INTERNSHIPS ROZHOVOR: O možnostech studia bezpečnosti a boje proti terorismu nejen v Česku

Dvaadvacetiletý student Karlovy Univerzity Martin Dunaj v současné době působí v Interdisciplinary Center ve městě Herzliya v Izraeli. Od počátku svého studia se zabývá problematikou bezpečnosti a hrozby terorismu a právě tento obor si zvolil pro svůj půlroku trvající studijní program v Izraeli.  Mimo jiné je však také studentem arabštiny, pořadatelem předloňského Pražského studentského summitu nebo absolventem kurzů Pražského institutu bezpečnostních studií. Více už čtěte v rozhovoru, který poskytl právě pro TST.

Vraťme se na začátek do roku 2010, kdy jsi začal studovat na Fakultě sociálních věd UK. Tušil jsi už tehdy, jakým směrem se bude tvá cesta vydávat?

Samozřejmě netušil, že zrovna tímto. Nějaké představy o mé blízké vysokoškolské budoucnosti jsem měl už na střední škole, studium na VŠ za hranicemi ČR pro mě bylo cílem už tehdy. V posledním ročníku na gymnáziu jsem se nicméně rozhodl absolvovat bakalářské studium v Česku, s cílem dostat se alespoň na půl roku do zahraničí skrz program Erasmus či mezifakultní/meziuniverzitní dohodu, a do ciziny se pokusit dostat až na magistra. Rozhodně by mě ale nenapadlo, že budu o pár let později zrovna v Izraeli. Především proto, že mi na začátku vysokoškolského studia v Česku ještě nebyly zřejmé všechny příležitosti, jež jsou studentovi (v mém případě FSV UK) k mání. K jejich objevování se člověk přirozeně dostane až postupem času.

Tak pojďme k tomu objevování. Na gymnáziu jsi byl členem debatního klubu, dokonce členem velmi úspěšným. Pomohlo ti umění rétoriky nějak v tvém dalším kariérním rozvoji?

Nemyslím, že to bylo zrovna umění rétoriky, co mi mohlo pomoci. Debatování učí člověka především přemýšlet, hledat příčiny a souvislosti problémů, logicky vytvářet a spojovat argumenty v komplexní celek, vyvozovat důsledky. Způsob podání myšlenek je v debatování důležitý, ale je to především zkušenost s formováním těch idejí, co dá člověku nejvíce. Efektivita uvažování mi byla větším přínosem, než efektnost přednesu. Pravdou nicméně zůstává, že schopnost vyjádřit se v anglickém jazyce, v němž jsem debatoval, se mi zvedla hlavně díky debatování. Prozatím však tato zkušenost byla spíš osobnostním obohacením, než berličkou v kariérním růstu.

Na druhou stranu, působíš v Informačním centru NATO, kde je zajisté nutná schopnost komunikovat. V čem přesně spočívá tato práce? Bylo náročné se dostat na takovouto pozici?

To ani ne. Mojí úlohou je především participace na činnosti Centra, rozhodně to není o tom, že bych seděl za kdesi umístěným stolečkem a rozsáhle a poutavě odpovídal na dotazy zvídavých kolemjdoucích. Pokud někdo kontaktuje Informační centrum odborným dotazem či žádostí o rešerši, je možné, že to budu právě já, od koho tazateli přijde odpověď. Většinový podíl práce je však o přispívání do internetové rubriky, kde informujeme, co píšou světová média o Severoatlantické alianci. V neposlední řadě se stážista také podílí na realizaci projektů Centra (přednášky, publikace, apod.).

Aby člověk takovou pozici získal, musí projít výběrovým řízením. První kolo vyselektuje uchazeče na základě motivačního dopisu a životopisu, v druhém kole pak člověk dostane zadání vypracovat sumarizaci a překlad několik novinových článků v anglickém jazyce, a pokud i to splní úspěšně, je přijat k osobnímu pohovoru, na jehož základě může být vybrán na pozici stážisty.

Nejen díky této práci musíš mít celkem slušný přehled o tom, co se v současném světě děje. Zároveň mezi tvé zájmy patří problematika terorismu a bezpečnosti. Nedá mi to se nezeptat, co si myslíš o současné situaci v Koreji?

V člověku se perou dva názory. Názory pacifisty, který netouží po obětech, jež by s sebou, ať už arzenálem, odhodláním jednotlivých stran či intenzitou osídlení, válka přinesla, a názory humanisty, který vidí opomíjení životních podmínek Severokorejců v zakonzervovaném státě. Podle mě to je jen dočasné, nicméně za dlouhou dobu nejvyhrocenější "protahování svalů", kdy se do zahraniční politiky promítá hlavně vnitropolitické pnutí. Jestli ve vroucích hlavách předáků severokorejské diktatury probíhá analýza zisků a ztrát, pravděpodobnost, že budou na straně vítězné, musí i oni shledat za minimální. Ale nedivil bych se, kdyby pro vodu chodili se džbánem až příliš dlouho. Harakiri, když není k zbytí, není pro danou zeměpisnou šířku něčím neznámým. 

Skoro si člověk říká, že je rád, že žije v naší malé, téměř poklidné zemi. Ale teď zpátky k tobě. Během studia na UK jsi absolvoval program na Pražském institutu bezpečnostních studií. O jakou školu se jedná a co českým studentům nabízí?

Pražský institut bezpečnostních studií je nevládní organizací, jež mimo jiné už několik let pro vybrané (nejen české) vysokoškoláky nabízí dvousemestrální kurz Robinson-Martin Security Scholars Program. Vybrané v tom smyslu, že se přihláškou automaticky do programu nedostanou, ale musí projít výběrovým řízením. Pokud jsou přijati, čeká je rok trvající program přednášek vedených převážně lidmi z oblasti bezpečnostních služeb a diplomacie. Program má prakticky zprostředkovat přibližně 14 studentům blízký a často neformální kontakt s lidmi z praxe - v kontrastu s akademiky, s nimiž má člověk co dočinění v přednáškových lavicích na VŠ. Konec programu je zakončen vypracováním dizertační práce, na jejímž základě dostane student certifikát o úspěšném absolvování.

A teď se konečně můžeme dostat k tomu, jak ses ocitl v Izraeli. Má to určitou spojitost s tvým studiem na Pražském institutu bezpečnostních studií nebo to byla čistě tvá iniciativa?

Výše zmíněný program na PSSI je mimoškolní aktivitou, dobrovolnou studijní nástavbou, moje současné studium v Izraeli vychází z mezifakultní dohody Fakulty sociálních věd a školy, na níž momentálně studuji, takže to přímou spojitost nemá. Nicméně vnitřní souvztažnost by se tam najít dala, neboť jak o účast na programu PSSI tak o studijní pobyt na IDC v Herzliyi jsem se ucházel z pohnutek hlubšího vzdělání v oboru bezpečnosti. Zde mám příležitost studovat program Boj proti terorismu a národní bezpečnost na fakultě vlády, diplomacie a strategie.

Dočetla jsem se, že se jedná o jednu z nejlepších škol na světě se zaměřením na bezpečnost. Je tomu opravdu tak?

Nevím, kolik je po světě institucí, které by se takto intenzivně zaměřovaly na bezpečnost z jiného, než čistě akademického hlediska. Co jsem se doslechl, tak je tímto oborem ta škola doopravdy vyhlášená. V Izraeli ji znají úplně všichni, respektive zatím jsem nepotkal nikoho, kdo by při zmínce nezbystřil. Životopisy přednášejících jsou vážně vyšperkované, spousta z nich sloužila na vysokých pozicích v tajných službách či na těch nejvyšších státních postech.

Bohužel má však IDC vysoké školné, takže si zde spousta místních lidí studium dovolit nemůže. Já mám studium naštěstí zprostředkované skrz FSV, tedy jsem se platbě školného vyhnul, na druhou stranu mám zde možnost studovat pouze po dobu jednoho semestru, což mě osobně dost mrzí.

Přesnou částku samozřejmě uvádět nemusíš, ale myslíš, že je studium pro českého studenta hodně nedostupné? Neexistuje stipendijní program či nadace spjatá s touto školou?

Samozřejmě tu existuje stipendijní program, ale nedělám si iluze, že by umožnil studium úplně všem uchazečům. Je nesmysl generalizovat, nicméně faktem zůstává, že je to nejdražší škola v zemi. Na druhou stranu je levnější, než jakákoliv univerzita v USA, čili se sem stahuje spousta Američanů (nejen) s židovskými kořeny.

Nakolik je plnohodnotné studium na této škole dostupné pro českého studenta si netroufnu odhadovat. Zaprvé nevím, nakolik má typický český vysokoškolák hluboko do kapsy, zadruhé mi není přesně známo, do jaké míry škola může poskytnout příspěvek na školné, případně část školného odpustit. Plné školné se zde pohybuje přibližně v řádu pár set tisíc ročně.

Předpokládám, že ačkoliv je škola situována v Izraeli, nachází se tam i jiní cizinci než ty. Existuje převaha nějaké národnosti nebo se tam snaží vychovávat budoucí odborníky na bezpečnost a terorismus plošně, aby byli poté rovnoměrně rozesláni do všech koutů světa?

Tohle je trochu záludná otázka. Jestli budeme vycházet z předpokladu, že židovství, respektive judaismus, je nejen víra ale i příslušnost ke kulturně-nacionální identitě, naprostá většina tu jsou Izraelci, neboť každému židovi, ať už je z Francie, USA, Německa nebo Afriky, je zde garantováno občanství, aniž by ztrácel své původní. Je tu tedy zásadní převaha Izraelců, jejichž původ je sice rozličný, většinově bych však tipl z USA. A teď je otázka, považují-li se sami spíš za Američany, nebo za Izraelce. Nejvíce mě však překvapila zdejší významná komunita frankofonních studentů.

Na závěr se vraťme zpět do Česka, myslíš, že je naše současná zahraniční politika týkající se bezpečnosti a boji proti terorismu na správné cestě nebo bude potřebovat nové a mladé talenty? 

To se nutně nemusí vzájemně vylučovat. Skrz členství České republiky v Severoatlantické alianci je bezpečnost země zajištěna velice dobrým způsobem, i když kritici se najdou i v této oblasti. Velkým tématem, ať už z hlediska kontroverze či nutnosti, je nyní bezpečnostní integrace na platformě Evropské unie, která má před sebou spoustu místa k rozvoji. Konkrétní národní politika boje proti terorismu je z podstaty věci netransparentní záležitostí, na úrovni mezistátní spolupráce se nijak nevymykáme standardům kooperace, na základě výsledků však můžeme soudit, že je taktéž efektivní.

Co se ale přílivu mládí do těchto oblastí týká, ať už jsou jednotlivé oblasti vykonávány jakkoliv kvalitně či se nachází na sebelepší cestě, v budoucnu jim bude generace (v současnosti) "mladých talentů", jež má široké možnosti sbírat zkušenosti a kontakty po celém světě a již v útlém věku, určitě jen ku prospěchu.