Petr Nečas přiznal, že bývalí poslanci Tluchoř, Šnajdr a Fuksa dostali výměnou za složení funkce poslance a umožnění pokračování Nečasovy vlády místa v managementu a ve správních a dozorčích radách státem vlastněných podniků.

Podle Nečase na politických nominacích „není nic neobvyklého.“ V tom má naprostou pravdu, politické nominace do akciových společností s majetkovou účastí státu a samospráv jsou opravdu zcela běžné. Jako příklad rozsahu politických zásahů do fungování těchto podniků můžeme uvést obměny na 544 postech v dozorčích radách krajských firem mezi lety 2007 a 2013, jak je ukazuje graf dole. Je vidět, že ČSSD a KSČM dozorčí rady ovládly a ODS se musela klidit.

Politické nominace do managementu, statutárních orgánů a dozorčích rad státem vlastněných podniků (tj. obchodních společností s majetkovou účastí státu) v České republice nejsou akceptovatelnou součástí vládnutí. Je to nástroj, s jehož pomocí se určité podnikatelsko-mocenské struktury systematicky obohacují na veřejných rozpočtech. Tento stav umožňuje absence vlastnické politiky státu, nedostatečná transparentnost a nezávislá kontrola těchto podniků.

V České republice existuje až 1228 státních podniků a obchodních společností s majetkovou účastí státu nebo územních samosprávných celků, jejichž roční obrat je přibližně 530 miliard Kč. Pro srovnání: celkový příjem státního rozpočtu na rok 2012 činil 1084 miliard Kč.

 

 

A netýká se to jen krajských, ale i státem vlastněných podniků. Podle analýzy Centra aplikované ekonomie došlo v letech 2002-2012 ke skokovému zvýšení počtu výměn ve 249 státem vlastněných podnicích s ročním obratem nad 1 milion korun. Nejvíce to bylo v roce 2011, kdy bylo vyměněno 133 lidí. Názorně to ukazuje graf dole.

V tomto ohledu vyniká zejména Vlastimil Tlustý (ODS), který během necelých čtyř měsíců na postu ministra financí provedl „noc dlouhých nožů“, když vyměnil více členů dozorčích rad než Miroslav Kalousek (TOP 09) za tři volební období.

Politické strany přitom mají poměrně málo vhodných osob na tyto pozice. Proto je často obsazují lidmi, kteří nemají potřebné vzdělání a zkušenosti nebo kteří např. sedí zároveň ve čtyřech nebo pěti dozorčích radách a kromě toho mají řadu jiných, časově náročných funkcí. Tím samozřejmě trpí výkon jejich funkce.

Např. Michal Hašek (ČSSD), známý komulováním fukncí, je současně předsedou dozorčí rady Vinařského fondu ČR, členem správní rady Masarykovy univerzity Brno, správní rady VUT Brno, správní rady Mendelovy univerzity v Brně a správní rady Veterinární a farmaceutické univerzity Brno.

A jak je možné, že státem vlastněné podniky hrají tak důležitou roli při vyvádění peněz z veřejné správy? Důvodů je hned několik:

  1. Státem vlastněné podniky nejsou dostatečně kontrolovány, zejména nepodléhají kontrolní pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Domnívám se, že je vhodné, aby měl NKÚ možnost kontrolovat hospodaření státních firem, jejichž celkový obrat dosahuje částky odpovídající polovině příjmů státního rozpočtu. Kontrola státem vlastněných podniků ze strany jejich vlastníků, tedy zejména ministerstev a samospráv, je naprosto iluzorní.
  2. Státem vlastněné podniky jsou neprůhledné. Řada z nich zcela flagrantně ignoruje několik judikátů Nejvyššího správního soudu a odmítá se řídit zákonem o svobodném přístupu k informacím. Na rozdíl od sousedního Slovenska u nás rovněž chybí povinné zveřejňování smluv uzavíraných těmito podniky v registru smluv.
  3. Navzdory doporučení OECD v České republice neexistuje koherentní vlastnická politika státu a státem vlastněné podniky nemají jasně definované cíle, které mají svojí činností naplňovat a konkrétní indikátory, jimiž by tyto cíle byly měřitelné. Nelze tak zhodnotit, zda členové managementu a dozorčích a správních rad plní funkci, k níž byli do těchto pozic jmenováni.
  4. Absentují rovněž jasná kvalifikační kritéria a metody výběru do těchto pozic (např. výběrová řízení). Ve výsledku je obsazování těchto pozic naprosto v rukou politických aktérů. Přitom například v sousedním Polsku existuje zákon, který říká, že na místa v dozorčích radách se dělá konkurz, při kterém je potřeba certifikátem doložit patřičné vzdělání.
  5. Nedostatečně je vymezena odpovědnost orgánů státem vlastněných podniků, a to jak kolektivní, tak i individuální.
  6. V neposlední řadě chybí i politika odměňování. Odměny členů managementu a dozorčích a správních rad nejsou navázány na vyhodnocování výkonu státem vlastněných podniků a na plnění jejich cílů.

A jaké změny je třeba udělat k nápravě této tristní situace? Řešením je zavedení jasné legislativy, kterou navrhuje Rekonstrukce státu a nikoliv kriminalizace této - bohužel - zaběhnuté praxe. Jestliže totiž platí rovnost před zákonem, pak buď budou obviněni a postaveni před soud opravdu všichni, kteří se na těchto obchodech podíleli - což je celá česká politická scéna - a nebo nikdo.

Co by tedy v této situaci měli naši politici udělat? Nevydání Nečase policie je podle mého názoru adekvátní reakcí, pokud však nebude doplněna systémovou změnou, příště to bude ještě horší. Proto je nutné zajistit depolitizaci nominací do dozorčích rad státem vlastněných podniků a o rozšíření pravomocí NKÚ na tyto podniky, aby mohla být posílena jejich nezávislá kontrola. V neposlední řadě je to i zavedení registru smluv, kde by byly povinně zveřejňovány smlouvy uzavírané mimo jiné i státními podniky. Právě tyto návrhy prosazuje Rekonstrukce státu.