Když Jerzy Janowicz skončil v semifinále Wimbledonu na raketě pozdějšího vítěze turnaje Andyho Murrayho, plakal na následné tiskové konferenci před novináři dojetím. I když prohrál, dosáhl v Londýně životního úspěchu.

V pondělí, když mi po tréninku v hamburském tenisovém areálu Am Rothenbaum Jerzy Janowicz podával ruku (mimochodem silnější stisk jsem snad ještě nezažil), byl to zase jiný JJ, jak mu jeho kamarádi přezdívají. Tvrdý, "surový", pevný.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit
Máte již předplatné? Přihlásit se