Proč studovat v zemi, kde tak často prší, kde si lidé kradou kola a tep některých měst stagnuje? Protože lidé si vzájemně nezávidí a kola jsou jedinou věcí, kterou si „půjčují.“ Studenti se učí daleko více praxí a spolupracují se spolužáky z různých oborů. Dánové své učitele oslovují jménem a navíc jsou to ti nejmilejší lidé na světě, neustále se usmívají a rádi vám kdykoli s čímkoli pomohou.

Karolína Hrádková a Eliška Vrchovecká jsou dvě studentky z České republiky, které se vzdělávají v Dánsku, ale každá se ke svému zahraničnímu studiu dostala jiným způsobem. A i jejich důvody pro odjezd do zahraničí byly různé. Člověk často touží po tom, aby si rozšířil obzory, vyzkoušel život v cizí zemi, nebo vycestuje jen proto, aby si ujasnil, co chce ve svém životě dělat.

A year out

Mnoho většinou západních studentů si po střední škole bere takzvaný gap year. Jedná se o určitou dobu, zpravidla o jeden rok, během které vycestují do zahraničí, najdou si nějakou práci, zdokonalují se v jazyce, cestují a mají dostatek času na to, aby si v hlavě utřídili své myšlenky a posunuli se v životě dál. Když se vrátí, mají daleko lepší představu o tom, kam by v životě chtěli směřovat.

Avšak konkrétně pěti a půl milionové Dánské království se snaží minimalizovat počet studentů, kteří odtamtud chtějí vycestovat. V roce 2009 tamější vláda dokonce navrhla zákon, který umožňuje získat prémie těm, kteří po škole od této myšlenky upustí.

Kam po škole?

Dánsko je jednou ze zemí, která nabízí bezplatné vysokoškolské vzdělání. I to je jedním z lákadel, na které studenti ze zahraničí slyší. A jak se dostala ke studiu v Dánsku Karolína Hrádková?

„Nebyla jsem si jistá, jaký obor a jakou vysokou školu bych chtěla studovat. Odmala mě sice bavila móda, ale ne natolik, abych měla šanci se dostat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Na Gaudeamu, veletrhu vysokých škol, jsem se dala do řeči s paní od stánku Dream foundation, neziskové organizace, která podporuje studium v zahraničí. Když zjistila, co mě baví, dala mi leták od TEKO Design & Business School, kde nyní studuji.“

TEKO Design & Business School vyučuje obory Fashion design, Pattern design, Branding and Marketing, Purchasing Management a Retail Design. Škola se oproti těm českým zaměřuje více na praktickou stránku; studenti se tolik nebiflují a zkušenosti čerpají především z praxe. Stále se pracuje na mnoha mezioborových projektech, protože tento postup funguje i v běžném životě.

Příjímačky těžké nebyly

„Hned mě to zaujalo a přihlásila jsem se. Musela jsem udělat anglické zkoušky, absolvovat pohovor přes Skype, napsat motivační dopis a projít přes triviální přijímačky,“ dodává Karolína.

Škola od svých uchazečů požaduje certifikát z angličtiny. V pohovoru přes Skype se ověřují jazykové kompetence uchazeče, jeho motivace studovat obor a důraz je rovněž kladen na to, zda je vůbec daný obor pro studenta vhodný.

„Na svůj obor, pattern design, jsem musela najít dva příklady oblečení, které považuji za designově zajímavé, anglicky popsat jejich detaily, siluetu a tak podobně a nakreslit je vlastní rukou. Dále jsem měla za úkol shrnout stránkový článek o Alexandru McQueenovi do pár vět a také se mě ptali, a to myslím zcela vážně, kolik stupňů má pravý úhel. Nebylo to vůbec těžké,“ komentuje Karolína své přijímací řízení na designovou školu v dánském Herningu.

V Dánsku mají na většině vysokých škol poněkud rozdílný systém oproti Čechám. Dva roky se studuje tzv. AP degree, což je v podstatě diplomovaný specialista – jako kdybychom u nás vystudovali VOŠ. Pokud chceme bakalářský titul, je nutno se přes další přijímací zkoušky, které už jsou podstatně těžší, dostat na tzv. BA top-up, který trvá jeden a půl roku. Zajímavé je, že AP degrese lze vystudovat v jednom oboru a bakaláře můžete studovat v oboru jiném.

Naučila jsem se perfektně šít

Rozvrh se Karolíně liší týden od týdne, záleží vždy na tom, na jakém projektu studenti zrovna pracují. „V prvním semestru měly všechny obory rozvrh společný, což mi přišlo velmi vhodné, protože jsme se například naučili i základy managementu a pomohlo nám to lépe pochopit propojenost módního průmyslu,“ vysvětluje. V každém semestru škola nabízí výběr z volitelných předmětů, studenti si z nich dle svých priorit zvolí šest a dva jsou jim poté přiděleny.

A v čem spočívá pro Karolínu největší přínos jejího zahraničního studia? Přestože má Herning jen 47 tisíc obyvatel, potkává v něm česká studentka mnoho zajímavých lidí. „Největší zkušeností je poznávání nových kultur. A to nejen dánské, žije zde mnoho Rumunů, Poláků a lidí z pobaltských republik. Navíc dělám ve škole kamarádkám modelku, jelikož mi sedí velikost 36 i 38, tak toho často využívají, když potřebují nafotit své modely. A také jsem se naučila perfektně šít. Sem jsem odcestovala bez zkušeností, doma jsem s babičkou ušila jen jednu kolovou sukni.“

Vybrala jsem si „správný“ semestr

Eliška Vrchovecká je studentkou Technické univerzity v Liberci a jednosemestrální pobyt v Dánsku absolvuje v rámci programu Erasmus. „Naše škola nabízí možnost vyjet do několika desítek zemí. Přihlásila jsem se, protože jsem chtěla zjistit, jak to chodí v zahraničí, naučit se sama o sebe postarat a zdokonalit se v angličtině. V Čechách ji použiju nanejvýše ve škole, ale v Dánsku se jinak nedomluvím,“ komentuje Eliška své rozhodnutí.

Každý student, který vycestuje do zahraničí s programem Erasmus, dostane stipendium. Elišce pokryje zhruba 80 procent nákladů. Navíc si vybrala „správný“ semestr a nemusí chodit do školy  moc často. „V Dánsku studuji na akademii Lillebaelt obor Sales and Marketing. Tento semestr je hodně založený na samostudiu, a když jsem přijela, moc jsem nevěděla, co dělat. Nastavila jsem si den na pevný režim, ráno vstanu a jdu plavat nebo běhat. Když nemám moc práce do školy, zpravidla dopoledne čtu a odpoledne vyrážím s kamarády hledat kešky nebo jezdit po výletech,“ upřesňuje.

Obě děvčata se však shodují na jednom propastném rozdílu ve stylu výuky ve srovnání s českým školstvím. Dánové nechtějí, aby se studenti naučili nazpaměť a obsah rychle vychrlili u zkoušky. „Na začátku nám řekli, že pokud se naučíme zpaměti celou knihu, bude nám to k ničemu. Jde hlavně o užití v praxi. Oproti naší univerzitě nemáme výuku rozdělenou na cvičení a přednášky, je to spíš takový mix. Často se dělají takzvané „case study“, řešíme ve skupinách konkrétní problém, náš názor musí být podložen teorií a učitelé se hodně ptají. V Čechách jsem se úplně odnaučila kritickému myšlení a vlastním názorům a postupům. Také kantorům tykáme a oslovujeme se křestními jmény. Celé je to tu přátelštější.“

Dánové nepotřebují záclony

Eliška zároveň dodává, že uvolněná atmosféra panuje v celém Dánsku. Lidé jsou vždy ochotni pomoci a nebojí se spolu mluvit. „Šla jsem po městě, vytáhla mapu a hned přišli dva lidé, kteří se mě ptali, co hledám, a chtěli mě i dovézt na místo. O víkendu se nepracuje, chodí se ven, do parků, kterých je v Odense spousta, a i když místním nerozumím, vím, že si neustále na všechno nestěžují, jako to dělají Češi.“

A tak nepřízeň počasí v Dánsku přemůže optimistická povaha domácích. Navíc se nemusíte bát, že byste se nedomluvili. Anglicky mluví téměř všichni – od malých dětí až po důchodce. Dánové nemají strach nechat své věci na chvíli bez dozoru. „Mám pocit, že tu lidé přemýšlí jinak. Já se pořád o něco bojím - nechat otevřené okno, nákup před domem, ale věřte nebo ne, on jej nikdo neukradne. Jediné, co vím, že se tu krade, jsou jízdní kola. I když mám spíše pocit, že si je tu lidé „půjčují“ a když už je nepotřebují, někam je odloží. Většina obyvatel nemá ani záclony, protože si vzájemně nezávidí a nemusí poslouchat uštěpačné poznámky sousedů k nově pořízené televizi.“

Kromě rozšíření obzorů a zdokonalení se v řeči zahraniční pobyt rovněž přináší i jistý osobnostní rozvoj. „Dřív jsem nebyla tolik kritická vůči České republice. Vím, že se mi nebude chtít zpátky, mám tu naprostou svobodu a kromě studia žádné povinnosti. Ale to k Erasmu patří. V Čechách mě čekají dvoje státnice, jedny z mikroekonomie a makroekonomie, a budu se muset naučit stovky stran teorie, kterou v praktickém životě nevyužiji. Avšak pobytem v Dánsku jsem si ujasnila, co chci, a dokázala sama sobě, že to zvládnu. A už přemýšlím, kam se vydám příště,“ uzavírá rozhovor Eliška Vrchovecká.

Bottom line: Jak si myslíte, že v zahraničí vnímají Čechy? Jsme obecně známí jako národ, který si pořizuje do oken dlouhé závěsy a zamyká auta do garáží nejméně na tři západy?