V Paříži žije tři roky. Učí, překládá, píše. Nejčastěji ji najdete v přítmí nějakého klubového kina, v galerii či se sklenkou dobrého Bordeaux, které zarputile pije navzdory nesnášenlivosti tříslovin. Miluje knížky (aktuálně propadla kouzlu Amélie Nothombové a Muriel Barberyové), nesnáší snoby (všechny), ráda plave (v moři) a často jen tak bloumá (po pařížských ulicích).
Napětí visí ve vzduchu, nepřátelské pohledy se křižují, nervozita stoupá. Někdo si podupává, jiný vystrkuje lokty, slabší jedinci se krčí vzadu.
Běžná realita pařížského metra připomíná boxovací ring, kde přežijí jen ti silnější, rychlejší, bez skrupulí. Jakmile přijede jakýkoli dopravní prostředek, většina lidí se nahrne před jeho dveře a výstup zatarasí; otrlejší jedinci se rvou dovnitř bez ohledu na vystupující spoluobčany.
Zbývá vám ještě 80 % článku
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený.
Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte
předplatné.
Vyberte způsob sdílení