Někdejší střed islámské říše, Sýrie, se v posledních letech proměnil v pekelnou výheň. Před dvěma roky se po relativně poklidných syrských demonstracích v rámci Arabského jara rozpoutal vnitřní politický konflikt mezi vládou a ozbrojenými rebely požadujícími pád režimu a odchod garnitury v čele s prezidentem Bašárem Al-Asadem. Tento konflikt přerostl po četných roztržkách a několika povstáních v roce 2012 do občanské války, ve které Sýrie zůstává dodnes. A nikdo neví, kdy a jak vše skončí.

Diskuze kolem zahraniční intervence se linou do nekonečna a všechny snahy o řešení z vnějšku zatím vždy ztroskotaly. Mocnosti se totiž nedokáží shodnout ani na mezinárodní úrovni a nelze tedy dospět k řešení uvnitř Sýrie. Asad dává všechny neshody za vinu západu, který – jak řekl ve svém posledním projevu – „oddaluje řešení, protože má zájem na prodlužování občanské války v Sýrii.“

Západní státy naopak viní Čínu a především Rusko, které je k syrskému režimu více než loajální. Stejně jako mnohokrát dříve selhal i poslední pokus o jednání s Moskvou, o který se pokusil izraelský premiér Benjamin Netanjahu na své zahraniční návštěvě Ruska. Izrael má na řešení situace v zemi obrovský zájem – Sýrie je totiž jeho historickým nepřítelem a v poslední době se vztah mezi oběma zeměmi začal vyostřovat – došlo dokonce ke svržení izraelských bomb na Damašek.

Netanjahu však na jednáních s prezidentem Putinem nikterak neuspěl a Moskva nadále plánuje Syrskému vládnímu režimu pomáhat. Naposledy tak učinila, když Asadovi poskytla protilodní raketové zařízení s řízenými střelami.

Situace v zemi se v posledních dnech opět začala vyostřovat. Armáda podle některých zdrojů zamířila své rakety proti Izraeli a hrozí bombardováním Tel Avivu. Lidé se navíc dostávají do extrémní chudoby a již dva roky žijí ve strachu o vlastní život. Celý svět v posledním týdnu šokovalo video zachycující syrského rebela, který pojídá srdce nepřítele.

Nejasná je i situace v řadách opozice. Mezinárodně uznanou organizací a hlavním hlasem rebelů je Národní koalice sil revoluce a syrské opozice, která se snaží o svrhnutí režimu a postupné zavedení demokracie. V řadách opozice se však nachází i mnoho radikálních islamistických hnutí a nikdo tedy přesně neví, jak by vypadalo vedení země po případném svržení současné vlády. To se však zdá být v nedohlednu. V rozhovoru pro argentinský deník Clarín prezident Asad jasně vzkázal, že ustoupit v žádném případě nehodlá.

 

Bottom line: Situace v Sýrii se nezlepšuje, spíše naopak. Navíc zde vázne i humanitární pomoc. Někteří považují nedostatek ochoty jednat za selhání OSN a dalších organizací. Opravdu není žádná cesta, jak pomoci alespoň konkrétním jedincům?