Banky mohou vrátit vnímání stavebního spoření o deset let nazpět, tvrdí ekonomové Prouza a Teplý

"Stavební spořitelny jsou stabilní instituce, se kterými nemá bankovní dohled ČNB v podstatě žádné starosti," říká Tomáš Prouza, ekonom a expert Světové banky pro finanční služby.

Od roku 2005 dokázaly výrazně navýšit objem půjček na bydlení až na dvě třetiny vkladů, takže se konečně začal naplňovat hlavní smysl stavebního spoření – poskytovat levné úvěry na zlepšování bytové situace klientů.

Autoři poslední reformy stavebního spoření dle něj nesplnili podmínku zachování rovné soutěže v rámci tohoto produktu.

"Namísto aby pomohli klientům zvýšením konkurence mezi institucemi nabízejícími stavební spoření, tak vytvořili podmínky pro postupný zánik stavebních spořitelen a výhodných úvěrů na lepší bydlení," říká.

Pokud by novela zákona o stavebním spoření pouze umožnila nabízet stejně definovaný produkt za stejných podmínek i klasickým bankám, nebylo by podle Prouzy proti čemu protestovat.

Podle nových podmínek však stavebním spořitelnám zůstanou zachovány všechny dnešní povinnosti (tedy využití vkladů klientů jen k nabídce úvěrů na bydlení), zatímco klasické banky budou moci klienty lákat na státní příspěvek na spořící fázi.

Stát navíc nebude mít žádnou páku na to, aby zajistil, že klienti také budou moci získat výhodný úvěr na zlepšení svého bydlení.

Klasické banky, které podle něj začnou "stavební spoření" nabízet, protože to pro ně bude zajímavý zdroj nových vkladů, ale budou moci vklady klientů využít i pro nabídku jiných, a často pro banku mnohem ziskovějších a pro klienta méně výhodných produktů.

Mohly by prý jednat v zájmu svých akcionářů, kterým jiné typy úvěrů vynesou mnohem více. 

Ekonom Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Per Teplý však v tomto kontextu tvrdí, že již v současné době má každá z největších bankovních skupin v ČR svoji stavební spořitelnu. Ovšem s výjimkou UniCredit Bank a GE Money Bank.

U nich by podle Teplého nebylo překvapující, že mohou mít zájem na možnost získání stavebního spoření do svého portfolia jako stabilního zdroje financování.

Jak dále Prouza uvedl ve svém exkluzivním komentáři pro IHNED.cz, stát touto novelou doslova podporuje větší ziskovost bank, které mají na rozdíl od stavebních spořitelen snazší cesty, jak "přelévat" prostředky z českého trhu ke svým mateřským bankám v zahraničí. 

Na rozdíl od bank totiž mají stavební spořitelny prostředky vázány pro české klienty a přesunovat nějaké zásadní částky je pro ně v podstatě nemožné.

ČNB se snahami bank přesouvat prostředky prý bojuje, Prouza nicméně předpokládá, že v případě silných tlaků nebude schopna odolávat příliš dlouho. 

"Nedá se říci, že by ČNB jakkoliv bojovala," říká Teplý a vysvětluje: "Jakožto český bankovní regulátor se stará o stabilitu českého finančního trhu velmi dobře. Již nyní navíc vyžaduje denní monitoring likvidity českých bank."

Teoreticky by v případě nějakých významných výkyvů ve financování do mateřské společnosti mohla po dané bance požadovat nápravné opatření, což jí umožňuje platná evropská bankovní regulace Basel.

Schválením reformy stavebního spoření ve stávající podobě podle Prouzy také hrozí, že stavebním spořitelnám tak odejde část klientů se svými vklady. 

A co by mohlo klienty stavebních spořitelen donutit odchodu? Podle Teplého způsobují časté regulace ze strany státu "otřesy" důvěry klientů v tento produkt. Z toho logicky plyne nejistota ohledně budoucnosti, což může vést k systematickému riziku. 

Lze prý oprávněně očekávat, že by klienti své prostředky přesunuli do družstevních záložen a/nebo na spořící účty, které Teplý dokonce označil za "dynamity" českého finančního trhu.

Oba ekonomové se ve svých komentářích nakonec shodli, že banky budou spíše podporovat jen spořicí část produktu stavebního spoření, čímž vrátí jeho vnímání o deset let nazpět. Stát podle nich nemá jediný důvod podporovat produkt na spoření, pokud se tedy zhorší dostupnost výhodných úvěrů na bydlení, může tak dojít k dalšímu omezení státní podpory.