Ještě jednou k Transatlantické dohodě

Nedávno u nás ožila debata kolem tzv. Transatlantické dohody, kontroverzní úmluvy o volném obchodu mezi USA a EU. Novému Prostoru č 437 z 30.dubna 2014 jsem o ní poskytla rozhovor pod názvem Tajná dohoda. Rozhovor musel být z technických důvodů krácen, proto zde po dohodě s autory (T.Havlín a O. Slačálek) zveřejňuji jeho plné znění.

Co je TTIP? Co o ní víme? Proč bychom se o ni měli zajímat?

Transatlantická dohoda o obchodu a investicích (anglicky: EU-US Transatlantic Trade and Investment Partnership - TTIP) je chystaná všeobecná dohoda mezi Evropskou unií a USA, jejíž oficiálním cílem je usnadnit obchod mezi USA a zeměmi EU a tím zvýšit prosperitu obou zemí. Řada znepokojených občanů a organizací ji ale vnímá spíše jako snahu nadnárodních korporací zvýšit vlastní prosperitu tím, že se odbourá pro ně nepříjemná legislativa. Jak na úrovni EU a federální americké vlády, tak na úrovní jednotlivých států USA a také jednotlivých evropských států - tedy i ČR. Tato legislativa ale většinou chrání spotřebitele, bezpečnost, zdraví a přírodu. Též demokratická a sociální práva občanů resp. zaměstnanců či odborů.

Je pravda, že první kolo rozhovorů proběhlo teprve v červenci 2013 a že mají být ukončeny již koncem tohoto či nejpozději během příštího roku?

Ano, jednání probíhají velmi rychle a do velké míry také utajeně. O řadě zásadních dokumentů se veřejnost vůbec nedozví, velmi omezený přístup k nim mají i volení představitelé či vládní úředníci. Navíc nejen podle nezávislých kritiků, ale i podle nedávné studie samotné Evropské komise, by implementace dohody měla negativní vliv na zaměstnanost. Zvýšení nezaměstnanosti v důsledku dohod o volném obchodě je dost typickým jevem. Podle další studie vedla severoamerická dohoda o volném obchodu, NAFTA, k čistému nárůstu milionu nezaměstnaných v USA během prvních dvanácti let svého trvání.

Ohrožuje dohoda opravdu farmářské trhy a místní produkci potravin?

Problém je právě v tom, že přesně nevíme, o čem se jedná a co může dohoda způsobit v budoucnosti. Má v podstatě trojí cíl. Jeden cíl je plné otevření veřejných služeb a zakázek v jednotlivých zemích konkurenci ze zemí ostatních, včetně zdravotnictví či školství. Druhý cíl je zavedení možnosti mezinárodní arbitráže, ten budí také obavy a hodně se o něm mluví. A do třetice by se měla odbourávat legislativa, která brání vstupu amerických firem na evropský trh a naopak.

Část legislativy, která "půjde ke zdi", se domlouvá už nyní, a to v největší tajnosti. Další předpisy, které se firmám nebudou líbit, mohou přijít na paškál poté, co bude dohoda schválena. Vážně se totiž uvažuje o ustanovení trvalé komise, která bude tak trochu cenzurovat teprve vznikající legislativu, která by mohla být konstruována jako něco, co v nějakém smyslu brání obchodu. A to nejspíš i naši českou legislativu.Takže místní produkci a přímý prodej potravin mezi producentem a spotřebitelem dohoda určitě zasáhnout může. Jakákoliv podpora místních či ekologicky vyprodukovaných potravin může narazit coby "překážka volného trhu".

Kromě toho se má TTIP týkat např. i regulace bank nebo práv spotřebitelů. Je vůbec oblast, kterou nezasáhne?

Ano, je absurdní, že v rámci dohody prosazuje Británie a další země zrušení opatření na regulaci bank, nedávno horko těžko přijaté. V oblasti práv spotřebitelů se zase chystá třeba povolení prodeje neznačených geneticky modifikovaných potravin. Jsou tu i hrozby pro životní prostředí. Američané mohou využít chystanou dohodu k tomu, aby prosadili vývoz svého břidlicového plynu do Evropy, což by mohlo vést k masívnímu nárůstu frakování hornin v USA.

Frakování je hodně špinavá technologie... Dohoda by mohla vést i k tomu, že naše vláda by nemohla schválit zákon, který frakování zakazuje. Nic by nepomohlo programové prohlášení vlády. Nic by nepomohly petice. Zákaz frakování je přece typickou "bariérou obchodu". Co se týče vaší otázky: zatím to vypadá, že dohoda nezasáhne soudnictví, pohraniční policii a kontrolu letecké dopravy.

Co může v praxi znamenat posílení arbitráží? Proč vás to znepokojuje?

Vnímám to jako útok na samou podstatu demokratického rozhodování státu. Arbitráže původně vznikly pro řešení obchodních sporů a nemají žádné z klasických pojistek demokratického soudnictví. Probíhají v tajnosti, nebývá právo na odvolání. Nesoudí soudci s pevným místem a platem, ale příslušníci úzké skupiny korporátních právníků na volné noze, kteří mají zájem rozhodovat tak, aby si je příslušná korporace příště najala znova. Důsledky povolení arbitráže v rámci nové dohody přitom mohou být dalekosáhlé. Zahraniční firma, případně i překabátěná firma domácí,může vládu žalovat a požadovat desítky milionů, ale i miliardy eur třeba v případě, že vláda chce omezit rozhodnutí předchozí vlády o privatizaci veřejných služeb, jako je školství či zdravotnictví. Nebo třeba chce zvrátit energetickou politiku předchozí vlády. Více o tom píšu ve svém blogu.

Je podle vás řešení sporů mezi státy a korporacemi formou arbitráže nesprávné?

Nejenom podle mě ... V roce 2010 zveřejnilo padesát akademiků - právníků otevřený dopis, v němž požadují zrušení instituce mezinárodní arbitráže a navrácení těchto sporů národním soudům. V rámci příprav dohody TTIP protestovalo nedávno proti klauzuli o arbitráži 200 organizací občanského sektoru, a Evropská komise na to konto zastavila příslušná jednání a vyhlásila tři měsíce "konzultací" s evropskou veřejností. Je ale otázka, nakolik to myslí vážně. Evropská komise chystanou dohodu silně podporuje navzdory vlastním analýzám, které naznačují negativní důsledky dohody v oblasti zaměstnanosti a životního prostředí.

Pokud bude dohoda přijata, měla by vést k odstranění tzv. netarifních bariér obchodu. Co všechno si pod nimi můžeme představit?

To slovo "netarifní" znamená, že nejde o bariéry typu dovozního cla, ale o překážky obchodu, zakotvené v legislativě té které země, jak jsme o tom mluvili. Může to být i legislativa, týkající se práv odborů, kolektivních smluv, práva občanů na účast ve správních řízeních...Nebo třeba právní principy, kterými se řídí legislativa EU, jako je princip předběžné opatrnosti. Ten umožňuje zákaz nějakého rizikového produktu, i když jeho rizikovost není stoprocentně prokázána. Naopak důkazní břemeno je na straně producenta. To je korporacím fakt trnem v oku.

Je nějaký způsob, jak se evropští občané můžou bránit nebo se alespoň dozvídat víc?

Mezinárodní občanská společnost se zvolna odhodlává k akci. Vznikají aliance proti dohodě, cenné materiály lze najít třeba na stránkách Corporate Europe Observatory či Rosa-Luxemburg-Stiftung. U nás se problémem TTIP zabývá on-line deník Referendum či stránky Alternativa zdola. Klíčové bude oslovit kandidáty na europoslance a sdělit jim své obavy. Evropský parlament má možnost smlouvu odmítnout.

V čem se dohoda podobá multilaterální dohodě o investicích (MAI) z devadesátých let? Proč byla tato dohoda roku 1997 odmítnuta? Pozn. NJ: Jednalo se o rok 1998.

Dohoda MAI měla podobné cíle: bezprecedentním způsobem nadřadit zájmy zahraničních investorů nad zájmy obcí a vlád. Také umožňovala žalobu vlád a samospráv ze strany korporací. Další podobnost byla v tom, že jednání, která probíhala v rámci OECD, byla silně utajená .Přesto se vytvořila široká platforma odporu. Dohodu MAI odmítlo ve společné deklaraci 500 nevládních organizací. Právě odpor veřejnosti patřil k hlavním důvodům, proč byla roku 1998 v tichosti pohřbena. U nás se proti ní tehdy pokud vím veřejně vyjádřilo mj. Sdružení pro trvale udržitelný život.

Kritizujete převládající přístupy v ekonomii. Co vás k tomu přivedlo?

Vlastně mě k tomu přivedla ochrana přírody. Po roce 1989 jsem si všimla, že komunistickou ideologii nahradila ideologie neoliberální ekonomie, a příroda je na tom zase bita...

Jakými autory se inspirujete?

Ovlivnili mě například Herman Daly, Richard Douthwaite, či český meziválečný družstevní činovník Ladislav Feierabend. O nich a o dalších jednadvaceti osobnostech, které hledí na ekonomii jinak, píšu ve své nové knížce Ekonomičtí disidenti.

Některé nedávné zdroje k tématu:

Vinkelhoferová, Markéta, 2014: Vedeme zápas o svět, rozhovor s Naďou Johanisovou, on-line verze časopisu A2

Hilary, John, 2014: The transatlantic trade and investment pertnership, Rosa Luxemburg Stiftung

Další zdroje viz můj předchozí blog na toto téma: