Fenomén letních táborů: Odzvoňuje buřtům a rozcvičkám?

Pro někoho noční můra, pro jiného nejlepší část prázdnin. Dětské tábory bývají výplní léta pro děti po celém světě. Nabídka je přitom široká – od táborů pro modelky až po ty typické pod stany a s ešusy. Seznamte se s jedněmi z nejbizarnějších i neklasičtějších příkladů dětských táborů a třeba si i nostalgicky zavzpomínejte.

Královská výchova

„Pravá princezna je prostě nejlepší verze Vás samých, kterou si umíte představit“, vítá slogan na webových stránkách jednoho z nejkurióznějších dětských táborů, Princess prep. Dívky od osmi let se mohou během týdenního pobytu v Londýně naučit například jak správně nalít čaj, nebo jak (ne)srkat polévku.

Vyjíždějí na něj nejen malé Britky, ale i Američanky. Pro ty tábor nabízí asistentky, které dívky budou doprovázet při cestě letadlem. Sama zakladatelka je původem Američanka, která byla natolik fascinovaná britskou aristokratickou kulturou, že se v ní rozhodla vzdělávat „malé princezny“.

Takový tábor se ale může trochu prodražit – rodiče za něj zaplatí 3 600 liber, tedy něco přes sto tisíc. Přestože tato cena je opravdu výjimečná, bývají tábory v zahraničí většinou o něco dražší než v Česku. Zatímco u nás se cena za týdenní pobyt pohybuje kolem tří až čtyř tisíc korun, v zemích západní Evropy vyjde na pět až osm tisíc.

Táborník modelkou

Zatímco starší generace pamatují maximálně tak tábory pionýrské, kde často nebyla tekoucí voda, spalo se ve stanech s podsadou a každý den se vztyčovala vlajka, dnes už je nabídka mnohem širší.

Pravým opakem Princess prep je například tábor airsoftový, jehož náplň spočívá ve „střílení a soutěžích bojového ducha“, jak avizují webové stránky. Dětem je poskytnut veškerý potřebný materiál od kuliček až po ochrannou masku a maskáče, musí si za něj ovšem zvlášť zaplatit.

Českou obdobou princeznovského tábora je například tábor modelingový, který nabízí Centrum dětí. Ten na svých stránkách láká „všechny, kdo si chtějí zkusit, jak náročné je uplatnit se ve světě módy“. Náplní dne může být focení v ateliéru, chůze po molu, anebo vzdělávání se v oblasti „modelkovského jídelníčku“.

Jaký tábor je ještě tábor?

Otázkou zůstává, zda podobné programy vůbec nazývat tábory, když s vlastním tábornictvím mají pramálo společného. O ty tradiční je ale v Česku stále menší zájem. Většinou se jedná o tábory skautské anebo oddílové, které si vytváří svou vlastní pevnou základnu, a kam se děti pravidelně vrací.

Jedním z nich je i tábor lutínského oddílu hnutí Duha. Ten funguje už bezmála dvacet let pod vedením Lenky Pospíšilové. Koná se každoročně v Hoštejně u Zábřeha na Moravě a jezdí na něj něco přes třicet dětí.

Na táboře lutínského oddílu žijí děti ve stanech s podsadou, sprchují se podle hygienických norem jednou za tři dny a jídlo jedí z plechových ešusů, které si i ti nejmenší sami vymývají. Každý tábor je zaměřen na jedno téma, kolem kterého se točí celotáborová hra – letos se nesl v duchu Hobita.

Vedoucí si sami vyrobili kostýmy trpaslíků, elfů, jezerních lidí, nebo samotného Gandalfa. V kostýmech pak uváděli děti do her, anebo předváděli scény z knihy.

Dětské tábory jednadvacátého století 

Hlavním rozdílem mezi „tradičním“ a „moderním“ táborem je kromě způsobu žití také to, že klasický tábor funguje mnohem více jako komunita. Zatímco na velké tábory jezdí každý rok jiné děti, se zmiňovaným lutínským táborem mnoho dětí vyrůstá. Jezdí často už od první třídy a v šestnácti se mohou stát instruktory, následně i vedoucími.

Oproti táborům se zaměřeními mohou být aktivity dětí tradičních táborů o něco rozmanitější. Den je naplněn různými hrami, ať už sportovními, vzdělávacími, nebo logickými.

Tradičnější tábory jako právě zmíněný lutínský jsou ale stále vzácnější. Jednak nemohou ubytovat větší množství dětí kvůli velikosti tábořišť se stany, a jednak se pořádají většinou pouze v jednom turnusu. Vedoucí a instruktoři totiž nejsou placeni a tábor pořádají ve svém volném čase.

Je tedy dost dobře možné, že podobné tábory budou v budoucnu ustupovat těm větším a pohodlnějším, bez tábornických tradic. Zároveň se rozšiřuje zájem o tábory příměstské, kdy děti přespávají v pohodlí domova a přes den do tábora dojíždějí.

Ať už se jedná o menší, tradiční tábory, o ty modernější nebo ty se zaměřením, jde vždy o způsob, jak děti v létě zaměstnat a odtrhnout je od obrazovek televizí a počítačů (pokud tedy nejedou zrovna na tábor počítačový). A i když se jim někdy nechce a doma se drží zuby nehty, často pak z tábora odjíždějí s pláčem a s tím, že se toho dalšího nemohou dočkat. Tak jako ve scénce slavného táborového filmu Pějme píseň dohola, kde děti přísahají na vše možné, že se na tábor příští rok vrátí.

Pokud i Vás naplňují vzpomínky na tábor nostalgií a steskem, nemusíte si zoufat, že s dětskými léty jsou pryč i táborové zážitky. Novinkou jsou totiž tábory pro rodiče s dětmi, na kterých rodiče své děti nejen hlídají, ale hlavně se zapojují do všech her a soutěží.