COLOURS OF OSTRAVA: Woodkid opanoval celý festival

Páteční line-up by bohatě vystačil na celý jeden festival, ale pořadatelům se povedlo takové hvězdy jako Woodkid, Bonobo, Damien Rice nebo Asaf Avidan vtlačit do několika málo hodin. A jelikož na festivalu čas vždy ubíhá tak nějak zázračně rychle, člověk si připadal, že teprve opustil svůj rozpálený stan a už by měl jít zase spát. Pořadí interpretů bylo více než promyšlené, pomalu se stupňovalo, až dosáhlo téměř samotných nebeských výšin. K tomu ale později.

Včera se areál otevíral již v jedenáct hodin dopoledne a tak si návštěvníci, před tím než začal samotný hudební program, mohli pořádné prohlídnout areál a všechny jeho možnosti. Na Colours totiž můžete zkusit téměř všechno. Můžete pomoci vytancovat peníze na rozvoj v regionu, podívat se na výhled z vysoké pece, lehnout si na pláž, vyrobit si placku, nechat se tetovat anebo získat třeba podpis svého oblíbeného interpreta. Včera své autogramy rozdávali Tata Bojs a The Prostitutes.

Prvním velkým pátečním jménem byl opravdový beatboxový mistr, Australan Dub FX. Ten své umění předvádí většinou v ulicích světových metropolí a to např. v doprovodu saxofonu. Za krátkou dobu se však stal tak oblíbeným, že se jeho hudba musela přesunout na pódia a v případě Colours až na hlavní stage. Pak už stačilo rozeznít mikrofon různými pohyby rtů a celé publikum bylo ve varu.

Když Dub FX vypouštěl na světlo boží své poslední tóny, v Gongu už se připravoval koncert české oscarové zpěvačky Markéty Irglové. Ta představila především svou vlastní autorskou tvorbu a později při koncertu Damiena Rice si s ním zazpívala duet Cold Water.

Hned po jejím koncertě se na hlavní scénu vrhl Asaf Avidan. Izraelec s hlasem, který je barvou velmi podobný hlasu Janis Joplin. Když se do rádií dostala jeho píseň One day, málokdo věřil, že ji zpívá muž. Prozatím působilo, že Asafovo osamostatnění od The Mojos bylo správnou volbou. Jeho autorská tvorba totiž zní mnohem promyšleněji a sebevědoměji a to nejen na albu, ale také na koncertě.

Už zde padla zmínka o Damienu Riceovi, tak se vraťme zpátky k jeho vystoupení. To alespoň ve mně ze začátku vzbuzovalo rozpaky. Pravda, setlist byl dokonalý, hrál všechny své hity, ale neochota říct pořádně alespoň to jedno "thank you" mohla na publikum působit poněkud arogantně. Pak jsou samozřejmě dívky, které si na jeho koncert radši ani neměly dávat řasenky, to už je však jiná kapitola. Koncert odehrál dobře a scénka k písni Cheers Darling se neomrzí asi nikdy. Navíc pro dívku, kterou si vytáhl z publika, to bude zážitek na celý život.

Pak už se jen čekalo na vrchol pátečního programu v podobě Woodkida. Ačkoliv on sám je ostříleným členem hudebního businessu, sám za sebe do něj vstoupil až nedávno. Nutno říct, že udělal velmi dobře. Jak on sám říká, chce, aby se jeho posluchači cítili jako hrdinové. Z mého pohledu se mu to velmi daří. Jeho nesporný hudební talent se snoubí s dokonalou schopností doprovodit svá vystoupení video projekcemi, které z celého koncertu utvoří velkolepý celek.

Druhý festivalový den pak uzavřel Pražský výběr, se kterým zazpívala Iva Pazderková a dokonce i Jana Kratochvílová. Festival tak prožil další bezvadný den. Jen se mnozí nezdrželi protestů ve chvíli, kdy museli areál opouštět „už“ o půl třetí.