10 OTÁZEK: "Je třeba mít soudnost a vůli. Kde je vůle, tam je cesta," říká herec Jiří Mádl

Jiří Mádl byl ještě před několika lety středoškolákem, jakých je v Česku nepočítaně. Dnes je z něj jeden z nejvýraznějších herců mladé generace. Jak se k herectví dostal a co by doporučoval dnešním středoškolákům, na to jsme se jej zeptali v deseti otázkách, na které se nám dostalo velmi otevřených odpovědí.

1. Věděl jsi vždy, jaké profesi by ses chtěl věnovat? Pokud ne, mezi jakými alternativami jsi volil?

Věděl jsem, že se nechci věnovat oblastem s čísly. Šly mi jazyky, psaní a sport. V úvahu přicházely mezinárodní vztahy, žurnalistika. Říkal jsem si, že když všechno selže, budu hercem. Jsem herec.

2. Kdy si myslíš, že nastává pro studenta – například všeobecného gymnázia – ta pravá doba přemýšlet o své budoucnosti?

Každej to má individuálně. Těžko říct, ono se to v každým probudí jindy. Je určitě důležité vědět, co člověka baví, co mám rád. Talentovaných a pracovitých lidí je hrozně moc, ale chleba se láme tam, kde se ukáže, kdo má co víc rád.

3. Co hrálo důležitou roli ve tvém rozhodování?

Mě do toho dotáhl osud, šel jsem na konkurs a najednou to tu bylo. Ne že bych se vzdal ostatních koníčků jako hokeje a jazyků, ale prostě jsem to bral jako signál kam se ubírat. Nelituju. Jazykům se věnuju velmi intenzivně dál a hokej, když jsem zdravý, taky hraju.

4. Měl jsi potřebu se inspirovat lidmi, kteří toho ve tvé profesi nebo oboru, který tě zajímá, hodně dokázali? Pokud ano, pomohla ti tato inspirace v oblasti, kde se pohybuješ?

Člověk by musel být úplný idiot, aby neviděl, kolik talentu se kolem nás pohybuje. Snažim se inspirovat, motivovat k soutěživosti a zároveň pokoře. Já si třeba vůbec nemyslím, že jsem workoholik, protože ve svém čase bych se asi stejně věnoval zase filmu, psaní a společenskému dění.

5. V jakém poměru bys zkombinoval praktický trénink a teoretické vzdělávání tak, aby se člověk dokázal prosadit ve svém oboru?

To je jako ptát se, jestli je důležitější ženské nebo mužské pohlaví. Samo o sobě je významné to i to, ale pokud se to nepropojí, nic nevzniká.

6. Jaké schopnosti by podle tvého názoru měl člověk mít, aby uspěl v dnešní době?

Soudnost a vůli. Kde je vůle, tam je cesta.

7. Bál ses někdy udělat krok dopředu a pustit se do něčeho, co ostatní považovali za nemožné? A co ti pomohlo strach překonat?

Kdo se bojí, sere v koutě. Leonardo DiCaprio má nádherný citát, kterého se držím – "Někdy je potřeba zkusit vstoupit i do špatných místností. I kdyby nic, aspoň ostatní uvidí, že se toho nebojíte."

8. V rámci jazykových kurzů jsi procestoval hodně zemí. Co ti pobyt v cizině dal do života, a do které země by ses nejraději vrátil?

Každá ve mně nějak zůstává. Cestování není koukání se do jiných krajin, na to máme Google. Cestování, umíme-li s ním zacházet, je trvalá hodnota zůstávající v nás.

9. V současné době někteří lidé upřednostňují přírodní vědy před humanitními. Argumentují tím, že humanitně zaměřených studentů je příliš, ale lze pochybovat o kvalitě jejich vzdělání. Setkal ses během studií s lidmi, kteří pohlíželi na humanitní vědy s despektem?

Nemám ten pocit. Kdo není idiot, je připraven pochybovat a naslouchat, učit se a respektuje experta v jakémkoli oboru. Problémem je spíš to, že je mezi námi spousta idiotů a my se s tím musíme naučit žít.

10. Co bys krátce poradil studentům, kteří zatím nevědí, na co se v životě zaměřit?

Naslouchejte sobě, jako byste naslouchali svému dítěti. Ono ví, co chce a vy víte, co je pro něj dobré. Z toho kompromisu něco dobrého určitě vznikne.