HDP, nebo sociální spravedlnost?

Začněme nový týden s jednoduchou otázkou: Co je třeba k tomu, aby naše společnost byla zdravá a spokojená?

Ekonomové tradičně zdůrazňují roli bohatství. Jak společnost bohatne, může si dovolit lepší školy a doktory, lidé se místo lopotné dřiny mohou věnovat svým zájmům a sobě navzájem a zároveň si poctivou prací každý může vydělat dost peněz na to, aby nemusel loupit nebo trpět nedostatkem. Je těžké zpochybnit, že když se země začne rozvíjet a vymaňovat z chudoby (Anglie za průmyslové revoluce, Japonsko po druhé světové válce, Čína nyní...), život v ní se v nespočtu ohledů zlepší. Můžeme ale totéž čekat od dalšího bohatnutí zemí, jako je ta naše?

Richard G. Wilkinson a Kate Pickett ve své vlivné knížce The Spirit Level: Proč se spravedlnějším společnostem skoro ve všem daří lépe? za pomoci řady grafů ukazují, že mezi rozvinutými zeměmi nejlépe fungují ne ty, které jsou nejbohatší, ale ty, které ukazují nejmenší příjmové rozdíly mezi chudými a bohatými. Nižší nerovnost je podle nich spojena například s vyšší délkou dožití, nižší obezitou, nižší kriminalitou, vyšší mezilidskou důvěrou a vyšším průměrným pocitem štěstí.

Knížka vyvolala silný ohlas (převážně na levici) i kritiku (převážně na pravici). Grafy, které ukazuje, rozhodně čtenáře vedou k důležitým úvahám nad tím, zda hon za stále větším HDP je cestou ke spokojenější společnosti. Wilkinson a Pickett se ovšem zaměřují pouze na úzkou skupinu nejbohatších zemí — západní Evropu, Severní Ameriku, Japonsko, Austrálii a Nový Zéland. Mě zajímá, kam by mělo směřovat Česko, a k tomu je potřeba podívat na širší obrázek. Vytvořil jsem tedy podobné grafy jako oni, ale zahrnul jsem i země na podobném nebo trochu nižším stupni rozvoje, než je ta naše.

Je základním předpokladem fungující společnosti bohatství, nebo sociální rovnost? Co říkají data?

(Podrobnosti o zdrojích dat a výběru zemí najdete na konci článku.)

Zdraví 

Obyvatelé bohatších zemí se v průměru dožívají delšího věku. Vztah s příjmovou nerovností je méně jasný.

Bohatství i příjmová nerovnost úzce souvisejí s kojeneckou úmrtností.

Wikinson a Picket argumentují, že sociální nerovnost přináší stres, který si mnoho lidí ze sociálně slabších vrstev kompenzuje vysedáváním u televize, pojídáním brambůrků a popíjením sladkých nápojů. Data skutečně ukazují vztah mezi obezitou a příjmovou nerovností, za který ovšem mohou především dvě země: USA a Mexiko.

Kriminalita

Příjmová nerovnost může vést k frustraci a závisti a ty ke zločinu. Bohatství zase může znamenat lepší policii, vyšší šanci vydělat si na živobytí poctivě a menší počet lidí, kteří nemají co ztratit. Oba faktory jsou spojené s nižším počtem vražd. USA má vzhledem ke svému bohatství neúměrně vysoký počet vražd, ale zdá se, že spíše než příjmová nerovnost za to může naprosto nedostatečná regulace vlastnictví a prodeje střelných zbraní.

Důvěra

V bohatších i spravedlnějších společnostech si lidé více důvěřují.

Spokojenost

Jak spokojený/á jste celkově se svým životem na stupnici 1-10 (10=nejvíce)? Jak lidé odpovídají na tuto otázku není snadné odhadnout podle bohatství a rovnosti příjmů v zemi, kde žijí. Lidé jsou spokojení v bohatém rovnostářském Švédsku a Finsku, ale úplně nejspokojenější v relativně chudém a velmi nerovném Mexiku. Velkou roli zde pravděpodobně hraje, že na rozdíl od objektivních statistik, jako je délka dožití nebo kriminalita, spokojenost závisí na očekáváních. Právě zklamaná vysoká očekávání z nástupu tržní demokracie pravděpodobně vysvětlují pozoruhodně nízkou spokojenost v postkomunistických zemích včetně té naší.

Jak si vede Česko?

Česká republika je v použitém vzorku co do bohatství někde uprostřed — chudší než země západní Evropy, Japonsko či USA, ale bohatší než nejrozvinutější země Latinské Ameriky a také než ostatní poskomunistické země s výjimkou Slovinska. Zároveň má Česko i navzdory nárůstu nerovnosti po roce 1989 stále jednu z nejnižších příjmových nerovností na světě (v mých datech je 4. nejrovnější ze 133 zemí, podobně vychází i v jiných zdrojích).

Ve většině grafů jsme v pravém panelu velmi blízko k proložené přímce. To znamená, že ve většině oblastí se naší společnosti daří právě tak, jak by odpovídalo jejímu bohatství. Lépe se nám daří co do kojenecké úmrtnosti, zato jsme ale méně spokojení s našimi životy.

Bohatství, nebo rovnost?

Jedna věc je jistá. Bohatá a rovná společnost je lepší než společnost chudá a nerovná. Pokud statisticky otestuji vždy vliv bohatství a nerovnosti zároveň, vychází mi, že očekávaná délka dožití závisí na bohatství, míra obezity na nerovnosti a kojenecká úmrtnost, počet vražd i míra důvěry na obou faktorech. Ani jeden z nich přitom dobře nevysvětluje, jak spokojení jsou lidé se svými životy.

Vybrat si mezi bohatstvím a rovností není vůbec jednoduché. Musíme si ale vybírat? Poslední graf ukazuje, že s výjimkou USA a Singapuru bohatší země mají v průměru také nižší příjmovou nerovnost. Otázka, kterou bychom si měli klást, tedy nezní: "Bohatství, nebo rovnost?" Toto tak často diskutované dilema je falešné. Spíše bychom se měli ptát: "Co můžeme udělat, aby naše společnost byla bohatší i spravedlivější zároveň?"

Lepší vzdělání pro všechny a boj s korupcí myslím patří mezi odpověďmi na první místo, ale to už je téma na jiný článek. Mnoho jiných článků...

Výběr vzorku a zdroje dat

U podobných analýz je zásadní nevybírat data arbitrárně tak, aby odpovídala vkusu autora. Já jsem do analýzy zařadil všechny země, které splňují následující tři kritéria:

• Mají více než milion obyvatel.
• Měly v roce 2006 HDP na obyvatele v amerických cenách vyšší než 10 000 dolarů.
• OSN pro ně nabízí data o příjmové nerovnosti, která nejsou starší než z roku 1998.

Zahrnuté země tvoří pětinu světových obyvatel a dvě třetinu světového HDP.

Příjmovou nerovnost měřím jako gini koeficient z databáze OSN pro nejnovější rok, který je k dispozici. Bohatství měřím jako HDP na obyvatele v amerických cenách (neboli v paritě kupní síly) pro rok 2006 stažené ze Světové banky. Od Světové banky pocházejí také data pro očekávanou délku dožití a kojeneckou úmrtnost. Údaje o důvěře a spokojenosti jsou z World Value Survey, data o obezitě od OECD a data o počtu vražd z OSN.