Sankce jsou tu na dlouho, pochopil Putin. Liberalizuje ekonomiku

Kdyby zprávu nevydal právě Bloomberg a autorkou nebyla jedna z nejlepších ruských ekonomických novinářek Jevgenija Pismennaja, tak by to člověk rovnou označil za výmysl. Zní to totiž jako pohádka. V polovině října měl Vladimir Putin svolat do své rezidence v Novo Ogarevu poradu svého ekonomického bloku vlády. Co uslyšel, mu radost v žádném případě neudělalo. “Recese se blíží mílovými kroky, inflace se začíná vymykat kontrole a kurz rublu spolu s cenami ropy padá. Sankce musejí být zrušeny,” měl tam prohlásit ministr ekonomiky Alexej Uljukajev. “Alexeji Valentinoviči, a nevíte, jak je zrušit?” opáčil ruský prezident. “My jsme mysleli, že to víte vy,” odpověděl zjevně šokovaný Uljukajev.

Zní to spíše jako anekdota a jako s takovou se s ní i na ruských sociálních sítích nakládalo. Jenže mnohé informace byly mezitím potvrzené a dávají logiku. O tom, že až do podzimu Kreml nepovažoval sankce za hrozbu, hovoří například například předseda druhé největší státní banky VTB Sergej Dubinin. “Oni doufali, že sankce jsou dočasné. A nyní se probudili do nové reality. Propad rublu byl šokem, vyvolaným uzavřením zahraničních finančních trhů a současným poklesem cen ropy,” říká Sergej Dubinin. Ten přitom není žádným opozičním liberálem, ale bývalým předsedou ruské centrální banky.

Ovšem ještě více překvapující je druhá část příběhu, kdy podle Putinova zadání o dva týdny později vládní ekonomové předložili dva scénáře, jak přežít dlouhodobou ekonomickou konfrontaci se Západem. První scénář se jmenoval “ekonomická liberalizace” a jeho hlavní tezí je snížení administrativního tlaku na byznys, omezení počtu kontrol a radikální boj s korupcí v řadách státních úředníků. Tedy něco podobného jako to, o čem neustále hovořil Dmitrij Medveděv během svého prezidentského období, leč bezúspěšně. Druhý scénář se jmenoval “megaprojekty” a předpokládal mohutné státní investice do infrastruktury.

Naprostá většina pozorovatelů, v nichž ruská realita vypěstovala značnou dávku cynismu, by bez rozmýšlení vsadila na druhý scénář. Za prvé, je to vyzkoušená cesta a tím také argumentovali zastánci olympiády v Soči, summitu ASEAN ve Vladivostoku nebo chystaného fotbalového mistrovství v roce 2018. Státní prostředky povzbudí domácí průmysl, který bude stavět a současně se rozvíjet. Důležité je také, že mezi největší dodavatele pro tyto stavby patří firmy, které patří třeba Gennadijovi Timčenkovi nebo bratrům Rotenbergům. Osobním přátelům Vladimira Putina, kteří se dostali na sankční seznam a jistě mají právo na to, aby ekonomicky nestrádali.

Nicméně volba prý padla na první scénář. I to má svou logiku. “Vláda dělala ještě před sankcemi dobrou práci, co se týče vytváření vnějších podmínek. Jakkoli korupce a další zátěže byznys svazovaly. Ale nyní se vnější podmínky prudce zhoršily, a proto musíme liberalizovat vnitřní prostředí, abychom pro firmy zlepšili podmínky,” říká zástupce ředitele státní rozvojové banky Sergej Vasiljev. Přirozeným terčem se staly silové a další kontrolní úřady, na které si stěžuje naprostá většina podnikatelů. “Kontroly jsou takřka neustálé a pokaždé něco najdou. Takhle si ty orgány vydělávají. Čím více kontrol provedou, tím víc dostanou na úplatcích. Je to velký byznys. Požárníci vám například nařídí vyměnit ohnivzdorné dveře a naznačí, že pokud ty nové budou od tohoto dodavatele, tak už problémy nebudou,” popisuje ruské praktiky socioložka Ella Panejachová, autorka knihy o podmínkách malého a středního byznysu v Rusku. Profesní moskevská organizace Byznys Solidarita odhaduje, že úplatky a další ilegální aktivity prodražují cenu zboží v obchodech o třetinu.

O tom se ovšem hovoří přinejmenším patnáct let, nic se proti tomu ale udělat nepodařilo. “Pokud by se do boje s touto korupcí Vladimir Putin pustil se stejnou vervou jako do bezpečnostních otázek, tak dopady na ekonomiku by mohly být velké,” říká Putinův přítel a bývalý ministr financí Alexej Kudrin. Nový program by měl ruský prezident vyhlásit během výročního projevu k parlamentu počátkem prosince. Jen se mu nelíbilo, že “ekonomická liberalizace” zní příliš západně. Novým názvem je tak “ekonomická svoboda”. Podle zdroje agentury Bloomberg z ekonomického bloku vlády se prý nyní všichni modlí, aby si to ruský prezident nerozmyslel.