Benátská noc 2013: Ve znamení severských legend, spalujícího slunce i domácí pohody

O festivalu Benátská noc jsem toho hodně slyšela a hodně přečetla. Ale jak už to bývá, člověk nic skutečně nepozná, pokud to nezažije na vlastní kůži. Proto jsem se i já na konci července obrnila proti vysokým teplotám a vydala se do Liberce. Ačkoliv hudební festival slavil 21. ročník, teprve podruhé ho letos hostil místní sportovní areál ve Vesci. Ten vystřídal původní působiště - Malou Skálu. A dojmy? Až na pár drobností skvělé. Ale popořadě...

Slovenský čtvrtek

Benátská noc se za dobu svého trvání podstatně změnila. V roce 1993 fungovala v takřka provizorních podmínkách a nabízela pouze několik koncertů. Projekt se ale rozrostl a na benátských prknech už se vystřídala více než tisícovka domácích i zahraničních interpretů.

 „Dneska jsme tu kvůli Mekymu,“ sdělil mi jeden z návštěvníků po cestě do Veseckého areálu. Miro Žbirka byl skutečně hlavním tahákem čtvrtečního večera, který tradičně patří slovenské hudební scéně.

Ještě před vystoupením slavného zpěváka patřila hlavní stage skupině Wild People (všem členům téhle kapely je mezi 11 a 15 lety) a Katarině Knechtové. Celkem příjemný start festivalového dění. Zlatý hřeb dne ale přišel později. I když Miro Žbirka nepatří k mým oblíbeným zpěvákům, musím uznat, že si publikum absolutně získal a to ho svým zpěvem a potleskem doprovázelo po celý koncert. Dokonce i já jsem si zanotovala některé jeho hity. Moravská filharmonie Olomouc, která zpěváka doprovázela, navodila parádní atmosféru a potemnělý areál festivalu se změnil v pohodovou hudební oázu.

Horečka pátečního odpoledne

Asi nejhorší, co může letní hudební festival potkat je déšť a zima. Obojího si Benátská noc v předchozích ročnících dosyta užila. Letos byl opačný problém – neskutečné vedro. Organizátoři i návštěvníci s ním bojovaly různými způsoby. Objevila se sněžná děla

a kropicí vozy. Těm, kdo si nezapomněli přinést plavky, byl k dispozici i bazén. Mně ani tisícům dalších fanoušků ale spalující výheň nevadila. Vyzbrojeni opalovacími krémy a chlazenými nápoji jsme se neohroženě pustili vstříc další hudební vlně.

Pátek znamenal různorodou směs žánrů a stylů, a tak si každý mohl nají to své. Já chtěla ochutnat od každého trochu, proto jsem přebíhala od jednoho pódia ke druhému. Mezi nejvýraznější skupiny pátečního odpoledne patřili Pipes and Pints, se svým potetovaným americkým zpěvákem Syco Mikem a nástrojovým obsazením doplněným o irské dudy. Neskutečná vlna energie, při které se musel třást v základech snad i nedaleký Ještěd, byla tím pravým osvěžením do letního parna.

Neznámí talentovaní i osvědčená jména

Festivaly podobného typu jsou skvělou příležitostí pro méně známé a lokální kapely. Kromě vyhlášených jmen a headlinerů jsem si tak mohla poslechnout i řadu skupin, o jejichž existenci jsem neměla ani tušení. Příjemně překvapily třeba skoro místní Exots.

Páteční podvečer na mě ale naložil velkou dávku skvělých interpretů, povinností byl koncert party Wohnout. Poměrně zábavná byla show povedené dvojky Těžkej Pokondr. Její vtipné předělávky slavných hitů mě vrátily o pár let zpátky, kdy jsme je jako děti s nadšením napodobovali.

Roztančené publikum se ani nestačilo vydýchat a na scénu hlavní stage se vřniítili Monkey Business. Matěj Ruppert, Tanya Graves a ostatní v nepopsatelně šílených kostýmech nabili celý prostor funky náladou a rozhýbali i ty největší povaleče. 

Spalující žár versus skandinávská hudební smršť

Největší zástupy hudebních nadšenců na Benátskou noc jednoznačně přilákaly tři jména – Sabaton, Sunrise Avenue a Nightwish. První dvě jmenované skupiny opanovaly už páteční večer. Vystoupení Sunrise Avenue bylo pro mě osobně vrcholem celého dne. Poprvé jsme na jejich koncertě byla letos na jaře v pražském klubu Akropolis a svou skvělou show mě vážně dostali. Nezklamali ani tentokrát.

Nezapomněli na své největší pecky jako Hollywood hills, Fairytail Gone Bad nebo Forever Your’s. Publiku mohly od nepřetržitého tleskání upadnout ruce a skalní fanynky (tedy i já) si mohly vykřičet plíce. Zkrátka parádní koncert, na který budeme dlouho vzpomínat.

Příznivci tvrdší muziky si přišli na své s příchodem švédských Sabaton. Ti mají v Česku silnou fanouškovskou základnu a jejich vystoupení ve Vesci to potvrdilo. Joakim Brodén, leader skupiny, živě komunikoval s nadšeným publikem a přihodil i pár českých frází, za které si pokaždé vysloužil bujaré ovace. 

Patnáct tisíc lidí a jedno splněné Nightwish

Víkendové festivalové dění se neslo v pohodovém duchu. Ti, kteří předešlou noc ponocovali, se odpoledne opět vraceli před pódia, nebo se opalovali na přilehlých trávnících. Vesecký areál je mimochodem příjemné místo, kam se bez problému vešly nejen tři pódia, hospůdky, krámky, bazén a atrakce, ale ještě tu zbyl dostatek místa na pohodlné usídlení návštěvníků.

A těch v sobotu dorazilo požehnaně. Na odpolední program je přilákali především tuzemští umělci jako David Deyl, Ondřej Brzobohatý, David Koller, Doktor PP, Marek Ztracený nebo Marta Kubišová. Večer už se ale celým širým okolím linul křik příznivců finského headlinera festivalu. „Nightwiiiiish, Nightwiiiiish!“ skandovali natěšení fanoušci odění v černých tričkách s motivem své milované kapely.

Tuomase Holopainena, Marca Hietalu, Jukku Nevalainena a Emppu Vuorinena, tedy tvrdé jádro skupiny, doplnila loni v říjnu nová tvář - Floor Jansen. Ta je v pořadí už třetí zpěvačkou v téhle partě a po jejím výkonu na Benátské noci musím uznat, že je pro Nightwish velkým přínosem. To, co se po desáté večerní strhlo na Benátské noci v podobě téhle finské party, bylo parádní.

Dechberoucí show doplněná o světelné a pyrotechnické efekty i mohutný hlas Floor Jansen přitáhly k hlavní stagi téměř patnáct tisíc fanoušků. Nightwish jim za odměnu neúnavně servírovali své písně z poslední desky Imaginaerum i starší hity.

Pořád je co zlepšovat...

O Benátské noci jsem toho hodně slyšela, dnes ale můžu potvrdit, že všechno, co se říká o její pohodové atmosféře, je pravda. Dostatečně velký a dobře zařízený areál, hektolitry piva a dalších nápojů, různorodé občerstvení za přijatelnou cenu, zábava, slunce a hlavně dobrá muzika. Zkrátka letní festival se vším, co k němu patří.

Program byl poměrně vyvážený a každý si v něm mohl najít svůj žánr, když ne přímo oblíbeného interpreta. Na můj vkus se ale zrušilo poměrně dost autogramiád a několik vystoupení, což zrovna nenadchne. Také logisticky a organizačně je ještě co dohánět. Jinak ale nelze nic dodat, snad jen – na viděnou příští rok!