A co gambleři, mají si kde hrát?

Mohu si o morálnosti dané činnosti myslet cokoli, mohu pohrdat provozovatelem herny za vydělávání na slabosti či závislosti „gamblera“, upozorňovat aktivně na nebezpečnost „hraní“. Neměl bych však popírat, že oba subjekty jednají dobrovolně, dobrovolně vstupují do směny, přičemž dobrovolná směna je institut, kterému vděčíme za současnou životní úrovni. Zde jedna strana poskytuje zábavu, druhá zábavu poptává, směna je pro obě strany výhodná.

A není důležité, zda nabídka zde vytváří poptávku, jak se nechávají aktivisté slyšet. To je naprosto běžná věc. Podnikatelé odhadují poptávku, přicházejí s nabídkou za rizika, že nebude akceptována. Nabídka zde může vytvořit potřebu lidí, stejně jako u služeb aktivistů. Poptával je někdo? Mohu rozšiřovat informace o škodlivosti gamblerství, o hrozbách pro finanční situaci rodiny, pro zdraví, ale neměl bych bránit ostatním svobodně jednat. Pokud totiž budu morálně diskutabilní obchody řešit silou, můžeme skončit u obchodů s čokoládou či obchodu s pivem, tam je závislost doslova masová.

Při sledování boje proti hernám nemohly nezaujamout výsledky referenda na Praze 8 o nulové toleranci vůči hernám. K nulové toleranci se přiklonila drtivá většina hlasujících, plných 96 %. Jenže hlasujících bylo pouze necelých 14 % z celkového počtu. Jinými slovy, pro zákaz heren se aktivně vyslovilo pouhých 13,5 % oprávněných účastníků hlasování. Pocit občanských aktivistů zde prošel konfrontací se skutečnými pocity občanů a výsledek je pro aktivisty debaklem.

Při důsledné aplikaci demokratických principů není nadále co řešit. Že určitá marginální část populace nezvládá svoji závislost na hracích automatech či že může být dítko svedeno mámivými neonovými světýlky zjevně nevnímá dominantní část občanů Prahy 8 jako zásadní hrozbu. Jinými slovy, nezajímá je to, nekladou vlivu heren důležitost, i přes vcelku masivní kampaň. Anebo jen nechtějí k řešení problémů zneužít úřední donucovací aparát. Je to nadějný vzkaz podobné „apolitické politice“.