KOMENTÁŘ: Žánr fantasy - pohádky nebo příběhy, jejichž poselství bychom si měli vzít k srdci?

Moderní doba se vyznačuje potřebou získávat co nejvíce informací o společnosti jako celku. Prostřednictvím sofistikovaně prováděných statistik se například dozvídáme, kolik gramotných lidí žije v té které zemi. Zde můžeme hlouběji analyzovat faktory, jež výsledky ovlivnily - třeba jak moc je v různých zemích vzdělání přístupné, jestli tam lidé žijí způsobem, který vyžaduje alespoň základní vzdělání a podobně. Rozhodně se tak přiučíme něco více o fungování moderního světa. 

 Ale i jiná data bychom mohli využít k poodhalení charakteru společnosti. Teď mám na mysli například statistiky týkající se prodeje knih či filmů. Myslím si, že tyto nám o lidech řeknou více, než částka peněz, již jsou ochotni utratit za oblečení. Knihy a filmy zprostředkovávají zážitky tvořící duševní majetek každého člověka. Majetek, který lidé okolo nás nevidí, ale právě o to je důležitější než ten hmotný. Není přece podstatnější to, co se sami snažíme získat ne z důvodu, abychom zapůsobili na ostatní, ale kvůli nám samým? Vzpomeňte si na citát Antoine de Saint-Exupéryho: „Co je důležité je očím neviditelné.“ 

Cesta za hranice lidské představivosti

Co čtenář nebo divák, to jiný pohled na umělecké dílo. A my se můžeme ptát: proč se určité dílo líbí tolika lidem? Ztotožňují se v něm s určitými postavami? Nebo se jim líbí autorova myšlenka? Existuje mnoho otázek, ale odpovědět na ně není jednoduché. 

Dle mého názoru je zajímavým objektem zkoumání třeba žánr fantasy. Elfové, trpaslíci, draci, kouzla a především velmi zvláštní uspořádání světa... Zcela prvoplánově bychom jej mohli považovat za moderní pohádku pro dospělé, kde dobro vítězí nad zlem, ovšem jejich boj často trvá několik tisíc let a stojí život nejen stoupence zla, ale i dobra.

Myslím si, že pokud na něj nahlížíme povrchně, spatříme opravdu jen pohádku. Při důkladnějším pohledu však můžeme odhalit hluboce lidská a aktuální poselství, která chybí leckterému dílu, jehož děj se odehrává v našem reálném světě.

Jedním ze stěžejních děl žánru fantasy je Tolkienův Pán prstenů. Tato trilogie (v současné době už neoddělitelně spojená s knihou a filmovou trilogií Hobit) si získala místo v srdcích mnoha čtenářů či fanoušků filmových adaptací. Je libo špičatá elfí ouška nebo vlastní Sauronův prsten? Žádný problém – oboje a mnoho dalšího dnes seženete online. Dokonce se můžete naučit mluvit a psát elfsky...

Mánie, která přišla spolu s filmovým zpracováním literární předlohy, byla jedinečná. Nabízí se otázka – čím lidi po celém světě příběh Středozemě tak oslovil? V prvé řadě je Pán prstenů jakýmsi úkazem, který musí zaujmout snad každého. Když se ponoříte do knih popisujících osudy fiktivní země – nejen v trilogii Pán prstenů, ale i v knihách Silmarillion a Nedokončené příběhy – zjistíte, jak neuvěřitelně propracovaná tato země je.

Má svou historii, tradice, jazyky, významné rody, jejichž rodokmeny jsou v knihách popsané... A tohle všechno má na svědomí jeden člověk. Kdyby už nic jiného, nezajímalo vás někdy, kam až může zajít lidská představivost? Pán prstenů je v tomto ohledu unikátní a rozhodně inspirující.

Koho Tolkien popisuje?

Tolkien čerpal ze severské mytologie, a tak ve Středozemi narazíme na mnoho podivných míst, která obývají zvláštní národy. Role a vlastnosti postav ve Středozemi však vypovídají o autorově reálné představě o charakteru různých vrstev společnosti. Elfy nemůžeme považovat za nich jiného než aristokracii či vzdělanou elitu, která uznává hodnoty jako soužití s přírodou a odpor k válce. Rasa lidí je samozřejmě velmi podobná nám samotným – i ona má své osvícené osoby (Aragorn), ty zaslepené svou vlastní důležitostí (Denethor), nebo obyčejné lidi, kteří se snaží žít spořádaný život.

Trpaslíci či hobiti pak jsou příkladem toho, jak pohodlnost a touha ovlivňují charakter jedince – například neochota hobitů překročit hranice idylického Kraje a nechuť trpaslíků starat se o něco jiného než kutání v horách a diamanty. Vždyť i mezi námi najdeme lidi, kteří si pohodlně hledí svého a „nemíchají se“ do vážných záležitostí. 

Autor měl tedy nejen dobrý přehled o tom, jak funguje naše společnost. On ve svém příběhu zvládl předat poselství, kterému bychom měli věnovat pozornost také dnes – podle něj i ten nejmenší a zdánlivě nevýznamný člověk může vykonat činy, jež by lidé mnohem významnější nezvládli. Je zapotřebí množství odvahy, ale jakmile se do něčeho pustíte s dobrým úmyslem, najdou se lidé, kteří vám na cestě pomohou. Tolkien vyzdvihuje roli morálky v životě každé bytosti a především zdůrazňuje fakt, že jakákoli lidská bytost si může za všech okolností vybrat, jakou cestou se dá.

Myslím si, že ať už čtenářům či divákům tento příběh přirostl či nepřirostl k srdci, měli bychom si vážit každého, kdo je ochotný naslouchat jeho poselství a nevysmívá se hrdinským činům. My sami bychom často v dnešní době takové hrdiny potřebovali.

V rovinách lidské a dračí mysli

Vedle Pána prstenů se v roce 2003 objevilo další povedené dílo – tetralogie Odkaz Dračích jezdců. První díl nazvaný Eragon se záhy stal bestsellerem a jeho prostřednictvím se do popředí zájmu dostal i mladý autor díla, Christopher Paolini. Ten začal psát první část tetralogie již ve svých patnácti letech. Filmové zpracování prvního dílu nebylo příliš povedené, takže tetralogie zřejmě zůstane populární pouze díky své literární podobě.

Ta je ovšem mistrně zpracovaná. Paolini se stejně jako Tolkien odvážil vytvořit vlastní svět – Alagaësii. I když je v porovnání se Středozemí Alagaësia méně rozsáhlá a propracovaná, autorovi se rovněž povedlo vystihnout lidské charaktery.

Čtenáře tetralogie musí uchvátit myšlenka existence dračích jezdců. Jsou to obyvatelé Alagaësie, jež osud předurčil k tomu, aby se stali jezdci draků a společně ochraňovali celou zemi. V Odkazu Dračích jezdců se mimo jiné objevuje i myšlenka „duševní komunikace“. Ta spočívá v tom, že draci (v Odkazu nadlidsky inteligentní bytosti) a jejich Jezdci spolu mohou komunikovat, aniž by museli mluvit – rozmlouvají spolu, dokážou si vyměňovat pocity, ukazovat vzpomínky a podobně. Tato forma komunikace může probíhat i mezi lidskými bytostmi či jinými druhy. V Odkazu je zmíněný způsob komunikace velmi osobní, protože během ní dáváte člověku možnost nahlédnout do celé vaší mysli a ten ji pak může ovládnout.

Dle mého názoru tak Paolini vyzdvihl roli přátelství a porozumění. Blízcí přátelé často nemusí druhému říkat, co si myslí nebo jak se cítí. Komunikace někdy probíhá opravdu beze slov. Mladý autor si to jistě dobře uvědomuje a zdůrazňuje takovou duševní spřízněnost. V Odkazu Dračích Jezdců navíc pozorujeme, jaké potěšení přináší dvěma lidem vztah, ve kterém zná jeden druhého tak dokonale, že rozpozná jeho pocity aniž by je musel vyjádřit slovy.

Je mnoho nadšených čtenářů a diváků, ale každému se na fantasy líbí něco jiného. Při snaze dopídit se důvodu, proč má jeden rád vznešenou krásu elfů a ten druhý zase obdivuje sofistikovanost stvořeného světa, bychom museli zamířit do hlubin psychologie. O jedinci by nám to zajisté mnoho vypovědělo. Ale co spojuje tak velké množství fanoušků? Proč dobrovolně tráví čas mimo reálný svět?

Možná jednoduše touží po pohádkách, které by je na chvíli přenesly do světa, ve kterém hrdinství, čest a touha konat dobro neztratily svou váhu. Někam, kde jedinci nerezignují na své vlastní možnosti přispět k dobru věci a konají dle svých nejlepších úmyslů.

Bottom line: Hobiti, elfové, mluvící stromy... Kdo vymyslí něco dalšího?