Když Jerzy Janowicz skončil v semifinále Wimbledonu na raketě pozdějšího vítěze turnaje Andyho Murrayho, plakal na následné tiskové konferenci před novináři dojetím. I když prohrál, dosáhl v Londýně životního úspěchu.

V pondělí, když mi po tréninku v hamburském tenisovém areálu Am Rothenbaum Jerzy Janowicz podával ruku (mimochodem silnější stisk jsem snad ještě nezažil), byl to zase jiný JJ, jak mu jeho kamarádi přezdívají. Tvrdý, "surový", pevný.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se