WHIMSIES: Prokrastinační prolézání internetovými diskuzemi

Prokrastinaci zná snad každý student. Někteří jsou jí postiženi méně, někteří více, ale takřka nikdo se jí nedokáže zcela vyvarovat. Nezdravé odkládání úkolů a rozhodnutí nabývá mnoha podob. Někteří dostávají chorobné záchvaty pořádkumilovnosti, mnozí realizují již dávno zapomenuté záměry – přerovnávají knihovny, čistí útroby svých počítačů, začínají s posilováním nebo se s chutí pouštějí do kulinářského experimentování, a to vše obvykle ve zkouškovém či jinak časově náročném období.

Z těch studentů, kteří obvykle lační po aktuálních politických informacích, se v oněch dnech stávají horliví surfaři na vlnách tuzemských i světových médií. Možná i vy znáte ten pocit: proklikáváte se zpravodajskými servery, a když už máte takřka vše přečteno, neodoláte a v některém z článků kliknete na pekelné tlačítko „zobrazit diskuzi“, „vstoupit do diskuze“ případně „vaše názory“ – náhle se ocitáte v obludáriu – alespoň tak tato kolbiště nazvali tvůrci stejnojmenné facebookové stránky.

Prokrastinace je velmi nepříjemný fenomén, ovšem teprve internetové diskuze vás mohou zcela vyvést z rovnováhy. Zejména jedincům, kteří politiku opravdu prožívají, doporučuji volit jinou prokrastinační aktivitu, neboť pohled na některé příspěvky může vést k bezprostřední ztrátě dobré nálady. A co je pak horší, než bezděčně zoufat nad argumentačními a jazykovými schopnostmi českých diskutérů (s gramatikou obvykle mívají problém ti největší nacionalisté)? To se raději běžte podívat do lednice…

Pokud přece jen neodoláte a vstoupíte do zóny oduševnělých komentářů, doporučuji – a to velmi důrazně – se v zájmu duševní hygieny a brzkého završení prokrastinační periody vyvarovat všem pokušením aktivně do diskuze vstupovat – ve většině případů to postrádá smysl, a pokud bude mít vaše věcná argumentace vůbec nějaký dopad, hne tak maximálně hodnotami vašeho krevního tlaku.

Není žádnou novinkou, že anonymní internetová fóra obvykle končívají jako panoptikum frustrovaných jedinců s revolučně komunistickými, radikálně nacionalisticky či rasisticky laděnými příspěvky. Většina serverů v posledních letech podmínila účast registrací, některé z nich dokonce propojily svá fóra s Facebookem, a aktuální trend tak cíleně směřuje k potlačení anonymity.

V souvislosti s církevními restitucemi a prezidentskou volbou však i neanonymní, zejména facebookové komentáře, skýtají vcelku radikální obsah. Přiznávám se, že ve chvílích prokrastinace občas neodolám a nahlédnu na profil politického doyena nejrozšířenější sociální sítě Zdeňka Škromacha.

Senátor a místopředseda ČSSD dosáhl mistrovství ve vydržování zcela věrných a oddaných stoupenců. Bodrý rodák z Hodonína sází na familiární otevřenost a jasná hesla – nespokojení a nezaměstnaní mu rozumějí, ztotožňují se s ním a stávají se součástí komunity, která se jen utvrzuje o správnosti vlastního přesvědčení. Občas uvažuji nad tím, proč aspirant na plebejského tribuna lidu zastává funkci místopředsedy Senátu?

Pročítání komentářů pod jeho příspěvky bývá obvykle jen pro otrlé – některé možná i donutí zanechat prokrastinačního lelkování a vrátit se k původní činnosti. „Ti hajzlové z té neblahé koalice šlapali léta demokracii do bláta a teď otvírají hubu??? Vyžeňte ty parchanty konečně od koryt…,“ okomentoval Škromachův protivládní příspěvek věrný diskutující. „Sledujete někdo na ČT 24 tu blbku Němcovou...To nemá obdoby co ze sebe kdáká a jak je velká její neomezená chamtivost po tom, aby byla premiérkou…,“ reagovala na nedávné události jedna z jeho nejaktivnějších podporovatelek.

Máte-li zájem pokračovat, a zabít tak pár hodin prázdninového bezčasí, mohu vám vřele doporučit Škromachův Facebook nebo již zmíněné Obludárium. Někteří budou mít o zábavu postaráno, jiní možná upadnou do těžké letargie - nejlepší však bude nepropadat beznaději a najít si prostě jiný způsob ztrácení času…

Bottom line: V pročítání zmiňovaných diskuzí mohou mnozí spatřovat rysy mentálního sebepoškozování – ale ruku na srdce – kdo z nás si diskuze pod články a na Facebooku jednou za čas neotevře?