Kvótová horečka - čekaly ženy příliš dlouho?

Květnové volby do Evropského parlamentu se rychle blíží a na řadu opět přichází otázka volby jednotlivých kandidátů a kandidátek. Nejen v politice, ale i v byznysu jsou ženy stále zastoupeny v mnohem menším počtu než muži, a pro některé je řešení jasné: kvóty. Mají se zavádět speciální opatření, která by zajišťovala spravedlnost a rovnoprávnost pohlaví? Nestane se tak na úkor kvality, nebudou ženy nakonec voleny pouze proto, že jsou ženy? 

„České ženy jsou znechuceny z politické scény, o konkrétní politická témata se však aktivně zajímají. Nedostatek informací o Evropském parlamentu (EP), které mladé ženy mají, způsobuje, že Evropskou unii často vnímají jako vzdálenou a neprůhlednou instituci. Pokud jde o volební chování, mladé ženy si často nedovedou představit, jak by mohly svým hlasem ve volbách do EP něco skutečně ovlivnit,” tak zní část shrnutí ze studie Sociologieckého ústavu Akademie věd ČR, která v únoru 2014 zkoumala postoje mladých žen k volbám do Evropského parlamentu.

Dotazovány byly studentky středních a vysokých škol. Témata, která tyto ženy zajímají a měla by šanci je přivést k volbám, jsou kombinace práce a péče o děti, zdravotnictví (porodní péče) a zemědělství (kvalita potravin), nezaměstnanost a problematika školství. Méně pak vyhledávají témata korupce a imigrace. Celkově mají zájem o vlastní, případně komunální politiku, přičemž ten roste s věkem, kdy jsou již nuceny starat se samy o sebe. Jejich zdrojem informací jsou internetová média, spíš než tištěná periodika.

Studii sdílelo občanské sdružení Forum 50 %, které u nás již od roku 2004 prosazuje rovnoprávnost žen a mužů nejen v politice a které letos pořádá kampaň „Evropa pro ženy, ženy pro Evropu” na podporu žen ve volbách do Evropského parlamentu. V něm celkově zasedá 36 % žen, Česká republika je se svými 23 % třetí od konce. Dle slov ředitelky sdružení Jany Smiggels Kavkové tkví hlavní problém v postoji českých politických stran. Ty vidí problematiku jako okrajovou a ženy umisťují většinou na „nevolitelná” místa.

Dle předvolebních průzkumů by do letošních evropských voleb měly postoupit strany ANO 2011, ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, ODS a TOP 09, které dohromady mají mezi svými kandidáty ženy čtyři.

Potřebují ženy vůbec kvóty?

V panelové diskuzi, kterou začátkem března organizoval think-thank Evropské hodnoty, se k genderovým kvótám vyjadřovaly kandidátky za ANO, KDU-ČSL, KSČM a ODS. Celkově panoval názor "kvóty v politice ano, v byznysu ne". Marie Jílková (KDU-ČSL) a Esma Opravilová (KSČM) považují regulační opatření ve volbách za nezbytná, naopak Dita Charanzová (ANO) a Radka Tyčlová (ODS) odsuzují kvóty jako celek a míní, že ženy potřebují spíše pomoc a vstřícnost, aby mohly skloubit pracovní i rodinný život.

Hlavní myšlenkou genderových kvót je zajistit, aby ženy byly zastoupeny v politice minimálně ze čtyřiceti procent, přičemž dnes je brána v potaz i hranice třiceti a dvaceti procent. Kvóty mohou být různého druhu a mohou zajišťovat zastoupení žen ať už na kandidátní listině, v parlamentním shromáždění, výboru nebo vládě. Systém takzvaných dvojitých kvót může navíc zabraňovat, aby ženské kandidátky byly umisťovány jen na „nevolitelná” místa – spodní část listiny, kde mají menší šanci na zvolení. Příkladem toho je například Argentina či Belgie.

Nejsnadněji se kvóty zavádějí v systému poměrného zastoupení. Ovšem i zde mohou mít některé politické strany problém kvóty uplatňovat, neboť mají pocit, že narušují běžné výsady organizace na vlastní vybírání kandidátů. Vytvoření konfliktů uvnitř organizace strany je ostatně jeden z výrazných argumentů proti kvótám obecně. 

Dalším protiargumentem je jejich nedemokratičnost. Voliči by měli moci rozhodovat, kdo bude do strany zvolen, bez ohledu na pohlaví. Rovněž je to zásah proti principu rovné příležitosti pro všechny, neboť je – paradoxně – přednost dávána ženám. S tím souvisí obava, že ženy budou voleny na základě svého pohlaví, ne kvalifikace, a kvalifikovaní kandidáti, ať už ženy či muži, budou stát stranou.

O životě mužů a žen nemají rozhodovat jen muži

Naopak někteří se domnívají, že pokud je společnost složena přibližně z rovného počtu žen a mužů, mělo by být toto zastoupení dodrženo i v politických institucích. O životě mužů a žen nemají rozhodovat jen muži. Ženy jako občanky mají právo na rovné zastoupení, jejich zkušenosti jsou v politickém životě potřebné.

Co se týče vzdělání, podle zastánců kvót jsou volby otázkou zastoupení, nikoli vzdělání. Přitom těmi, kdo řídí nominace, jsou politické strany, nikoli voliči. Ti pak rozhodují, kdo bude skutečně zvolen. Kvóty by tedy práva voličů neporušovaly. Konflikty způsobené kvótami vyloučeny nejsou, mohou však být jen dočasné. 

Objevují se také argumenty, že kvóty jsou pro muže diskriminující. To částečně vysvětlují dvě pojetí rovnosti, respektive posun od jednoho pojetí k druhému, které kvóty pro ženy představují. Představa rovných příležitostí či konkurenčních příležitostí spočívala v odstranění formálních bariér. Ženám se přizná právo volit a zbytek je na nich samotných. Ovšem jak feministické hnutí v posledních dvou desetiletích sílí, ukazuje se, že pouze to nestačí. Důraz je kladen na takzvanou rovnost výsledku.

Rovné příležitosti se nedosáhne pouze odstraněním formálních bariér. Kvóty mají fungovat jako prostředek k dosažení skutečné rovné příležitosti, a proto slouží jako kompenzace za vnitřní strukturální překážky, které jim jsou přirozeně kladeny do cesty, a tedy muže nediskriminují.

V praxi není rozdíl mezi zastánci a odpůrci

Celkově ženy tvoří patnáct procent poslanců/kyň po celém světě, přičemž nejvíce jich je zastoupeno ve Švédsku (45,3 procent) a nejméně (s žádnými křesly) např. v Bahrajnu. Ačkoliv se kvóty poměrně hojně zavádějí po celém světě, nejsou oblíbeným tématem a zdá se, že ani v praxi příliš nefungují. Pravdou ale je, že neexistuje spolehlivý způsob, jak jejich efektivitu zjišťovat. Například proto, že v mnoha zemích nejsou dostupné informace o nominacích, musí se zjišťovat skrz volební strany.

Důležité je, aby kvóty nebyly ukládány pouze seshora, ale i zezdola: aby podněcovaly zájem a aktivitu žen a ženských organizací – i přes – nebo právě pro – případnou znechucenost či slabou informovanost.

Bottom line: Myslíte, že kvóty mají šanci podněcovat zájem (nejen u žen) o politiku a vlastní aktivitu?