se i mnoha dalším autorům či knihy esejů, například publikace Modernisté, Rozbité zrcadlo, Současný britský román a další.

Spolupracuje s mnoha divadly, kterým pomáhá s jazykovou a překladovou stránkou dramatu a proslula také jeho spolupráce s českým rozhlasem, především pořád věnovaný sonetům, který vyvolal tak velký ohlas, že lidé začali psát a do ČRO posílat vlastní básně.

Právě sonetům se také věnuje v pořadu pro gymnázia, ve kterém spolupracuje s Danielem Dobiášem, který sonety zhudebnil a Hilského přednášky tak doplňuje o klavírní vsuvky.

Naše gymnázium mělo to štěstí, že jej pan profesor Hilský navštívil též, a program se zde setkal s velkým ohlasem. Už jen poslouchat řeč tohoto pána je obrovským zážitkem, dokáže totiž skvěle pracovat se slovy a myšlenkami, a tak z obyčejných slovních spojení dokáže vytvořit hotovou jazykovou symfonii.

Ve své knize rozhovorů Když ticho mluví z roku 2007 napsal, že by byl rád, aby jej jednou lidé mohli oslovovat, stejně jako jistého profesora, kterého poznal na svých anglických studiích, pouze pane Hilský. Aby se stal tak význačným, že by nebylo potřeba jakýchkoli titulů k jeho představování. Myslím, že to je to nejmenší, čím můžeme pana Martina Hilského poctít.