Dovolenou za odpracované dny a dodatkovou dovolenou lze krátit jen z důvodu neomluvené zameškané směny

Vážený tazateli,

krácení dovolené je upraveno v ustanovení § 223 zákoníku práce. Zaměstnanci vzniká právo na dovolenou na základě doby trvání pracovního poměru a na základě odpracování určitého počtu dní.

Jde buď o dovolenou za kalendářní rok a její poměrnou část (§212 zákoníku práce): Zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho práci alespoň 60 dnů v kalendářním roce, přísluší dovolená za kalendářní rok, popřípadě její poměrná část, jestliže pracovní poměr netrval nepřetržitě po dobu celého kalendářního roku. Za odpracovaný se považuje den, v němž zaměstnanec odpracoval převážnou část své směny; části směn odpracované v různých dnech se nesčítají.

Nebo jde o dovolenou za odpracované dny (§ 214 zákoníku práce): Zaměstnanci, jemuž nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok ani na její poměrnou část, protože nekonal v kalendářním roce u téhož zaměstnavatele práci alespoň 60 dnů, přísluší dovolená za odpracované dny v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok za každých 21 odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce.

Pokud zaměstnanec odpracuje 60 dnů, vznikne mu právo na dovolenou za kalendářní rok, nebo na poměrnou část této dovolené.

V případě že zaměstnanec neodpracuje pro překážky práce, které se pro účely dovolené neposuzují jako výkon práce, zaměstnavatel v tomto případě krátí:

1) Za prvních 100 pracovních dnů (směn) ve kterých existovaly skutečnosti, které se nepovažují pro účely dovolené za výkon práce o 1/12.

2) Za každých dalších 21 pracovních dnů (směn) ve kterých existovaly skutečnosti, které se nepovažují pro účely dovolené za výkon práce o další 1/12.

3) Jde-li o případ zameškané směny a to neomluveně dovolená se krátí ještě víc a to o 1 až 3 dny za každou zameškanou směnu.

Pro účely dovolené se za výkon práce nepovažuje doba zameškaná pro důležité osobní překážky v práci, pokud nejsou uvedeny v prováděcím právním předpisu (§ 199 odst. 2). Doba čerpání mateřské dovolené a doba, po kterou zaměstnanec čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, a doba pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání vzniklého při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním se pro účely dovolené posuzuje jako výkon práce.

Zaměstnavatel je při krácení dovolené omezen tak, že zaměstnanci, jehož pracovní poměr trval po celý kalendářní rok, musí být poskytnuta dovolená alespoň v délce 2 týdnů. Dále dovolenou vyčerpanou před nástupem rodičovské dovolené není možné z důvodu následného čerpání rodičovské dovolené krátit. Důležitou podmínkou také je, že dovolená, na kterou vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, se krátí pouze z důvodů, které vznikly v tomto roce.

Pro úplnost lze dodat, že dovolená za odpracované dny a dodatková dovolená se může krátit jen z důvodu neomluveně zameškané směny.