Decision making aneb jak se správně rozhodovat

Ať už se jedná o výběr školy, podepsání smlouvy, vztah či maličkost, není dne, kdy by nás minul proces rozhodování. Ne každý má tu schopnost rozhodnout se ihned a ještě k tomu správně. V zoufalství svá rozhodnutí často oddalujeme, hledáme rady u druhých. Nakonec se ale vždy musíme spolehnout sami na sebe. Někteří potom volíme nerozumnou metodu hodu mincí i v případě důležitých rozhodnutí.

V průběhu desítek i stovek let se objevovaly různé metody rozhodování. Některé jsou jednoduché, jiné velmi komplexní – záleží na povaze řešeného problému. Jednou z nich je metoda „sedmi kroků“. Tento způsob rozhodování, který lze klasifikovat jako racionální, původně navrhl Rick Roberts z University of North Florida career services, aby pomohl studentům ve výběru povolání. Roberts radí, aby si člověk nejprve ujasnil, co přesně je předmětem rozhodování. Je to klíč k úspěchu - a to platí nejen u volby kariéry, ale i všude jinde, kde je nutné se rozhodovat.

Životní priority – základ všeho

Dalším krokem je uvědomění si svých předností i slabin, zájmů, schopností a v neposlední řadě životních priorit. Toužíte-li po vile u moře, budete si muset najít povolání, které vám zajistí vysoký finanční příjem. Pokud vaší prioritou není materiální vlastnictví a chcete se živit například uměním, protože vás naplňuje, jděte si za svým snem a nenechte si vaše ideály zničit radami „praktických“ přátel. Koneckonců není lepší být šťastný a chudý než bohatý a prázdný?

Na základě dalšího bodu metody „sedmi kroků“ si uděláme seznam všech možností, jak se můžeme rozhodnout. Následuje vyhledání informací ke každé možnosti – to může být mnohdy zdlouhavé, ale v případě důležitých rozhodnutí bychom takové sbírání informací neměli podcenit. Potom už jen zbývá možnosti řešení problému porovnat – zde je praktické zvážit plusy, mínusy a nejistoty neboli možné potíže, které mohou nastat. Vybereme nejlepší možnost a nakonec už jen zbývá plán, jak ji uskutečnit.

Alternativy a business

Dalším známým logickým neboli racionálním modelem rozhodování je tzv. řešení matrix, na které přišel profesor Stuart Pugh, který působil na University of Strathclyde v Glasgow. Základem je určení alternativ, které se poté srovnávají se stávajícím řešením problému.

Tato metoda se používá tehdy, má-li firma k dispozici finance na výrobu pouze jednoho výrobku a musí se rozhodnout, který produkt uvede na trh. Metoda také slouží k určení toho, jestli se má firma držet zavedených postupů či programů, nebo implementovat jiné. Na této webové adrese můžete najít příklad, který výstižně popisuje tento druh rozhodování.

Další nejpoužívanější postupy rozhodování zahrnují například druh grafu, kterému se říká strom rozhodování, či Paretova analýza, kde má omezený vklad velký vliv na výstup na principu 20:80. Může to být výhodné, ale i nevýhodné. K dosažení osmdesáti procent zisku můžeme potřebovat pouhých dvacet procent práce, ale naopak také pouhých dvacet procent příčin může způsobit osmdesát procent problémů.

Vedoucí týmů musí často zvažovat, jestli se mají rozhodovat sami, nebo při rozhodování zahrnout ostatní pracovníky. Pak se také řeší otázka, jaká má být síla onoho týmového hlasu. Vroom-Jagův model nám pomůže najít odpověď na základě sedmi otázek, které nás přivedou k jedné z pěti možností, jak se můžeme v týmu rozhodovat. Přestože byla tato metoda navržena už v roce 1973 a upravena v roce 1988, je oblíbená i nyní.

Rozum i intuice aneb o vojácích, kteří využívají zlaté střední cesty

Největším problémem racionálních metod rozhodování je časová náročnost spojená s hledáním informací o možnostech řešení problému a často i váháním nad jejich relevantností. Je vůbec nutné vždy zvažovat všechny způsoby, jak se můžeme rozhodnout? V roce 1988 americký psycholog Gary Klein objevil způsob rozhodování, při kterém si zvolíme striktně jedno řešení, aniž bychom zvažovali alternativy. Čím více zkušeností máme, tím se zvyšuje pravděpodobnost, že naše rozhodnutí bude správné.

Jedná se tedy o jakési propojení rozumu a intuice. Výhodou je, že tento způsob rozhodování je opravdu efektivní. Klein koneckonců zjistil, že ho často používá námořnictvo, letectvo či armáda. Podle jeho průzkumů se okolo 96% důstojníků metodou „recognition primed decision” řídí. Jediná nevýhoda tohoto rozhodování spočívá v tom, že lidé neustále mění své pracovní pozice, a tak nemají dostatek času získat tolik potřebné zkušenosti.

Intuice může být opakem rozumu - není lepší jí nevěřit?

Někdo svá intuitivní rozhodnutí komentuje slovy: „cítím to v kostech“ nebo „poslouchám hlas svého srdce“ či dokonce „je to šestý smysl“. Faktem je, že i intuice není jen abstraktní pojem, ale dá se jako jiné schopnosti do jisté míry rozvinout. Podívejme se na úspěšné sportovce: hodiny tréninku jim přináší zkušenosti, díky kterým dokáží intuicí lépe přečíst protihráče.

Čili intuice je něco, s čím se člověk už rodí a má možnost ji dále rozvíjet. Vezmeme-li v úvahu, že při rozhodování čerpáme ze zkušeností, potom nám intuice může pomoci dospět ke skvělým rozhodnutím. Můžeme tedy říci, že intuice není čistým opakem rozumu – v ideálním případě jdou ruku v ruce. A dokážeme-li oba tyto „pomocníky“ správně využít, nemůžeme se potom v rozhodování mýlit.