Proč poslance netrápí jejich absence

Zpravidla se sleduje jen takzvaná docházka na hlasování. Poslanci to nemají rádi a často se hájí tím, že to, co se děje až při závěrečném projednávání zákonů, je jen zlomek jejich náročné práce. To hlavní se prý odehrává ve výborech.

IHNED.cz se v uplynulých týdnech podíval na docházku právě tam. (Článek najdete ZDE.) Výsledek? V každém sněmovním výboru najdete jednoho, dva i víc poslanců, kteří na jednání spíš nechodí než chodí. Třeba sociální demokrat Adam Rykala přišel ze sedmi prvních jednání svého Kontrolního výboru jen dvakrát. Další sociální demokrat Jiří Koskuba dorazil jen na tři z prvních osmi schůzí svého Výboru pro zdravotnictví. A nikomu to moc nevadí.

A mělo by. Ve výborech se až příliš často vyrábějí zlobbované nebo nekvalitní úpravy zákonů, které pak v chaosu závěrečných hlasování poslanci přehlížejí. A z pohledu voliče konkrétních stran právě ve výborech mají jejich poslanci obrovskou šanci prosazovat svůj program. Tak proč tam tak často nechodí a proč jim to vůbec nevadí?

Většina poslanců nad tím prostě mávne rukou. Voliči jim to prostě nevyčítají. Poslanec Koskuba se v reakci na článek dokonce upřímně rozčílil, proč autora zajímá docházka a ne to, co na výboru řekl. Na otázku, zda si myslí, že by voliči měli vědět, jak je který poslanec aktivní a jak “chodí do práce”, odpověď neměl.

Nejčastěji se ale poslanci hájili tím, že to zkrátka nestíhají, protože zasedají ve vícero výborech.

Což je pravda. Pouhých 51 poslanců sedí v jednom výboru. Hned 125 jich má výbory dva a dalších 11 dokonce tři. Jen výjimečně poslanci nejsou členy žádného výboru. Například ministři ani nesmějí.

Je to sice jisté vysvětlení, ale ne omluva. Nikdo poslance nenutí, aby seděli v tolika výborech. Když v něm nemají funkci, je to dokonce i zadarmo.

Motivace je jiná. Je v tom jinak docela pochopitelná rozpínavost stran. Jejich snaha pozřít co možná největší prostor a vliv. Dokonce i za tu cenu, že ho pak nedokáží využít. Jak řekl poslanec Karel Tureček z TOP 09: “Proč jeden výbor nepřenechám někomu jinému? No, nás je v poslaneckém klubu tak málo, že už mě nemá kdo zastoupit.”

Ano, ale konkrétního poslance ani jeho stranu tahle logika neomlouvá ze slibů voličům. A ty se docela významně plní ve výborech.

Navíc, nelze přesně zjistit, nakolik se poslanci na souběh výborů jen vymlouvají a nakolik jde o lenost. Občas se jednání výborů opravdu časově překrývají. Ale jen občas. Zdaleka ne v takové míře, aby se tím dal vysvětlit počet absencí největších absentérů.

Faktem je, že lepší správa sněmovního diáře by pomohla. Alespoň by bylo možné oddělit poctivce od těch, kteří práci poslance zase tolik nedají. Bohužel to nemá kdo nařídit.

“Svolávání schůzí výborů je v kompetenci vedení výborů a Organizační výbor nemá pravomoc jim cokoliv nařizovat. Pokud jednotliví poslanci nejsou spokojeni s termíny schůzí svého výboru, měli by to v první řadě řešit na výboru samotném,” odpověděl předseda sněmovny a Organizačního výboru Jan Hamáček z ČSSD.

A na samotných výborech je ještě jedna nevyužitá možnost. Mohly by alespoň usnadnit kontrolu docházky. Pro voliče je to docela komplikované. Některé výbory docházku nezveřejňují vůbec, ty, které ji zveřejňují, to zase dělají tak, aby bylo co nejvíc pracné ji zjistit. Ani tady se změny v brzké době nedočkáme. Snaha zveřejňovat toho co možná nejméně úspěšně přežívá i za předsedy sněmovny Hamáčka.

Podívejte se, kdo patří mezi největší absentéry:

(Poslanec - Absence / Celkový počet schůzí do konce května)

(Pozn: Uvedeni jsou jen ti poslanci, u kterých se podařilo s ohledem na nepřehlednost sněmovních dat nějakou absenci dohledat.)