Mistři ledové plochy a daňové optimalizace

Ve výběru trenéra Aloise Hadamczika pro právě začínající šampionát ve Švédsku a Finsku chybí několik známých jmen. Při sestavování nominace například Hadamczik nemohl počítat s čerstvým šampiónem švédské ligy oblékajícím dres Skellefteå, obráncem Martinem Ševcem. „Chtěli jsme ho do kádru a byli jsme s ním i dohodnutí, že se připojí k týmu v Brně. Hraje ale ve Švédsku na takzvanou daňovou úlevu, na půl roku, což mu teď končí. Nemůže přijet do Švédska a být tam ubytovaný. Kdyby to udělal, musel by zaplatit čtyři miliony švédských korun, což je nereálné,“ vysvětlil na tiskové konferenci trenér.

Smyslem tohoto článku není předčasné bědování nad stavem a vyhlídkami české reprezentace, ale bližší pohled na tu „takzvanou daňovou úlevu“, která Ševcovi brání v účasti na mistrovství.

Umění daňové optimalizace

Mýty opředený švédský sociální systém jsme představovali v tomto článku. Ačkoli skandinávské království již dávno není tou zemí, která po autorce Dětí z Bullerbynu vyžadovala zaplacení daně z příjmu ve výši 102 %, daňová zátěž je stále značná. Liší se podle výše příjmu a může se vyšplhat až k 60 %. Jen pro srovnání, stejná zpráva evropského statistického úřadu udává míru maximální daně z příjmu fyzických osob pro ČR 15 %.

Odhlédneme-li od komplikovaného porovnávání daňové zátěže a nepříliš velkého nadšení, které placení daní obecně vyvolává, tak si na vysoké zdanění vytrvale stěžují švédské sportovní kluby. Hokejisté, fotbalisté či basketbalisté tvrdí, že jim vysoké zdanění brání v angažování zahraničních hvězd. A fanoušci jen velmi matně vzpomínají, jak jejich oblíbené kluby získávaly vavříny v evropských soutěžích.

Zcela bezmocné ovšem sportovní oddíly nejsou – mohou využívat různých daňových kliček. Jednou z nich je umělecká daň (artistskatt, A-SINK), která se vztahuje na umělce a sportovce a umožňuje jim užívat daňových úlev. Tato právní úprava není samozřejmě švédskou specialitou. Například sousední Dánsko je známé svou verzí expertní daně, která umožňuje nově příchozím specialistům tři roky v zemi platit násobně nižší daně, což ve sportovní oblasti vede k tomu, že dánské fotbalové kluby vychází z konfrontace s těmi švédskými mnohem lépe.

Švédská úprava má zajímavá specifika. Této možnosti totiž mohou využívat pouze lidé trvale usazení mimo území Švédského království, kteří v zemi nepobývají déle než šest měsíců v roce. V takovém případě se příjem daní jen 15 % a vyhlídka této daně je pro klub i sportovce mnohem lákavější než standardní daň z příjmu. Šestiměsíční lhůta ovšem nelze přerušit a dotyčný poplatník si v následujících šesti měsících nesmí na území země vydělat ani korunu. Není mu ani dovoleno, aby ve Švédsku pobýval. Tedy, ve Švédsku samozřejmě pobývat může, ale v takovém případě se již nemůže uplatnit uměleckou daň a jeho příjem se zpětně daní plnou sazbou.

Na hraně zákona

V tomto momentu se dostáváme zpět k potenciálnímu reprezentantovi Martinu Ševcovi, který by možná rád bruslil za český tým, ale vidina plného zdanění příjmů mu jeho vlastenectví dost oslabuje. Zatímco Skellefteå zahájila sezónu již 13. září, Ševc do soutěže vstoupil až 27. října, čímž přišel o celkem 16 zápasů svého týmu. Na druhou stranu ovšem ve Švédsku do dnešního dne po dobu platnosti své umělecké smlouvy strávil přesně 176 dnů. Do překročení podmínky pro umělecké zdanění mu tak zbývá necelý týden.

Není tomu tak dávno, kdy se na začátku hokejové sezóny proháněli po českých kluzištích Jaroslav Hlinka a Jan Hlaváč navzdory tomu, že plánovali sezónu odehrát ve švédském Linköpingu. Hokejová sezóna však trvá těm silnějším týmům déle než šest měsíců, proto existovalo reálné nebezpečí, že by čeští hokejisté v posledních kolech play-off kvůli obavě z vyššího zdanění k zápasům nenastoupili. Řada hokejových týmů tak podepisovala smlouvy se zahraničními hráči až v průběhu sezóny, aby šestiměsíční období pokrylo i termín posledního možného finálového zápasu.

Opravdové mistry v balancování na hraně daňového zákona lze nalézt v severošvédském Luleå, které tři sezóny zpátky angažovalo finskou hvězdu Janne Niinimaa. Aby mohl Niinimaa hrát už od prvního zápasu sezóny, rozhodlo se vedení klubu dočasně ubytovat zkušeného obránce ve 130 kilometrů vzdáleném finském Torneå, odkud na zápasy a tréninky dojížděl. Důvod? Niinimaa nesměl na území Švédska přečkat půlnoc, v tom případě by totiž vstoupil jeho kontrakt v platnost a ve finále by Fin nemusel nastoupit.

Nabízí se otázka, jakým způsobem to kdo kontroloval, ale co se týká výběru daní, stát si vždycky dokáže najít způsob.

Díky za Bělorusko

Využívání umělecké daně v posledních letech kvůli legislativním změnám oslabuje. K radosti sportovních klubů totiž došlo k rozšíření expertní daně po dánském vzoru a zahraniční specialisté nyní mají možnost při měsíčním platu přesahujícím 88 000 švédských korun platit po tři roky nižší daně. Při měsíční výplatě 100 000 se tak daň platí pouze ze 75 tisíc. Z těch musí navíc zaměstnavatel uhradit povinné odvody ve výši 30 %.

Jaké důsledky to bude mít pro švédský sport, není zatím jasné. Pro Martina Ševce se ale pár alternativ přeci jen nabízí. Mohl by během mistrovství přespávat na ambasádě, mohl by na noc odlétat do Finska či pobývat v kajutě lodi pod českou vlajkou kotvící ve stockholmském přístavu. Asi ale bude jednodušší, když pojede na dovolenou. Odpočine si, nabere síly a českou obranu vyztuží až na příštím šampionátu. Ten bude organizovat Lukašenkovo Bělorusko, takže tam daňové zákony jeho účasti na turnaji zřejmě překážet nebudou.

Článek byl publikován na serveru Pohled zvenku.