Mít na víc: příběh o Romech na vysokých školách

Většina Romů v České republice nedosáhne na vysokoškolské vzdělání. Jaké jsou příčiny, jak se s tím potýkají nevládní organizace i samotní Romové, a jaké jsou zkušenosti romského vysokoškoláka, to vše se dočtete v následujícím článku.

Je jeden z prvních doopravdy jarních dnů a v prosluněném atriu Českého vysokého učení technického v Praze se scházím se sympatickým mladíkem. Otevírá mi branku na čipovou kartu a díky teplému počasí se můžeme posadit na dvůr školy, kterou ročně projdou stovky mladých elektrotechniků, architektů, nebo informatiků.

Jedním z nich je i můj průvodce Filip Sivák. Nadějný student informatiky ze severočeského Jirkova, který už odmala věděl, že se chce věnovat počítačům. “Počítač jsem poprvé viděl u strejdy, pak jsem ho chtěl taky. Začal jsem hrát hry, zajímalo mě, jak to funguje, no a nakonec jsem zjistil, že když jsem ten počítačový kluk, lidi se na mě dívají trochu jinak.” Možná i díky snaze být jiný se z Filipa stal ambiciózní a šikovný student s jasnou vizí. Už na základní škole si uvědomil, že chce být lepší než ostatní. Snad i proto, aby pokořil prvotní dojem, který si na něj lidé vytvoří jen proto, že je Rom.

Splněný sen

Jeho sen se mu zatím plní – počítače studuje na jedné z nejlepších vysokých škol v České republice, získal prospěchové stipendium a zároveň si občasně přivydělá jako programátor. Je také držitelem stipendia z Pamětního stipendijního programu pro romské vysokoškolské studenty.

U nás tento program zprostředkovává sdružení Romea, zvláště pak Iva Hlaváčková, programová koordinátorka. „Studenti většinou dostávají kolem 800 eur na 10 měsíců akademického roku“, vysvětluje pro Romeu Hlaváčková. Tento příspěvek sice není závratně vysoký, ale díky němu se může student naplno věnovat škole, jak říká Filip. Ten musel dříve o hodně víc pracovat, nyní může čas věnovat studiu. Podle něj by bez finanční pomoci bylo studium v Praze téměř nemožné.

Za školní rok 2012/2013 bylo stipendium maďarského Fondu pro vzdělávání Romů poskytnuto 31 studentům z České republiky. Kromě Česka se ale uděluje v dalších dvanácti zemích střední a východní Evropy. Je to jeden ze způsobů, jak motivovat romské studenty, aby si věřili a hlásili se na vysoké školy. Jednou z podmínek získání stipendia je totiž i to, že se jeho držitel bude otevřeně hlásit k romské komunitě. Tím se mají vytvořit pozitivní vzory pro ostatní, které jim mohou zvýšit sebevědomí.

Podle Filipa je podceňování se jednou z příčin, proč se moc Romů nehlásí na vysoké školy a proč tak málo z nich jde na střední školu s maturitou. Rodiče i děti prý podléhají společenskému mínění a myslí si, že na vzdělání nemají. “Rodiče se bojí, a tak raději dají dítě do zvláštní školy…ten boj proti všeobecnému názoru je tak těžký, že si většina z nich pak řekne, že se tomu názoru radši přizpůsobí”, říká.

Čísla tuto skutečnost podporují. Podle analýzy společnosti GAC z roku 2010 jde pouze 14 procent romských žáků na střední školy zakončené maturitou, zatímco „bílých“ studentů se na ně hlásí asi polovina. Romové dávají naopak přednost učňovským oborů, na ty se jich hlásí asi 68 procent. Bez maturity už pak na vysokou školu ani jít nelze.

Neinformovanost, diskriminace i chybějící vzory

V Česku se různá občanská sdružení a vládní programy snaží mladé Romy ve studiu podpořit. Například sdružení Slovo 21 pořádá přípravné kurzy k maturitě nebo k přijímacím zkouškám na univerzity. To už se ale jedná o ty, kteří se na vysokou školu vůbec chtějí hlásit.

Mnoho Romů skončí na speciálních základních školách, kde je s nimi zacházeno, jako kdyby měli často neexistující handicapy. Podle Martiny Horváthové ze Slova 21 jsou hlavními problémy ve vzdělávání Romů nesprávná diagnostika pedagogicko-psychologických poraden, diskriminace ze strany škol a neinformovanost rodičů.

Právě s těmito problémy se snaží bojovat i samotní mladí Romové. Mezi nimi jsou i čtyři mladíci z pražského Žižkova, kteří natočili videoklip “Nebuď dilino”. Ten vznikl za podpory Slova 21 a vystupovalo v něm několik Romů, kteří se snažili podpořit ty mladší.

Například zdravotní sestra, televizní moderátor, nebo doktorand pedagogiky. Režisérka videoklipu Markéta Nešlehová tvrdí, že má projekt ukázat na mladou, ambiciózní generaci dnešních Romů. “Taková, která se hlásí o slovo, která nechce být další generací ztracenou někde mezi praktickými školami a úřady práce. Mladí Romové totiž mají na víc než na to, co si o nich majorita myslí,“ řekla pro server Romea.cz Nešlehová.

Přestože tyto programy mohou pomoci, důležité je, aby romští žáci našli motivaci sami v sobě a aby se přímo setkali s lidmi, kteří je podpoří. Pro Filipa byl nejdůležitější objevený zájem a zjištění, že když člověka něco baví, může v tom vyniknout. “Na hodině fyziky se mi jednou podařilo spočítat příklad dřív, než ho učitelka zadala na tabuli. Ta si toho všimla a poslala mě na olympiádu z fyziky.” Na olympiádě Filip vyhrál okresní kolo a to ho, jak říká, probudilo. Právě podpora učitelky pro něj byla klíčovou. Zároveň ho podporují rodiče, ke kterým se do Jirkova každých čtrnáct dní z Prahy vrací.

Filipova zkušenost napovídá, že se nálada ve společnosti dá porazit, když v sobě člověk najde dostatečné sebevědomí a když potká lidi, kteří ho motivují. Statistiky i slova Martiny Horváthové ale bohužel napovídají, že mnoho romských dětí skončí na zvláštních školách, anebo se potýkají s podceňováním ze strany okolí i té vlastní. Podle Filipa je důležité těmto žákům ukázat, že mají na víc.

Bottom line: Až vám Filip jako vystudovaný informatik přijde opravit počítač, budete s tím mít problém?