Při studiích v Argentině jsem nemohl uniknout ideologickému bombardování marxismem či socialismem. Na chodbách univerzit všude leží billboardy a plakáty propagující jeden z proudů této ideologie. Obrazy a odkazy na Ernesta Che Guevaru, Marxe nebo nám méně známého Jorge Lopéze (unesený levicový aktivista) jsou k vidění všude. Peronismus, unikátní, extrémně populistický a převážně levicový politický proud (existují i pravicové frakce), dominuje v Argentině celé politické scéně. Univerzitní prostředí je však mnohem více radikální a tvrdě levicové. S výjimkou jediného studenta byli všichni mladí lidé, se kterými jsem byl v kontaktu, zastánci nějakého, pro nás radikálního, levicového hnutí.
Ve výuce se používají díla Karla Marxe doslova ve všech sociálních vědách od ekologie, přes sociologii, psychologii až k ekonomii. Nehledě na značný akademický přínos, Marxe připomíná tento přehnaný způsob výuky jistou dobu v jisté středoevropské zemi. V Argentině se hodiny politické ekonomie mimo rychlého zopakování základních kapitalistických systémů a modelů věnují kritice kapitalismu a novodobým proudům marxismu nebo italskému autonomismu. Hlavními autory kromě Marxe jsou italští revolucionáři a světoví radikálové jako Toni Negri či Paolo Virno. Po pěti letech studia v USA je to doslova jiný svět a kdokoliv ze Západu minimálně znervózní, když má číst tyto autory.
Člověk k těmto textům přichází s přirozeným odstupem a skepsí, ale pak si uvědomí, že i tyto texty mají svou hodnotu. Na Západě a hlavně ve Spojených státech se jakákoliv rozsáhlejší kritika současného systému nevyučuje a celý tento akademický proud je ignorován, jako by se chránil status quo. Jak máme potom správně rozumět hodnotám a principům kapitalismu bez pochopení jeho kritiky? A právě kritika kapitalismu poukazovala na nebezpečí neomezeného fiktivního růstu kapitálového trhu, který započal v 70. a 80. letech a který také způsobil nedávnou krizi v USA a v Evropě.
Otevřenost jiným ideologiím a hodnotám neznamená oddálení se od našich hodnot a principů, ale inovaci a netradiční myšlení. Ovšem vše má své meze a Argentina společně s Venezuelou, Ekvádorem a Bolívii představují současnou kolébku socialismu, kde být marxistou a populistou je cool.
Otevřenost a nadšení vůči všemu západnímu, které panovalo (a panuje) v postkomunistických zemích je identické ve většině Jižní Ameriky, ale odehrává se na opačném ideologickém konci. Po letech krvavých kapitalistických diktatur v režii Washingtonu se v momentě, kdy do zemí Jižní Ameriky přišla demokracie, volně rozšířila podobná nálada a otevřenost vůči všemu, co bylo zakázáno: marxismus, socialismus a celá levicová ideologie. Když k tomu přičteme chudobu, mnohačetná selhání kapitalismu a obří ekonomické rozdíly ve společnosti, nemůžeme se divit, že marxismus je hlavním akademickým proudem.
Bohužel, absence praktické zkušenosti se socialismem zanechává velmi idealistické a naivní představy o tom, jak socialismus ve skutečnosti funguje.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist



