I chudé země spoléhají na obnovitelné zdroje

Nikaragua, po Haiti druhá nejchudší země západní polokoule, si stanovila velmi ambiciózní cíl: do roku 2017 chce 90 % své energetické potřeby pokrývat z obnovitelných zdrojů. Že to není utopie, ukazují dosavadní výsledky. Podle sdělení nikaragujského ministra pro energetiku a dolování, Emilia Rappacioliho, z ledna letošního roku dosáhl v roce 2013 podíl energie z obnovitelných zdrojů 51%, což znamenalo oproti 41 % v roce 2012 růst o deset procentních bodů ročně. Na tomto výsledku se 16,7 % podílela geotermální energie, 14,9 % vítr, 12,2 % vodní energie a 7,3 % biomasa.

Takové výsledky opravdu nejsou samozřejmé, když si uvědomíme tíhu historického dědictví somozovské diktatury, revoluce a občanské války, liberálních experimentů a opakovaného nástupu levice. Snaha o energetickou soběstačnost patří spolu s relativně úspěšným bojem proti chudobě k hlavním rozvojovým strategiím současné vlády. První Ortegova vláda v osmdesátých letech zakládala velké plantáže olejové palmy na východě země, ty byly později pravicovými vládami zprivatizovány. Po návratu sandinistů k vládě, došlo k navázání úzké spolupráce s Venezuelou v rámci regionálního uskupení AL BA, která znamená především dodávky levné ropy. Ta se ale ke spotřebitelům dostává prostřednictvím soukromého konsorcia, na kterém má osobní podíl i prezident Ortega, který je i příznivci současné vlády obviňován i z dalších korupčních aktivit. Nikaragujská ekonomika byla donedávna závislá právě na dovozu ropy a má dosud i v regionálním srovnání vysoké konečné ceny elektřiny. Také míra elektrifikace v zemi s relativně malým počtem obyvatel a řídkým osídlením zejména na východní polovině území je dosud nedostatečná. Naopak ve větších aglomeracích je rozšířený černý odběr elektřiny. Na většinu těchto obtíží dává odpověď právě podpora energetiky z obnovitelných zdrojů a současná vláda si to zřejmě uvědomuje.

Nikaragua zaujímá podle Meziamerické rozvojové banky v rámci Latinské Ameriky třetí místo v přílivu investic do čistých zdrojů energie (první je Brazílie, druhé Chile) a má nejpříznivější prostředí pro tento druh investic. K tomu patří bezcelní dovoz energetických zařízení i daňové úlevy. Mezi roky 2006 a 2012 činil příliv zahraničních investic do čisté energetiky 1,5 miliardy dolarů. Vysoká je také míra půjček pro investice směřujících do obnovitelných zdrojů.

Další zdroje poskytuje vládní program jako Národní udržitelná elektrifikace a obnovitelná energie, který si klade za cíl umožnit přístup k elektrické energii 700.000 lidí. Dalším zdrojem investic jsou mikrokredity, poskytované 8 institucemi, které v uplynulém roce poskytly půjčky na programy zelené energie ve výši 1,2 milionu dolarů.

Nikaragua má ovšem pro obnovitelnou energetiku velmi výhodné podmínky. Podle oficiálních odhadů je dosud využíváno jen asi 5 % potenciálu čistých zdrojů energie. Poloha mezi dvěma oceány, velké vnitrozemské vodní plochy i vysoké hory poskytují množství příležitostí k využití větrné energie. Snad ještě větší potenciál představuje energie geotermální, protože zemí prochází od severu k jihu vulkanický pás s řadou činných sopek. V současné době jsou v provozu dvě geotermální elektrárny Momotombo a Polaris s celkovým výkonem 154 MW. Předpokládá se, že elektrárna Polaris v San Jacinto u Leonu, která dnes produkuje 72 MW, bude po rozšíření schopna pokrýt 17 % celkové spotřeby země.

V minulosti Nikaragua už několikrát zažila ničivou sílu přírodních živlů, ať už šlo o sopečné výbuchy, zemětřesení nebo hurikán Mitch. Změna klimatu už dnes negativně ovlivňuje nikaragujské zemědělství. Snad proto jsou Nikaragujci vnímavější k nezbytnosti zásadní změny ve využívání přírodních zdrojů (k tomu patří i velmi rozšířené ekologické zemědělství), než mnohé tzv. rozvinuté země, které by bez velké námahy mohly přijmout podobně ambiciózní cíle, ale nečiní tak. Nepochybně zaostává i Česká republika, která je v přepočtu HDP na hlavu asi desetkrát bohatší než Nikaragua. Příklad Nikaraguy nám ukazuje, že podpora trvalé udržitelnosti není jen otázka zdrojů, ale především politických rozhodnutí.

Jiří Silný (Ekumenická akademie)