Jak by se mělo změnit evropské autorské právo?

Komplexní formulář pro připomínky je k dispozici i v češtině a pro jeho vyplnění je také možné použít český jazyk. Připomínky je možné zasílat do 5. února a není nutné se vyjadřovat ke všem tématům v dotazníku. Na základě výsledků veřejné konzultace se Evropské komise rozhodne, jakou formou se bude snažit autorské právo v Unii reformovat.

Na co vše se ale Evropská komise vlastně dotazuje?

Teritoriální služby - využití autorských práv v cizině
Jedná se o řešení problémů, které vznikají při poskytování služeb přes hranice jiného státu. Například si zaplatíte přístup k placenému TV vysílání ve své domovské zemi, ale jen díky pobytu v jiné zemi jej nemůžete využívat, protože z důvodu rozdílné ochrany autorských práv či záměru poskytovatele je pro tu zemi služba blokována. Z pohledu Evropské unie se může také jednat o narušování svobodného unijního trhu.

Technologické kopie
V současné autorském právu není dostatečně vyřešena otázka vzniku tzv. technologických kopií. Například při každém stažení webové stránky si váš prohlížeč vytvoří ve své dočasné paměti kopii takové stránky a některé její prvky si uchovává na disku, aby vám stránku pro další návštěvě mohl web zobrazit rychleji. De facto se jedná ale o vytvoření kopie a není jasné, zda současná úprava autorského práva podobný vznik dostatečně pokrývá. Pro další technologický rozvoj, kdy se nové technologie ještě ani nedají předvídat, je třeba vnést do tézo oblasti jasno a nejrůznější formy šíření informací neblokovat.

Může být odkaz zločinem?
Rozporuplný bod, který byl již předmětem několika soudních sporů. Otázka, zda samotný odkaz na autorské dílo může být porušením autorského práva, je z hlediska zdravého rozumu i samotného principu internetu jasná, ale mnohé instituce si ji vykládají jinak. Zde je nutné Evropskou komisi přesvědčit, že jasná a celoevropská specifikace skutečnosti, že odkaz není zločin, je v zájmu svobodného šíření informací.

Je možné e-knihu prodat?
Zatímco u klasických knih nebo CD je možné autorské dílo, které si na nosiči zakoupíte, dále prodat nebo darovat, u e-knih nebo mp3 zakoupených digitálně tuto možnost až na výjimky nemáte. Otázka zní, zda je reálná a technicky proveditelná zásada 'předej a vymaž', která by byla analogií k prodeji či darování fyzické knihy či hudebního nosiče.

V tomto je asi možné věřit technologickému pokroku a novým obchodním modelům. Zatímco u hudby a filmů bude s rozmachem streamování a cloudu důležitost souborů na disku klesat (a tedy i důležitost vyřešit jejich další prodej nebo darování), darování či prodej přečtených knih je s literaturou úzce spojeno a představa elektronických antikvariátů tak není nereálná. Je také pravděpodobné, že i knihy budeme mít ve čtečkách a tabletech jen jako záznamy v cloudu. Poté, co je někomu prodáme či darujeme, nám je provozovatel takového cloudu znepřístupní. Současně je třeba hlídat, aby se další nakládání s díly nestalo záminkou pro prosazování DRM, které je obecně překážkou svobodného šíření informací. Podobně se dotazník Evropské komise snaží získat informace o překážkách, které současné autorské právo klade pro půjčování digitálních děl (což je problematika, která se týká zejména knihoven).

Registrace autorských děl v zájmu jejich ochrany
V některých zemích je nutné dílo zaregistrovat do podoby centrálního registru, aby mohlo požívat ochrany dle autorského práva. Ve většině evropských zemích tomu tak dle bernské úmluvy není, a nabízí se otázka, zda nutnost registrovat dílo nedává uživatelům vyšší právní jistotu. U zaregistrovaného díla by byl vždy jasný autor a také licence k nákládání s dílem, zatímco v současnosti je dílo autorsky chráněno, i když autor není dohledatelný, přičemž taková ochrana může být proti veřejnému zájmu.

Variantou k jednotné databázi autorských děl je širší využití už nyní existujících identifikátorů, jako je např. ISBN. Alternativou jsou také nové platformy, které umožní jednodušeji propojit držitele autorských práv a potenciálního uživatele, jako je například britský www.copyrighthub.co.uk. Za ním stojí britská vláda a velcí producenti a správci obsahu, takže je zřejmé, čí práva bude hájit především, nicméně je třeba ocenit, že i z jejich strany je zde snaha o jistý posun chápání dostupnosti a využívání autorských práv v digitální době.

Délka autorské ochrany
Podle základní bernské úmluvy jsou autorská díla chráněna zpravidla 50 let od smrti autora, přičemž v EU, USA a některých dalších zemích byla tato doba prodloužena na 70 let. Většina propagátorů revize autorského práva prosazuje jeho zkrácení, návrhy se obvykle pohybují v intervalu 15 - 25 let. Hodnotu 15 let prosazuje například Rufus Pollock z University of Cambrigde, přičemž jak k tomuto číslu došel je možné se dočíst v této studii (PDF). 

Omezení a výjimky autorské ochrany
Členské státy EU mají možnost do svého práva převzít jen některé s možných výjimek z autorské ochrany. Stejný druh využití autorského díla tak může být v různých zemích vykládán odlišně. Sjednocení regulace autorského práva na celoevropské úrovni by tyto nejasnosti odstranilo a podpořilo tak právní jistotu. Prostřední digitálního světa hranice příliš neuznává a legislativa by na to měla umět reagovat. Stejně tak by legislativa měla zajistit efektivní využití těch výjimek z autorské ochrany, kterému brání DRM systémy, například výjimek pro zdravotně handicapované.

Archivování internetového obsahu
Zatímco archivování klasických děl v knihovnách a archivech současná znění autorskcýh zákonů pokrývá dostatečně, při funkční archivaci internetového obsahu se knihovny musí smluvně dohodnout s autory na svolení. Což znamená, že velká část obsahu zůstane nearchivována.

Digitalizace knih a dálkový přístup ke knihovním fondům
Digitalizace knih je v současnosti na vzestupu a pro mnoho titulů je jediným způsobem, jak je efektivně zpřístupnit veřejnosti. Současné autorské právo má rezervy v definici zpřístupnění takto digitalizovaného obsahu, a to zejména prostřednictvím online knihoven, ale také při použití díla ve výuce a výzkumu. Obrovský rozmach online výukových kurzů věhlasných světových univerzit je výrazně napřed za skutečnými možnostmi, které autorské právo dává. Ve praxi se tak v dobré víře tyto zákony porušují a proto by bylo dobré je uvést do souladu s tím, co společnost od knihoven, archivů a vzdělávacích institucí očekává - tedy využít moderní technologie pro šíření informací a podporu vzdělanosti.

Uživatelsky generovaný obsah a remixy
Skutečnost, že někdo tvoří nová díla na základě remixování a úprav děl někoho jiného není nijak nová. Technologie ale zpřístupnily takové možnosti v podstatě každému a také je umožňují snadno šířit. Nová podoba autorského práva by měla vyřešit otázky odvozeného díla - tj. jak je možné zasahovat do původních děl, a zároveň přiznat právo na citace i z audiovizuálních děl tak, aby s jejich využitím mohla v rámci férového užití vznikat nová díla.

Poplatky za prázdná média
Výjimky ze současného autorského zákona při kopírování pro osobní potřebu jsou nositelům práv kompenzovány platbou za prázdná média a za zařízení, která kopírování umožňují, například kopírky. Je jasné, že podobný koncept je dávno přežitý - nejen proto, že prázdná média jsou v době všudypřítomného připojení k internetu pomalu zapomenuta, ale také proto, že stále více tyto poplatky platí pouze ti, kteří média používají pro archivní potřebu vlastních dat.

Není bez zajímavosti, že někteří správci autorských práv by rádi rozšířili tyto poplatky i na cloudová úložiště nebo na zpoplatnění kopírování mezi zařízeními (napříkad z mobilu do tabletu). Zde jednoznačně dává odpověď trh: největší hráči, jako Amazon nebo Apple, umožňují si pro osobní potřebu zkopírovat digitální obsah mezi více zařízeními a uživatelé to berou jako samozřejmost pro férové využití svých práv. Cloudová úložiště mají pak ze svého principu nekonečnou kapacitu a nejsou fyzicky kontrolovatelná (není často vůbec možné zjistit, kde data konkrétně fyzicky jsou, přičemž častou jsou na různých místech zároveň), proto jakákoli snahy o jejich zpoplatnění ve stejné podobě jako u prázdných médií jsou nepředstavetelné a nepřijatelné.

U poplatků jako takových bude nutné trvat na jejich zrušení, protože i skutečnost, že se v každé zemi určují odlišně narušuje férovou soutěž, nehledě na to, že újma, která držitelům autorských práv při využití prázdných médií vzniká, je reálně nepatrná.

Ochrana práva na soukromí
I z oblasti vymáhání a ochrany autorských práv dochází k útokům na právo na soukromí na internetu. V zájmu kontroly jsou prosazována řešení filtrování obsahu nebo dokonce odpojování od internetu jako trest za prohřešek v oblasti autorského práva. Je nutné podpořit názory zastánců ochrany práva na soukromí a prosazovat tzv. síťovou neutralitu. Při ní nemají zprostředkovatelé internetové infrastruktury či připojení jakoukoli možnost omezovat obsah přenášených informací. Výjimky z tohoto přístupu v zájmu ochrany úzké skupiny držitelů autorských práv by otevíraly naprosto neproporční pandořinu skříňku omezování svobody.

Ochrana soukromí musí mít vždycky přednost před ochranou zájmů držitelů autorských práv. Pokud je zde zájem respektování autorských práv podněcovat - a v odůvodněných případech vynucovat -, musí se tak dít zejména správným a férovým nastavením jejich pravidel. 

Ukazuje se, že regulace copyrightu na celoevropské úrovni je v tomto směru velmi vítaná. Internet je z podstaty prostředí bez hranic a rozdílná podoba ochrany autorských práv v jednotlivých zemích není přínosem pro jednotlivé uživatele, autory ani další zainteresované osoby. I tuto připomínku je možné v rámci v úvodu článku zmíněné konzultace Evropské komisi adresovat a přimět ji k tomu, aby navrhla příslušnou celoevropskou legislativu.

Evropský prostor by následně mohl být vzorem pro další relevantní země, aby i ony upravily své autorské právo do takové podoby, aby odpovídala možnostem a skutečnostem reality 21. století.