Na obranu Women Resistance Unity

Když už člověk dávno není mladý a pořád ještě mu slouží paměť, začíná mít pocit, že některé věci prožívá podruhé. Tak třeba začínající proces s členkami dívčí disidentské skupiny Women Resistance Unity vyvolává retro atmosféru poloviny 80.let, kdy jsme solidárně běhali Třídou politických vězňů a napjatě čekali na večerní zpravodajství Svobodné Evropy, jak se který proces vyvíjí.  Vracejí se dokonce i titulky o neonacistkách (pamatujete ještě, že Václav Havel byl tehdy označován za fašistu?). Jen tehdejší Svobodné slovo, Práci a Zemědělské noviny nahradily iDnes, aktuálně a Česká televize.

Paměť vrací i něco pozdějšího. Diskuze, které probíhaly po roce 1989 a ve kterých šlo o to, zda je možné, aby byl někdo vězněn za své názory (byť jakkoliv nesprávné). Výsledkem bylo stanovisko, že trestné má být vybízení k násilí. Pokud bych například psal o tom, že určitá skupina obyvatel má být vyvražděna, zmlácena nebo jí mají být zapáleny domy, patřil bych do vězení. To je v pořádku. Jenže obviněné dívky z Women Resistance Unity nic takového netvrdily (a pokud vím, ani je z toho neviní obžaloba). Jejich údajný zločin spočívá v tom, že odmítají multikulturalismus a používají slova jako rodina nebo vlast. Běžným lidem to připadá úplně normální, soudní znalec v tom však dokáže rozpoznat skrytý nacismus. Ptáte se, čím se liší soudní znalec od ostatních lidí? Přece tím, že je státem placen za to, aby našel skrytý význam i tam, kde si toho nejsou vědomi autoři výroků ani posluchači.

Pokud se pamatuji, takhle jsme si po roce 1989 tu svobodu projevu nepředstavovali. To jsme si mohli rovnou nechat Stb a komunistickou justici. Říkám si,  co by se stalo, kdybych znovu vytáhl trikolorku, kterou jsem nosil na klopě v letech 1988-89. Byl bych stíhán za propagaci nacismu?

Aby nedošlo k mýlce, s žádnou z obviněných se osobně neznám a podle propagačních materiálů mi příliš sympatické nejsou. Propagační video a záběry z vystoupení působí přinejmenším poněkud naivně. Pracovně tomu říkám Barbie aktivistkou, ve slušivých šatičkách stylu EMO (verze učňák) včetně roztomilého přidupávání nožičkou, když disidentka říká své „rozhodné ne!“. Navíc jejich projev trochu působí dojmem, že nejvyšší kultura, s jakou se kdy setkaly, je vystoupení heavymetalové skupiny na vesnické tancovačce. Ale to má být trestné? Za to se má chodit před soud a do vězení?

Kdyby dívky z Women Resistance Unity hovořily výrazivem vyšších tříd a svá prohlášení prokládaly citáty z komunistického manifestu, byly by v novinách označovány za svědomí národa a místo obvinění by dostaly dotace.  Je příliš mnoho náznaků, že skutečným cílem je zastrašit lidi z nižších vrstev před politickou aktivitou. Aktivismus má být přece vyhrazen dětem právníků, manažerů a politiků.

Jestliže dnes víme, že neblaze proslulý plukovník Robert Šlachta (právě jeho lidé za celým ostudným případem stojí) potřeboval k zatčení jedné sekretářky středního věku, která se navíc nepokoušela o odpor, 12členné po zuby ozbrojené komando a speciální donucovací prostředky,  jakou brannou moc asi bude potřebovat k uhlídání 15 dívek, které jsou podstatně mladší,  a tudíž možná umí rychle běhat? Nedivil bych se, kdyby došlo na těžké dělostřelectvo a střely země – země. Jen doufám, že žádná z obviněných nebydlí ve stejném okrese, jako je náš rodinný domek. Přece jen, chybovat je lidské (zejména u Šlachtových podřízených) a na bombardování se nevztahuje pojistka.

Ale třeba se pletu. Třeba plukovník Šlachta před soudem prokáže, že ty zdánlivě neškodné dívky připravovaly únosy a vraždy. V takovém případě se omluvím. Za přípravu puče a noční přepady vládních úřadů se u nás do vězení nechodí. To by tam plukovník Šlachta už seděl.

Mimochodem, před pár dny byla vydána evropská směrnice EU 2013/C 205/05, která evropským zemím zakazuje tolerovat existenci Židů na etnicky vyčištěných územích. To projevem nacismu není. Projevem nacismu je, že když pár českých holek řekne, že je pro děti dobré, aby měly maminku a tatínka.