Bezprecedentní experiment s planetou pokračuje

Nový dokument Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) přináší nejrozsáhlejší zprávu o příčinách a projevech změny klimatu. Jde o přehled veškeré odborné literatury publikované ve vědeckých časopisech v posledních letech. Od poslední zprávy publikované v roce 2007 přibylo mnoho poznatků týkajících se zejména projevů dopadů změny klimatu a v některých ohledech došlo ke zvýšení jistoty ohledně budoucího vývoje do konce tohoto století. Lze rovněž konstatovat, že v zásadních ohledech nedošlo ke změnám v poznání získaném v posledních letech a desetiletích.

Jak významně lidstvo ovlivňuje probíhající změnu klimatu?

Asi nejzásadnější otázka, která bude zajímat nejvíce lidí. Nicméně v tomto ohledu se toho příliš mnoho nezměnilo. Vědci nyní mohou s vyšší jistotou tvrdit, že od poloviny minulého století má dominantní (tj. více jak 50%) vliv člověk. 90% jistota z roku 2007 se zvýšila na současných 95 %, což při tak komplexním systému, jakým je podnebí, znamená prakticky jistotu. Oteplování planety pokračuje: prvních 10 let tohoto století bylo teplejších, než kterékoliv jiné desetiletí od počátku instrumentálních měření teplot.

Vědci si jsou jistější i ohledně rychlosti oteplování ve srovnání s minulostí. Na Severní polokouli je posledních 30 let s vysokou pravděpodobností (90 až 100 %)  nejteplejší za posledních 800 let, a s pravděpodobností víc jak 66 % nejteplejší za posledních nejméně 1400 let. Od počátku minulého století se globální teplota zvýšila o téměř 0,9 °C, což představuje rychlost klimatické změny, ke které neexistuje srovnání v geologické minulosti planety.

Zprávy o „zpomalení“ globálního oteplování jsou dezinterpretací

Současné mediální zprávy o tom, že vědci (či dokonce samotná zpráva IPCC) ohlašují zpomalování či dokonce zastavení globálního oteplování, se zakládají na nedostatečném pochopení problému. Je potřeba si uvědomit, že globální teplota, i když je důležitá, představuje pouze jeden z mnoha indikátorů změny klimatu. Tento indikátor podléhá mnoha vlivům, a je proto vystaven výrazné meziroční a dekadální (tj. v horizontu deseti a více let) proměnlivosti. Je rovněž potřeba si uvědomit, že globální změna se v indikátoru teploty atmosféry projevuje pouze z 2-3 %, a naprostá většina nadbytečného tepla proudí do oceánů (více jak 93 %). Zpráva konstatuje, že oteplování vrchních vrstev oceánů (0-700 m) pokračuje s mírně klesajícím tempem v letech 2003-2010, avšak pravděpodobně nezměněným tempem v hlubších vrstvách oceánů (700-2000 m). Nejnovější výsledky, které nejsou ve zprávě IPCC zahrnuty, navíc ukazují, že oteplování oceánů do hloubky 2000 m se zrychluje.

Přibylo důkazů o tom, že velké ledovcové štíty (Grónsko, Antarktida) a kontinentální ledovce ztrácejí svůj objem. Rovněž dochází k rychlému úbytku plovoucího ledu v Arktidě, rychlostí 3-4 % za desetiletí, přičemž úbytek víceletého ledu je ještě rychlejší (11 % za desetiletí). Na opačném pólu je zaznamenáván velmi mírný nárůst rozlohy plovoucího ledu v okolí Antarktidy. Na Severní polokouli rovněž dochází k rychlému úbytku sněhové pokrývky v průběhu jara a léta a pokračuje pokles rozlohy permafrostu (trvale zamrzlé půdy).

Hladiny oceánů stoupají rychleji, koncentrace skleníkových plynů je bezprecedentní

Spolu s tím, jak roste teplota oceánů a tají pevninské ledovce, pokračuje i nárůst hladin světových oceánů. Zatímco za posledních 110 let rostly hladiny oceánů rychlostí méně než 2 mm ročně, v posledních 20 letech to bylo už víc jak 3 mm za rok. Závažný problém spojený s tímto jevem, kromě přímého zaplavování pobřežních oblasti, je zasolování delt řek, jejichž úrodnost tím klesá, a zasolování spodních vod hluboko ve vnitrozemí.

I když už víc jak 20 let lidé na nejvyšších úrovních debatují o tom, jak zpomalit a zastavit růst emisí skleníkových plynů, a nakonec dosáhnout dokonce negativních emisí (tj. pohlcování) pomocí nejmodernějších technologií, děje se přesný opak. Technologie zatím selhávají, a růst emisí zejména oxidu uhličitého (CO₂) pokračuje rekordním tempem. Od roku 1958, kdy začala systematická měření, se zvýšila jeho koncentrace o víc jak 20 %, přičemž nejrychlejší nárůst byl zaznamenán v posledním desetiletí. Prakticky všechen nárůst CO₂ a dalších skleníkových plynů (metan, oxid dusný) je výsledkem lidských aktivit. Jejich současná koncentrace je nejvyšší za posledních nejméně 800 tisíc let,  naposledy panovaly podobné hodnoty před 3-4 miliony let a dlouhodobě před 15-20 miliony let. Růst CO₂ měl rovněž za důsledek pokles pH oceánů o přibližně jednu desetinu od začátku průmyslové revoluce s výraznými negativními dopady na mořský život.

Spolehlivost klimatických modelů a výhled do budoucna

Od poslední zprávy IPCC se přesnost a spolehlivost klimatických modelů zvýšila. Navzdory těmto a dalším zlepšením existují poměrně velké nejistoty v případě srážek a vývoje zalednění v Arktidě. I když i tu se modely posunuly hodně kupředu, stále většina z nich předpokládá úplné zmizení arktického plovoucího ledu až někdy v druhé polovině tohoto století, což se ve světle pozorovaného vývoje zalednění v Arktidě jeví jako významné podhodnocení rychlosti změn. Modely, které nejlépe odhadují současný vývoj zalednění, předpokládají úplné roztání plovoucího ledu do roku 2050 pouze v případě nejhoršího emisního scénáře. Podobně tak mají modely tendenci podhodnocovat skutečnou rychlost změn v hydrologickém cyklu, a to zejména v případě výskytu extrémních srážek.

Změny budou bezprecedentní

Pokračování růstu koncentrace skleníkových plynů v atmosféře bude znamenat další oteplování a změnu všech složek klimatu, ze kterých některé budou velmi pravděpodobně (jistota víc jak 90 %) bezprecedentní za období stovek až tisíců let a dotknou se všech oblastí planety. Nárůst hladiny oceánů bude pokračovat ještě stovky let po stabilizaci či poklesu globálních koncentrací skleníkových plynů. Panuje vysoká jistota, že rozdíly mezi suchými a vlhkými oblastmi se dále zvýrazní. Rozsah těchto změn bude záviset na tom, jak se budou emise vyvíjet v budoucnu, přičemž největší rychlost oteplování se očekává nad pevninami a v oblasti Arktidy. Při nejnižším emisním scénáři, který je ovšem silně nerealistický, by dosáhlo oteplení rozmezí 0,3 až 1,7 °C, a při nejhorším scénáři by bylo oteplení v rozsahu 2,6 až 4,8 °C, tedy o něco méně, než horní odhad v předešlé zprávě. Naopak růst hladin oceánů se výrazně zvýšil oproti minulé zprávě s nejvyšším odhadem téměř 1 m (97 cm).

Zpráva rovněž ne příliš překvapivě konstatuje, že na zpomalení, respektive zastavení současné klimatické změny je potřeba výrazně snížit emise skleníkových plynů. Tento cíl se zatím naplňovat nedaří.

Mgr. Alexandr Ač, PhD., Centrum výzkumu globální změny AV ČR