Subjects ROZHOVOR: Se studentem Columbia University Markem Svobodou o studiu medicíny v USA

Jeho životopis se pyšní takovými položkami, jako je studium na gymnáziu OPEN GATE, Columbia College v New Yorku či v současné době na pařížské Sorbonně. V nedaleké budoucnosti by chtěl studovat medicínu na některé z amerických univerzit. Nejvíce jej láká psychiatrie. To všechno a mnohem víc je Marek Svoboda. Rodák ze Slušovic, vášnivý hráč tenisu, debatní mistr nebo také laboratorní asistent v New York State Psychiatric Institute. O studiu medicíny v USA a všech jeho nástrahách čtěte v následujícím rozhovoru.

Zkus nám představit studium medicíny v USA. Jaký je počet ročníků či rozložení učiva?

No, abych to popsal od začátku. V USA se člověk po střední nehlásí přímo na medicínu, ale na obecné, čtyřleté bakalářské studium (liberal arts college), kde si až v průběhu studia vybere své zaměření. Pokud se tedy rozhodne studovat medicínu, musí pak splnit určité požadavky, co se týče kurzů - tedy dvousemestrové kurzy chemie, organické chemie, biologie, fyziky a teď nově i psychologie. Ke každému z těchto kurzu je pak navíc i semestrová laboratoř. Pak člověk musí splnit nějakou matematiku a statistiku. Tyto požadavky jsou potřeba k tomu, aby si člověk mohl vůbec podat přihlášku na medicínu v USA.

Až po těchto čtyřech letech se člověk hlásí na vlastní magisterské studium medicíny, které trvá další čtyři roky. Tam první třetinu student stráví obecným studiem medicíny, pak další třetinu praktickým výcvikem, kde si vyzkouší různé disciplíny, a pak se v poslední třetině studia medicíny specializuje.

Myslíš, že tento způsob studia může být pro studenta přínosnější než například ten v České republice?

Já osobně jsem se do USA hlásil kvůli tomu, že v to doufám. Zejména také díky Core Curriculum (soubor povinných předmětů na Columbia College) musím během bakalářského studia kromě kurzů připravujících mě na medicínu a mé zaměření – neurovědu, splnit také kurzy humanitní, jako jsou klasická literatura, filozofie, historie hudby, historie umění, cizí jazyk, tělesná výchova a další. To nám dává všestranné vzdělání. V USA je slovní "well-rounded education" už spíše klišé, ale je to ten hlavní důvod, proč se hlásit do Spojených států.

Druhým důvodem bývá to, že člověk ještě hned po střední škole neví, co přesně by chtěl dělat, a tak jde na liberal arts college, aby si několik různých zaměření vyzkoušel – to ovšem nebyl můj případ. Pokud tedy někomu nevadí studovat o něco déle a s praxí začít později, je to podle mě skvělý nápad.

Myslím si totiž, že součástí vzdělání člověka je slušný všeobecný přehled a schopnost kritického myšlení o vícerých předmětech nežli jen o tom, v němž je nejlepší. Člověk je tak v praktickém životě schopný efektivněji reagovat na širší spektrum problémů, se kterými se setká.

Zdá se tedy (a často i říká), že americké školy produkují světové medicínské špičky. Je to tak i ve skutečnosti, po zakončení studia? Mají absolventi zajištěnou práci?

To doufám! Po studiu medicíny následuje takzvaná "residency" – tedy praktické zaškolení po magisterském studiu, po němž se člověk konečně stane právoplatným doktorem. A podle toho, co jsem slyšel, tak míst pro "residency" je v USA více než graduujících lékařů, a tak tam často berou i čerstvé absolventy ze zahraničí. Předpokládám tedy, že o práci nebude nouze.

Když jsme u té práce, jsou lepší vyhlídky pro absolventy medicíny ze soukromých, nebo státních vysokých škol?

Ve Spojených státech jsou obecně soukromé školy určitě lepší než ty státní – všechny školy Ivy League (Harvard, Yale, Columbia, Brown, Cornell, UPenn, Dartmouth a Princeton) jsou soukromé. Jsou ale i výborné státní školy, jako například Penn State University. Od toho se tedy podle mě odvíjí i vyhlídky pro jejich absolventy.

Ke studiu na prestižnějších soukromých školách patří také školné. Na kolik vyjde takový rok na medicíně v USA? Jsou poskytována nějaká zvláštní stipendia pro mediky?

Magisterské studium medicíny je ještě o něco dražší než studium bakalářské – jeden rok může vyjít až skoro na $80.000. Pokud vím, tak ty nejlepší školy mají pro své americké studenty připravena stipendia, která se postarají o to, aby si studium na jejich prestižní škole mohli dovolit. Je tam tedy opravdu těžké se dostat. Tyto školy často přijímají i méně než 5% uchazečů. Pak už to ale není problém finančně zvládnout. Americká vláda navíc poskytuje různé federální půjčky.

Pro zahraniční studenty je to ale trochu jiný příběh. Je totiž jen pár škol, které nabízejí stipendium pro zahraniční studenty, a jsou to zpravidla ty nejlepší. Na většinu těch ostatních se tedy člověk musí hlásit s poměrně velkým obnosem peněz na účtu či s podporou některé z těch nejštědřejších nadací za zády. Půjčit si v USA zahraniční studenti na studia nemohou.

Takže to vypadá, že to nejtěžší je teprve před tebou. Nedávno jsem se doslechla o jedné části přijímacího řízení, která trvá celých osm hodin. Jedná se o test MCAT. Z čeho se skládá a jak moc je těžké jej úspěšně absolvovat?

To je pravda – přestože se nedá říct, že by to doposud bylo lehké, ta největší výzva je ještě přede mnou, tedy přijímací řízení na medicínu. Nemyslím si ale, že MCAT bude to nejtěžší. Mám dojem, že zkouška byla zkrácena na 5 hodin, ale pořád je to jistě vyčerpávající zkušenost. Test obsahuje části zaměřené na fyzické vědy (fyzika a chemie), biologii a verbální schopnosti. V roce, kdy tuto zkoušku budu absolvovat já, z ní bude vyňata esej a rok nato pak přidána část věnující se psychologii.

Co se týče skóre, tak jestli tomu správně rozumím, tak maximální počet bodů je 45, ovšem průměrné skóre je asi 25 a ty opravdu nejlepší školy přijímají studenty s průměrným skóre okolo 36, v čemž vidím docela velkou výzvu.

Kromě těchto testů ale hraje roli i GPA, jinak Grade Point Average. Jak moc velkou váhu má při přijímacím řízení? V Česku je totiž přijímání podle průměru dlouhodobě kritizováno studenty i odborníky.

Myslím si, že je rozhodně důležité. Pokaždé je nám zdůrazňováno, že při přijetí na medicínu jsou hlavními faktory GPA, MCAT, mimoškolní aktivity, přihláška samotná, která obsahuje různá doporučení a eseje, a nakonec také osobní pohovor, který je na rozdíl od přijímacího procesu na bakaláře povinný pro všechny budoucí mediky. GPA je tedy jedním ze základních kritérií, která se ale berou v potaz jako celek. Pokud tedy někdo lehce zaostává v jednom ohledu, může to dohnat v jiném, což znamená, že při přijímacím procesu školy studenty zvažují z více úhlů pohledu a informují se o pokud možno o co nejvíce stránkách jejich osobnosti.

Začínám mít čím dál větší pocit, že české školství nemá s tím americkým nic společného. Abychom ale české mediky alespoň trochu povzbudili. Je v USA hodně českých lékařů, popř. opravdu vážených expertů?

Nevím, zda se dá říci, že jich je "hodně", ale jmenovat mohu alespoň pana doktora Bohdana Pomahače, světoznámého plastického chirurga působícího v New Yorku, který medicínu vystudoval na Palackého univerzitě v Olomouci. Osobně jsem se také setkal s Hynkem Wichterlem, vnukem slavného českého vynálezce kontaktních čoček Otto Wichterleho, který nyní provádí svůj neurobiologický výzkum ve fakultní nemocnici Kolumbijské univerzity.

Schopní lidí se v USA podle mě téměř vždycky dokážou prosadit a mají tam k tomu skvělé podmínky. A teď si ještě vzpomínám, že i manželka učitele češtiny na Kolumbijské univerzitě, pana Christophera Harwooda, která je Češka, je také lékařkou působící v New Yorku. Pár takových lidí tedy znám.

Snad to tedy budeš právě ty, komu bude umožněno pokračovat v "české tradici". Chtěl bys zůstat na Columbii?

Na Columbii se mi líbí i proto, že je to přímo v centru New Yorku. Přihlášku si jistě ale podám na víceré školy. Jelikož ale nevěřím, že se mi povede dostat se na všechny, a čísla tomu napovídají, raději nebudu zmiňovat jejich konkrétní jména. Radši své okolí později překvapím s případným úspěchem. Columbia bude ale určitě jednou z těch, kam svou přihlášku pošlu.

V současné době jsi na semestr v Paříži. Studuješ tam medicínsky zaměřené předměty nebo si užíváš krás Francie před tím, než začne "přijímací peklo"?

Tohle je spíš takový můj oddechový semestr, během něhož chci zdokonalit svou francouzštinu a kdy se chci už pomalu začít připravovat na zkoušky MCAT. Ani jeden z předmětů, kterým se zde věnuji, tak není vědeckým. Jsou to pouze hodiny francouzštiny, francouzské historie a také filozofie, na kterou chodím na Sorbonnu, ovšem stále jako student Columbie. I tohle si můžu dovolit jen díky americkému akademickému systému. Čeká mě pak ještě jeden rok na našem kampusu na Manhattanu, kde své bakalářské studium také příští květen zakončím.