Realita extrémů - Jak nás ovlivňují extrémy počasí a co s tím můžeme udělat?

Realita extrémů počasí doléhá na nás všechny. Vzájemné propojení extrémních klimatických a povětrnostních jevů s klimatickou změnou a národní bezpečností se stalo ústředním tématem nejnovější části ze série dokumentárních filmů "Cesta na planetu Zemi" (Journey To Planet Earth), která dostala příznačný název "Extrémní skutečnosti" (Extreme Realities). 

Film ve strhující obrazové podobě zachycuje projevy celé řady různých extrémů - od hurikánů, přes tornáda a povodně, až po požáry. Diskuse se následně zaměřuje nejen na to, jakým způsobem změna klimatu povětrnostní extrémy ovlivňuje, ale rozebírá i to, co asi nejvíce zajímá všechny: důsledky rostoucí extrémnosti počasí na náš každodenní život a naši bezpečnost. Zajisté je na místě se ptát, zda argumenty uvedené v dokumentu mají skutečně i podporu ve výsledcích výzkumu změny klimatu a extrémnosti povětrnostních jevů.

Podívejme se na to blíže z pohledu toho, co dnes o spojení extrémnosti počasí a změny klimatu víme, a především toho, co jsme schopni doložit simulacemi klimatických modelů. Klimatologický výzkum extrémů počasí byl pro odborníky až donedávna oblastí nejistou, či dokonce zrádnou. Bylo a je tomu tak hlavně proto, že historické záznamy extrémních povětrnostních jevů nemusí být dostatečně úplné. A kromě toho, tyto jevy se vyskytují natolik stochasticky (náhodně) a vzácně, že v každém statistickém zpracování se téměř vždy dopouštíme určitých chyb, a to jak při detekci jejich dlouhodobých trendů, tak pří propojování s měnící se atmosférou. V této oblasti však bylo v posledních letech dosaženo značného pokroku, k čemuž nemalou měrou přispěly především nové generace klimatických modelů.  V případě, že takové modely dokáží věrně reprodukovat a předpovídat frekvenci výskytu povětrnostních situací vedoucích k suchu a vlnám veder, jakož i dlouhodobý vývoj a změny vlhkosti půdy, jejíž pokles je jedním z hlavních indikátorů sucha, mohou být výsledky takových modelových simulací reálným obrazem budoucího stavu klimatu v některých, často již dnes suchem postižených oblastech světa. 

Obr. 1 : Extrémy počasí jsou nedílnou součástí klimatického režimu planety, ale jejich četnost a intenzita v posledních desetiletích významně roste. (Zdroj)

V případě předpovědí budoucího vývoje lokálnějších extrémů (např. tornáda) je situace poněkud složitější, protože modely zatím nedokáží jejich výskyt a zejména dlouhodobé změny reálně reprodukovat (dokáží však celkem věrně simulovat jiné důležité klimatické fenomény). 

Z fyziky a reálných měření dnes už víme, že počáteční podmínky, jako například vlhkost půdy či mikrofyzika oblaků, dokáží vzájemným působením ovlivňovat celou řadu meteorologických extrémů, ať už jde o lokální a krátkodobé jevy (tornáda), nebo události trvající několik měsíců či dokonce let (sucho). Lepší pochopení fyziky těchto procesů a vazeb mezi jednotlivými atmosférickými jevy tak v posledních letech zásadně přispělo například i k tomu, že dokonce už ani lokální bouřky nezůstanou dlouho mimo záběr přesnějšího numerického a klimatologického modelování. 

Pěkným příkladem toho, že pokrok v chápání fyziky a dlouhodobých změn charakteru lokálních bouří projevujících se například i extrémními srážkami je poměrně rychlý, je i nejnovější studie švédského týmu vědců z  Rossbyho centra. Z jejich článku například vyplývá, že v podmínkách vyšších teplot vzduchu je růst extrémnosti (intenzity) srážek způsobených bouřemi (konvektivní srážky) výraznější než v případě srážek, které padají z jiného typu oblačnosti. 

Nejsou to však jen modely či neúplnost empirických údajů, které v konečném důsledku omezují výzkum extrémů. Povětrnostní a klimatické extrémy jsou přirozenou součástí klimatického systému a nezbytným projevem režimu podnebí všech regionů světa. Pokud ale dochází k dlouhodobým změnám průměrů či jiných charakteristik, jejichž prostřednictvím popisujeme klimatické poměry, nutně musí docházet i ke změnám frekvenčního výskytu extrémních hodnot. Jak uspokojivě určit změnu pravděpodobnosti opakování vzácných, extrémních jevů je i pro dnešní statistiku podobně velkou výzvou, jakou je pro numerickou meteorologii připravit hodnověrnou předpověď bouřkových jevů na den dopředu. Nemusíme však hned házet flintu do žita. V tomto smyslu dokonce i jednoduché spočítání výskytu vybraného extrému v různých obdobích může nabídnout přínosnou a hodnotnou informaci o změně extrémnosti v čase.

Projevy a důsledky změny klimatu mají řadu známých aspektů, které již dnes umíme spolehlivě modelovat. Víme ovšem také o mnoha dalších, u nichž to bohužel zatím nedokážeme. Na jedné straně dnes máme k dispozici velké ​​množství poznatků o fyzikálních podmínkách, při nichž se extrémy vyskytují, ale na straně druhé víme i to, že modely ne vždy dokáží hodnověrně reprodukovat výskyt či velikost konkrétního extrému, zvláště pokud se jedná o krátkodobý či lokální jev. Není se proto čemu divit, že co model, to jiný výsledek. 

Nejistoty, které ale vyplývají z tohoto poznání, nám mohou spíše posloužit než ublížit. Určitě bychom je neměli zneužívat k tomu, abychom omlouvali svoji nečinnost nebo nezájem o tento problém. Znalost míry nejistot předpovědí budoucích extrémů nás naopak může lépe připravit na očekávané změny a zvýšit tak naše šance na efektivnější adaptaci na ně. Samozřejmě, že součástí budoucnosti je i překvapení, ale současný výzkum, který se zabývá hodnocením důsledků změny klimatu na lidi a společnost, zcela určitě přispívá spíše k tomu, aby zejména těch nepříjemných překvapení bylo co nejméně. Důvodů k obavám z budoucího stavu globálního klimatu je bezpochyby dost na to, aby nás to nezanechalo chladnými. Mnohem důležitější než náš strach z budoucnosti je ale odhodlání hledat praktická řešení, které nám pomohou zvládnout negativní následky krajních projevů počasí.

Závěrem lze tedy dokument o spojení změny klimatu, lidské činnosti a extrémních projevů pouze doporučit. Člověk v mnoha ohledech k extrémnějšímu počasí přispívá. Podrobnější informace  na toto téma najdete ve slovensky psaném článku: Extrémně klimatické anomálie jako přímý důsledek globálního oteplování.

Jozef Pecho - klimatolog, Ústav fyziky atmosféry AV ČR, Oddělení klimatologie, Praha

http://climatemap.blogspot.cz/2013/03/realita-extremov.html